EU a právo na přiměřené bydlení pro Cikány
„Právo na přiměřené bydlení.“ Takové kouzelné sousloví, dnes již dokonce právní termín, vymahatelný dle práva Evropské unie. Čert vezmi, že neplatili nájem, služby, nebo byt rozebrali na součástky a prodali je.
Věřte, nevěřte, také komunisté mají své stínové ministry. Stínovým ministrem pro místní rozvoj je František Beneš a velmi rád by inicioval stavbu levných bytů. A nejen to. Připravili dokonce také zákon o sjednávání nájemného, ve kterém zmiňují zajímavý nový termín „oprávněné nájemné“. To by se vypočítávalo z nákladů investora v dané lokalitě - a k nim by se přičetlo dvacet procent navíc. Více ani ťuk. Komunisté by také rádi zasáhli do prodeje obecních bytů, jejichž cena by se měla podle nich pohybovat na třetině běžné tržní ceny v lokalitě. Díky této nové komunistické aktivitě jsem si vzpomněl na tzv. „právo na přiměřené bydlení“, které je zakotveno v řadě závazných dokumentů Evropské unie. A musím říct, že oproti tomu jsou výše uvedené návrhy českých komunistů jen slabým odvarem.
Mít možnost bydlet je jedním ze základů klidu a pohody. Střecha nad hlavou je jedním z pomyslných přístavů v našich životech. Proto se o něj staráme, pečujeme o něj a… platíme za něj hypoteční splátky, nebo nájem, vždy ale služby s bydlením spojené. Je to prostě součást základů svobody a odpovědnosti, kterých si vážíme. A pak tu máme skupiny obyvatel, které to vidí jinak. Nestarají se, nepečují, neplatí. Někdy i rozebírají. Díky tomu by pak také zcela oprávněně, logicky a navýsost správně, neměli bydlet. Zejména ne, když se to opakuje. U těchto skupin má ale Evropská unie, ve svém multikulturalistickém humánním pohledu na svět, jiná měřítka.
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) vydala v říjnu 2009 tzv. Srovnávací studii na téma Podmínky bydlení Romů a Travellerů v Evropské unii. Nabízím ji zde a opravdu doporučuji, až budete mít chvilku, si ji přečíst, přestože má 118 stran. Trochu mi to připomíná něco jako „Evropská unie – prostor netušených možností“, ovšem především pro ty, co systematicky zneužívají štědré současné sociální systémy členských států. A podle tohoto materiálu rozhodně nebude líp.
Co v něm najdete? Kromě poděkování autorů Evropskému středisku pro práva Romů, Středisku pro Travellery a samotným pracovníkům Agentury Evropské unie pro základní práva, se například také dozvíte, že pro komunity Romů a Travellerů, kteří žijí v neformálních osadách, nebo v nájemním ubytování, je problémem nedostatečná právní jistota držby (bytu, nemovitosti, nebo pozemku). Dozvíte se také, že „v zemích s významnou komunitou Travellerů je citelný nedostatek odpovídajících stálých a přechodných stanovišť a tábořišť“. Nebo, že „někdy majitelé nemovitostí odmítají poskytnout pronájem bydlení Romům, a to i v případě, kdy o ubytování žádají služby sociálního zabezpečení,“ což je jistě vysloveně naprosto neslýchaná drzost od evropských soukromých majitelů nemovitostí... FRA v roce 2007 dokonce přišla na to, že existuje „vysoká míra deprivace Romů v oblasti bydlení“ (deprivací většinové společnosti z přístupu k bydlení samotných Romů se agentura nezabývá), a že „údaje konzistentně ukazují, že úroveň kvality romských osad a ubytovacích zařízení je ve srovnání s průměrnou populací podřadná.“ Proč to asi tak je, milá agenturo?
Evropská unie ovšem našla řešení těchto „diskriminací“. Konstatuje, že „současná bytová situace Romů a Travellerů představuje vážný problém a je třeba ji naléhavě řešit opatřeními orgánů EU, členských států a místních orgánů, aby bylo možné zajistit rovnost zacházení a podpořit sociální začlenění.“ Ale zdaleka nejen to. Soudí, že „členské státy by měly obhájit právo lidí zvolit si podle svého vlastního rozhodnutí usedlý nebo kočovný styl života. Aby bylo zajištěno rovné zacházení, je třeba, aby jim vnitrostátní, regionální a místní orgány vytvořily veškeré podmínky nezbytné k vedení tohoto stylu života podle dostupných zdrojů a v právním rámci pro výstavbu, plánování a přístup k soukromé půdě.“ Pane jo.
V uvedeném materiálu se mnohokrát opakuje výraz „právo na přiměřené bydlení“. Každé právo musí mít protiváhu v odpovědnosti, jenže takovou zmínku v materiálu nenajdete. Hovoří se v něm pouze o právu, s odvoláním na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR), který ve svých dokumentech závazně stanovuje, že toto právo se netýká prosté existence střechy nad hlavou, ale že je „třeba ho vnímat jako právo žít někde v bezpečí, míru a důstojnosti“. Zní to hezky politicky korektně a bylo by jistě príma, kdyby to ovšem bylo vyváženo odpovědností. Podle paktu by se státy měly zavázat dokonce k tomu, že s ohledem na své zdroje budou v nejvyšší možné míře postupně dosahovat plné realizace práv uvedených v ICESCR a přijmou legislativní, správní, finanční, vzdělávací a sociální opatření, která zajistí plnou realizaci práva na bydlení. A co si pod tím představují?
1) právní jistota držby,
2) dostupnost služeb, materiálů, zařízení a infrastruktury,
3) cenová dostupnost,
4) obyvatelnost,
5) přístupnost,
6) lokalita, která umožňuje přístup k zaměstnání, zdravotnictví, vzdělání, péči o děti a další sociální vybavenosti a
7) kulturní přiměřenost.
O to vše se stát musí postarat na náklady svých daňových poplatníků, v rámci antidiskriminačních regulí, ve prospěch všech bez rozdílu. Tedy i těch, co se o obydlení nestarají, nepečují o něj a neplatí. Vždy jsem už z principu rozladěn, když si někde přečtu o právech s tím, že u nich chybí informace o povinnostech. Chápu a rozumím potřebě postarat se o skutečně potřebné. Ovšem až si osvojí uvedený materiál nějaká zaručeně „nezisková" organizace a začne se dožadovat pro neplatiče „práva na přiměřené bydlení“, tak se z toho… Koneckonců z podobných materiálů různých rádoby „řešitelů“ čerpají i takové úřady, jako ten Kocábův. Pevně věřím, že ho současná vláda zruší, nicméně výše uvedené zůstane do posledního písmene. A já blázen si do teď myslel, že právo bydlet sebou nese i nějaké povinnosti a odpovědnost...