Genocida francouzských katolíků ve Vendée
Počátkem roku 1794 – na vrcholu Vlády teroru - vpochodovali francouzští vojáci do kraje Vendée na pobřeží Atlantského oceánu, kde rolníci povstali proti Revoluční vládě v Paříži.
Dvanáct „pekelných oddílů“, kterým velel generál Louis-Marie Turreau dostaly příkaz, aby zabily všechny a všechno, co uvidí. Tisíce lidí – včetně žen a dětí – byly chladnokrevně zmasakrovány a farmy a vesnice zapáleny.
Ve městě Nantes zlikvidoval revoluční velitel Jean-Baptist Carrier válečné zajatce z Vendée strašlivě výkonnou formou masové popravy. V tzv. „noyades“ (masové topení) svázali nahé muže, ženy a děti ve speciálně konstruovaných lodích, odtáhli je doprostřed řeky Loiry a pak potopili.
Hromadné vraždění vykonávané pekelnými oddíly vedenými Turreauem.
Nyní Vendée, pobřežní departament v západní Francii, žádá, aby byl incident připomínán jako první genocida v moderní historii. Místní obyvatelé tvrdí, že masakr je zlehčován, aby se nepošpinila historie Francouzské revoluce.
Historikové věří, že ve válce s rolníky a následném hromadném vraždění bylo zabito okolo 170 000 obyvatel Vendée – a asi 5 000 při noyades.
Když bylo po všem, francouzský generál Francois Joseph Westermann napsal dopis Výboru veřejné bezpečnosti, kde konstatuje: „ Vendée už neexistuje... V souladu s rozkazy, které jste mi dali jsem rozdrtil děti pod kopyty koní, zmasakroval jsem ženy, které alespoň neporodí další bandity. Nemám vězně, kteří by mi dělali výčitky. Všechny jsem je zlikvidoval.“
„Vendée bude národním hřbitovem“ vyhlásil Turreau, organizátor pekelných oddílů v roce 1793.
O dvě století později vzrůstající volání místních politiků po tom, aby to bylo prohlášeno za „genocidu“, zažehlo intelektuální debatu.
„V Revoluci byl jasně vyhlášen program vyhladit rasu obyvatel Vendée“, řekl Philippe de Villiers, evropský poslanec a bývalý prezidentský kandidát za pravicovou tradicionalistickou stranu Hnutí pro Francii (MPF).
„Proč k tomu došlo? Protože lid byl vybrán k likvidaci kvůli své náboženské víře. Dnes požadujeme, aby to zákon prohlásil oficiálně za genocidu; žádáme prohlášení od prezidenta a uznání Spojenými národy.“
Pan de Villiers – který odporuje vstupu Turecka do EU – byl minulý měsíc v Arménii, kde srovnal Vendée roku 1794 s hromadným vražděním Arménů v roce 1915. Ani v jednom případě, řekl, „pachatelé nepřiznali svou vinu nebo nepožádali oběti za odpuštění.“
Krvavé události z Vendée dlouho chyběly v knihách o francouzské historii kvůli tomu, že vrhaly špatné světlo na revolucionáře. Ale byly velmi dobře známé v sovětském bloku. Sám Lenin studoval tuto válku a čerpal z ní inspiraci pro svou politiku proti rolníkům.
Podle historika Alaina Gérarda z Vendéeského centra pro historický výzkum: „V jiných částech Francie revolucionáři zabíjeli šlechtu nebo bohatou buržoazii. Ale ve Vendée zabíjeli lid.“
„Byla to revoluce, která se obrátila proti samotnému lidu od nějž odvozovala svou legitimitu. To prokázalo nevěrnost Revoluce svým vlastním ideálům. Proto to bylo vymazáno z historické paměti“, řekl.
Zatímco dnes nikdo nepopírá, že se masové vraždění událo, někteří historici argumentují, že se to nedá nazývat „genocidou“, protože existovaly excesy na obou stranách v něčem, co bylo občanskou válkou, a nesplňuje to /tedy/ kritéria OSN pro zabíjení na základě etnické nebo náboženské identity. „Obyvatelé Vendée nebyli o nic méně vinní než republikáni. Použití slova genocida je zcela nepřesné a nevhodné“, řekl Timothy Tackett z univerzity v Kalifornii.
Villiers nazývá hromadné vraždění ve Vendée genocidou.
Pro pana Gérarda bylo hromadné vraždění jasně „promyšlenou politikou vlády“.
Pana de Villierse, šlechtice jehož rodina sídlí ve Vendée, se genocida přímo týká, protože jeho předci byli zavražděni z náboženských důvodů – vzbouřili se, aby ochránili své kněze, kteří odmítli přísahat na novou konstituci.
„Je to vzácný případ lidu, který povstal z náboženských důvodů. Nevzbouřili se protože byli hladoví, ale protože jejich kněží byli vražděni“, řekl.
„Je mým závazkem – a mou velkou ctí – bránit Vendée do konce mých dní. Vendée není jen provincie Francie, je to provincie ducha. Jestliže si dnes užíváme svobodu vyznání dle naší volby, je to především díky oběti těch, kteří zde zemřeli.“
Henry Samuel, Telegraph, 26. prosince 2008
www.vendee.cz