Svoboda nebo lež
TV Nova vysílala upoutávky na reportáž o různých názorech premiéra a prezidenta na registrované partnerství pod heslem „Svoboda nebo konzervativní principy.“ Václav Klaus a jiní odpůrci zákona tak byli postaveni do pozice zkostnatělých odpůrců svobody. Co na tom, že prezident jasně vysvětlil, že k odmítnutí zákona jej vedou jak konzervativní, tak liberální důvody? Co na tom, že zákon o registrovaném partnerství nemá se svobodou společného nic? Vždyť jedna lež navíc – to se dnes už snadno ztratí.
Janis Sidovski v magazínu MF DNES říká, že díky registrovanému partnerství „se vším, co si pořídíme, nebudeme muset běžet k právníkovi a sepisovat závěť.“ To vyvolává dojem, jako by člověk, odkazující svůj majetek závětí, musel psát závěť pro každou položku svého majetku zvlášť. Opravdu úspěšný manažer Sidovski neví, že závěť se píše jedna, na celý majetek?
Kateřina Brožová v jednom rozhovoru uvedla, že má k homosexuálům velkou úctu. Člověk by si mohl myslet, že úctu si zaslouží lidé čestní, pilní, pocitiví, obětaví, a to bez ohledu na svou sexuální orientaci, barvu kůže, vyznání. Nyní však žijeme v době, kdy homosexuál je vždy kladný hrdina. A to nejen v nových filmech. Novinář listu Washington Post přišel v souvislosti s filmem „Zkrocená hora“ na to, že jasně homosexuální kovbojkou byla i Červená řeka s Johnem Waynem a naznačuje, že homosexuální vztah měli i Butch Cassidy a Sundance Kid.
Jako bychom to přepisování historie už znali. Není tomu tak dávno, co velcí hrdinové minulosti byli téměř vždy bolševiky. Nyní to musí být homosexuálové. Podobností s temnou minulostí je ale více. Švédský pastor Ake Green byl za kázání, ve kterém kritizoval homosexualitu, odsouzen na měsíc do vězení. A to přitom nepoužil urážlivých výrazů, které mu byly připisovány. Na odvolání ho vyšší soudní instance osvobodila. Zatím je tedy aspoň možné domoci se práva na kritický názor u odvolacího soudu. Člověk by si mohl myslet, že je normální s takovým kázáním polemizovat, kritizovat jej, dokazovat případné pastorovy omyly. Nyní je však (už zase) možné za kázání poslat duchovního do basy.
Zcela paradoxně pak vyznívá nová rezoluce Evropského parlamentu, která „naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby důrazně odsoudily homofobní nenávistné výroky nebo vybízení k nenávisti a násilí, a zajistily, aby byla v praxi respektována svoboda projevu…” Svoboda projevu zřejmě jen pro někoho, řekne si asi švédský pastor.
Zbytek rezoluce europarlamentu ale už zcela zapadá do současné kampaně: mluví o nových směrnicích proti diskriminaci na základě sexuální orientace (jako by tato oblast již legislativně nebyla dostatečně ošetřena), o „kampaních proti homofobii na školách, universitách a ve sdělovacích prostředcích – a to i prostřednictvím správních, soudních a legislativních prostředků”(!), žádá Komisi, aby výroční zpráva o ochraně základních práv v EU “obsahovala úplné a srozumitelné informace o četnosti homofobních nenávistných trestných činů” (jiné trestné činy asi tak závažné nejsou) a přidává též perličku, ve které “vyzývá dotčené členské státy, aby konečně plně uznaly, že homosexuálové byli terčem a obětmi nacistického režimu.” Jak to souvisí s postavením homosexuálů v současné společnosti a proč vytahovat jednu skupinu obětí nacistického režimu, když oběťmi nacistů byla téměř celá Evropa, zůstává záhadou.
Ne, toto není spor homosexuálů s heterosexuály. Ostatně, i homosexuálové se účastnili protestů proti odsouzení pastora Greena. Svobodomyslní odpůrci zákona o registrovaném partnerství si také zoufají z projevů skutečných primitivních homofobů. Toto je spor věcných zastánců rovných práv všech občanů s povrchními demagogy, kterým více než o pravdu jde o sklouznutí na módní vlně. Tak, jako by odpůrci stále většího postátňování mezilidských vztahů neměli trpět homofobní, nenávistné projevy, tak by zastánci registrovaného partnerství neměli trpět demagogii a lži.
Již dávno nejde o čistou věcnou diskusi o skutečných problémech. Toto je šílenství, ve kterém už není čas mlčet.
Jiří Zahrádka,
ekonom
Článek vyšel v Lidových novinách 22.02.2006