Místo peněz bych do Řecka poslal Margaret Thatcherovou
Řecká vláda využila nařízení, která jsou normálně vyhrazena pro případ války či živelné pohromy. „Příkaz civilní mobilizace", který vláda ve snaze o ukončení stávek nyní použila, patří mezi ta nouzová opatření, po kterých už je jen krůček k vyhlášení stanného práva.
Řecké odbory vyhlásily na dnešek další čtyřiadvacetihodinovou stávku. Již třetí den zároveň stávkují řidiči cisteren a nákladních automobilů, takže na řeckých pumpách ubývají zásoby benzínu a stává se nedostatkovým zbožím. Obchody se potýkají s nedostatkem zásob. Stávky jsou teď v Řecku na denním pořádku. Jejich cílem má být prý zachování standardů, na které jsou Řekové zvyklí. Bohužel si neuvědomují, že to, co považují za standard, se před tím stalo postupem doby, měřeno podmínkami v jiných státech Evropy, nadstandardem.
Pojďme se tedy trochu podívat do historie. Jmenovitě do Británie za vlády Margaret Thatcherové. Železná lady moc dobře věděla, že silné politické postavení odborů je tím nejhorším, co může společnost a stát potkat. Odbory zneužívají svého postavení a pod hezky znějícím termínem „sociální smír“ ve své podstatě vydírají ostatní. V šedesátých letech začaly postupně stupňovat své mzdové požadavky a rapidně se zvýšil počet stávek. Železná lady věděla již tehdy, že pokud odbory uspějí ve svých požadavcích, bohatství společnosti nevzroste. Odbory v Británii tehdy také neumožňovaly propouštění. Zní to pěkně, ale ve skutečnosti to neznamená nic jiného, než plýtvání zdroji, umělou přezaměstnanost a dlouhodobou ekonomickou stagnaci. Uplynuly desítky let, ale v Řecku se chovají odbory tak, jako v Británii tehdy. Jak to v minulém století tehdy vyřešila Margaret Thatcherová?
Výrazně zákony omezila dosavadní moc odborů. Začala sražením moci a práv odborářských bossů. Zavedla tajné hlasování o zahájení stávky, neboť do té doby se hlasovalo veřejně a řada odborářů byla perzekuována svým vedením v případě, že nesouhlasili. Zakázala podpory jedněch stávkujících dalšími stávkujícími z jiných podniků, zrušila povinné členství v odborech, které si odbory v některých podnicích vynutily, zakázala stávky z politických důvodů, volby v odborech se musely konat tajnou a přímou volbou a každých deset let muselo být v každých odborových svazech referendum členů, jehož cílem bylo rozhodnutí, zda si přejí pokračování poskytování finanční podpory politickým stranám. To bylo totiž běžným a otevřeným způsobem podpory levice.
Co se stalo? Za dobu vlády Margaret Thatcherové poklesl počet odborářů o čtvrtinu, zaniklo více než sto odborových organizací a snížil se počet stávek i jejich délka. Zároveň ale také systematicky snižovala dotace do průmyslu, na bytovou výstavbu a na politiku zaměstnanosti. Výsledkem takové tvrdé vlády, kterou odpůrci označovali za asociální, byl v podstatě hospodářský rozkvět Velké Británie.
Ze všeho výše uvedeného pro mě vyplývá jediný závěr. Do Řecka (ale zdaleka nejen tam) by měla Evropská unie, místo peněz, poslat někoho, jako byla Margaret Thatcherová. Jenže to by takové politiky musela dnešní Unie mít.
František MATĚJKA je místopředsedou Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.