Hodně lidí kupuje věci podle reklamy a obalu. Hodně lidí volí podle stejného principu i politické strany a politiky v nich. Proto se také stal kníže Schwarzenberg předsedou politické strany a Kalousek to nijak neskrývá. Šlo o obal. Jenže skutečnost, že bude Českou republiku tento člověk reprezentovat v současném světě je daleko horší. Řada lidí si v parlamentních volbách myslí, že jde o domácí politiku. Ta je přitom, v současném vleku Evropské unie a jejích nařízení, ve skutečnosti podružná. Daleko důležitější totiž je, jak budou čeští politici bojovat za zájmy České republiky v Unii samotné. Jenže Karel Schwarzenberg nebude jako ministr zahraničí bojovat za zájmy České republiky, ale právě ty unijní.

Nedávno poskytl pro IDNES.cz rozhovor, ze kterého musí každému, kdo byl proti Lisabonské smlouvě a vnímá Evropskou unii jako novodobý svaz jdoucí špatným směrem, vstávat vlasy na hlavě. K novým zastupitelským úřadům úřadu Catherine Ashtonové, kde má pracovat celkem až 7 000 lidí, z toho 4 500 na 130 zastupitelských úřadech, jejichž roční provozní rozpočet je plánován na 6 miliard eur, a kde 60% diplomatů bude přímými zaměstnanci EU, aby Unie posílila a pojistila prosazování dosavadního „unijního ducha“, sdělil, že „Pro nás je důležité, aby Česká republika byla u zahraniční služby Evropské unie zastoupena a aby tato spolupráce bezvadně fungovala. Právě tam by naši lidé mohli získat zkušenosti. To bude jeden z hlavních úkolů na příští léta: co nejlépe připravit a rozvinout spolupráci s těmito úřady. Navázat co nejužší spolupráci a zavést nové tradice.“

V rámci práce ministerstva zahraničí dává ve stejném rozhovoru za příklad Francouze: „Ve velké míře jde o otázku školení, a právě tam je dobré uvést Francii jako příklad. Francouzi mají vynikající úřednické školy, u nich bychom se mohli v mnohém poučiti. Například ENA, Ecole nationale d'administration, tedy vysoká škola pro vzdělávání státních úředníků, to je institut, který je opravdu úctyhodný. V tom máme co dohánět.“ Panu ministru zahraničí doporučuji následující, snad dokonce povinnou, četbu. Myslím, že je to tisíckrát lepší a hlavně objektivnější zdroj informací od člověka uvnitř, než oficiální francouzské dokumenty a vystoupení. Francouzská úřednice dostala zákaz na dva roky pracovat ve státní sféře. Poodkryla ve své knize Absolutně zavalen prací pravdu o pracovní náplni a morálce jejich úředníků:
Pět hodin týdně a Facebook. Už ji vyhodili.

Za naprostý unikát z úst ministra zahraničí České republiky pak považuji jeho názor na další rozšíření Evropské unie. Ve středu jeho pozornosti bude přístup zemí západního Balkánu, u kterých chce usilovat o jejich urychlené přijetí. Zdůvodnění pana ministra? „V té řadě menšin, národnostních, náboženských, nebo jakýchkoli jiných, se vše mnohem více ulehčí, ztratí-li svou působnost státní hranice.“

Evropská unie musí být nadšená. Nemohla si přát lepšího ministra zahraničí České republiky. Při představě, že se po Václavu Klausovi hovoří o Karlu Schwarzenbergovi jako možném prezidentu pak musí být opojením zcela mimo.