Pouze katolický stát dokáže zastavit islamizaci
Na mnoho lidí už jen nadpis bude působit jako červený hadr na býka. Přesto podíváme-li se zpět do historie Evropy, tak pouze v dobách Christianitas dokázaly katolické země mobilizovat sílu proti hrozbě islámu. Nejmohutnější vítězství však nebylo dosaženo během křížových výprav, které dokázaly eliminovat islámské bojovníky a zpomalit postup islámu do středu Evropy.
Největší vítězství bylo dosaženo při obraně Vídně, kdy spojenecká vojska zaštítěná vírou v Boha za udatné pomoci polských husarů dokázaly porazit turecká vojska a tak nedlouhou dobu zastavit výbojné choutky muslimů. Je příznačné, že protestantské země ve svém počínajícím relativismu tyto události pouze sledovaly, aniž by nějak pomohly zachránit Evropu od islámského moru.
Turecký sultanát byl svým způsobem darem z nebes pro rostoucí protestantismus při pomoci zničit katolickou církev, z které se odloučil. Stejně jako byla katolická církev ve své katolicitě nepřítelem pro francouzský národní katolicismus a jeho pragmatismus a dobytí Vídně by znamenalo oslabení moci panovnického rodu Habsburků. Jak neuvážená a krátkozraká politika to byla, vidíme až v dnešní době, protože u Vídně se podařilo menšině křesťanských vojáků porazit silnější a dobře vyzbrojené mohamedánské vojsko.
V současné době není burcující síly, která by se postavila proti postupnému zaplevelování Evropy islámem. Ani Wilders, označovaný jako bojovník proti islámu, nemá zájem na christianizaci života, nemá zájem na morálních hodnotách vzešlých z křesťanské nauky. Wilders pouze požaduje, aby se muslimové sklonili před nizozemským liberalismem a přijali ničím neohraničenou toleranci ke všemu „lidskému“. (pozn. EUportal.cz: Nemusí to být tak úplně pravda. Wildersovým poradcem je katolický odpůrce potratů Paul Belien.)
Není náhoda, že zhruba od posledního velkého vítězství katolických zemí nad islámem začíná podpora filozofických směrů, které degradují člověka na živočicha, degradují jeho jedinečnost a snaží se jej vidět jako nepatrnou částečku ve vesmíru. Blaise Pascal napsal, že velikost člověka spočívá v uvědomění si vlastní nepatrnosti, přičemž srdcem si člověk uvědomuje Nejvyšší autoritu, srdcem dosahuje částečného poznání Mystéria.
Bojovníci u Vídně bojovali srdcem a boj proti islámským agresorům byl nejen bojem fyzickým, ale i spirituálním a jejich odhodlání, stejně jako odhodlání účastníků křížových výprav, bylo prodchnuto hlubokou spiritualitou, pro dnešního člověka už naprosto neznámou. Místo uvažování srdcem, nastoupila rozumová úvaha a absolutnost rozumového poznání, proti čemuž Blaise Pascal psal své spisy.
Boj proti islámu neměl jen existenční dosah, ale i duchovní, který se pomalu z Evropy začal vytrácet na základě vlivu materialistických a racionalistických filozofií, stavících na pragmatismu a schopnosti člověka vše rozumově posoudit, až k dnešnímu pojetí pseudofilozofie ateistů pod vedením militantního ateisty Dawkinse, který si ve svém boji proti náboženství vypomáhá tím, co sám popírá, totiž filozofickou a teologickou naukou, čím se sám usvědčuje ze lži, že jeho poznání je čistě vědecké.
Pragmatismus a údajná racionalita nakonec vedla nejen k degradaci člověka, ale i k jeho odosobnění. Důležitější než jedinec se stala beztvará, snadno ovladatelná masa, které je snadné vsugerovat jakoukoliv myšlenku a tuto beztvarou masu nemyslících individuí (jak v rozporu s rozumovým poznáním) snadno ovládat. Jak se však ukázalo, tak filozofie absolutního rozumu vedla k největším masakrům člověka od francouzské revoluce, až po kulturní revoluci v Číně.
Bohužel, ani po těchto událostech se nikdo nepoučil a současná Evropa je vedena stejnou myšlenkou, jakou byli vedeni osvícenci, přestože tato myšlenka se několikrát převlekla do jiného, pro někoho líbivějšího, oblečku. Rádoby humanismus a všeobepínající relativismus zabraňují vidět skutečnou podstatu islámu a islámské nauky, nasazují klapky na oči i při otřesných masakrech bojovníku islámu a to nejen po jedenáctém září 2001.
Marné je volání těch, kdo říkají, že záchrana Evropy před islámem je možná jen návratem ke křesťanským myšlenkám a ideálům. Proti nim stojí hradba naivních pseudohumanistů, manipulujících s historií Evropy a zaštiťujících se plky o nutnosti dát muslimům čas, aby přijali naše hodnoty. Ovšem na otázku jaké hodnoty už neumí odpovědět, protože sami žádné nemají. Jen neurčité univerzální představy, bez jakéhokoliv mravního ukotvení.
Katolická církev je dnes na pranýři. Netýká se to jen současných skandálu, ale i historických lží o inkvizici, křížových výpravách, snaze katolické církve ovládnout svět. Omluvy katolických představitelů za historické události, vytržené z kontextu doby, jen přispívají ke všeobecným útokům na katolíky, jejich zesměšňování a hlavně znevažování mravní nauky, jejíž slabé záblesky můžeme vidět v právních řádech evropských zemí.
Tak, jako tak. Historie nám jasně ukazuje, že proti islámu a jeho pokroucené ideji lze bojovat jen vírou a byla to vždy jen katolická církev, která bojovníkům proti islámu dokázala dodat mravní sílu a duchovní hodnoty, které, jak se ukazuje, jsou mnohem silnější než cokoliv jiného, byť rozumově vysvětlitelného.
Vždy se snažím článek ukončit nějakým příkladem. Dnes mohu jen říci, že tento článek byl napsán v duchu Ad Maiorem Dei Gloriam a v naději, která umírá poslední.