Sbohem Paumerovi: Čestné salvy i konvoj džípů
Nestává se často, aby se na pohřbu sešli předsedové vlády i obou komor parlamentu. Milan Paumer si ale takový pohřeb zasloužil.
V pravé poledne se na poděbradském zámku rozezvučela siréna. Obyčejná zkouška sirén, která se ozývá každou první středu v měsíci. Po ní se ale začaly z místního divadla, aktuálně upraveného v smuteční sál, ozývat tóny vážné hudby. Veřejnost se zde loučí s Milanem Paumerem, bojovníkem proti komunismu, hrdinou třetího odboje.
"Ten třetí" odešel za generálem Mašínem jako první
Stovky lidí, které se nevešly do smutečního sálu na hlavní obřad (několik desítek míst v sále bylo beznadějně obsazených, dostali se do něj jen ti, kteří měli pozvánku), se mohly s Milanem Paumerem z odbojové skupiny bratří Mašínů rozloučit už od desáté hodiny ranní.
Milan Paumer sám sebe nazýval "tím třetím od Mašínů", synů prvorepublikového generála Josefa Mašína, kteří se v padesátých letech doslova prostříleli na západ. Odchází za ním ale jako první.
Na zámeckém nádvoří postávají političtí vězni, vojáci v nablýskaných uniformách, skauti, sokolové, ale i řada amerických vojenských džípů z druhé světové války. "Konvoj pro Milana Paumera," hlásají cedule na každém z veteránů. Vojáci v amerických uniformách pilují detaily chystané slavnostní salvy i následné přehlídky vozidel, které se po pohřbu rozjedou za vozem s rakví a doprovodí jejich kamaráda až do nedalekého nymburského krematoria.
Až zde si člověk uvědomí, kolik lidí Paumera - třebaže i nepřátel měl mnoho - považovalo za sobě blízkého a osobně se s ním znalo. Političtí vězni, kteří neměli jako on to štěstí dostat se na svobodu, a svůj vzdor vůči režimu si museli odsedět v komunistických kriminálech, o něm mluví bez zášti a obdivně. Jako například Michal Drabík z plzeňské pobočky Konfederace politických vězňů. Pro něj je Paumer, stejně jako pro všechny ostatní, kteří se dnes v Poděbradech sešli, hrdinou.
"Říká se, že chlapi nebrečí. V kriminále jsem neprolil ani slzu, ale pro Milana hodně," řekl Drabík.
Slzy i naděje
Kolem rakve, na které leží Paumerova oblíbená masarykovská čapka s trikolórou, stojí čestná stráž z vojáků a skautů. Spousta věnců a květin, přinášejí se další. Od předsedkyně Sněmovny, od předsedy Senátu. Samozřejmě i od bratří Mašínových.
"Milane, díky za to, že jsi byl pravým člověkem, vojákem a přítelem. Což je nad schopnost pochopení švejků a bolševiků," hlásá stuha dalšího z nich.
Fronta kondolujících se pohybuje pomalu. Každý chce kromě podpisu do knihy přidat i pár slov na rozloučení. Prosím vás, nepište tam dlouhé vzkazy, jen se tam podepište, jinak se tu nestihneme vystřídat, vybízí čekající exposlanec ODS Petr Bratský.
Sám se s Paumerem osobně znal. "Třebaže vlastnil autoškolu v Americe, tady nemohl dostat ani řidičský průkaz. Snažil jsem se něco pro to dělat, od té doby jsem se stýkali," řekl Bratrský pro Prvnizpravy.cz.
Při osobních vzpomínkách na Milana Paumera je těžké se bránit emocím. Naposledy jsem Milana Paumera viděl, když mi přišel na svatbu, kterou jsem měl přesně před rokem. Nyní jdu já jemu na pohřeb.
Ale rozloučení, třebaže některým stékají při slovech o vlastenectví slzy, je optimistické, jak by si to Paumer přál. Hraje hudba z filmu Zelené barety (Paumer byl paragán), váleční veteráni pokuřují doutníčky.
Ostatně, jak řekl evangelický farář Michal Zikmund, který na závěr shromáždění kázal o Boží spravedlnosti a věčném životě - smrtí nic nekončí.
Nečas: Paumer před Božím soudem obstojí
Až na prezidenta Václava Klause se pohřbu zúčastnili všichni vrcholní ústavní činitelé. Předseda Senátu Přemysl Sobotka, předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, předseda vlády Petr Nečas.
A řada dalších politiků - ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr obrany Alexandr Vondra, předseda Věcí veřejných Radek John, ale i senátoři Jiří Čunek, Jiří Liška či exposlanci Petr Bratský nebo Lucie Talmanová.
Snad je to tím, že mašínovci před časem dostali od bývalého premiéra Mirka Topolánka ocenění, co dříve kritický názor veřejnosti na jejich čin postupně mění. Dříve byli jejich zastánci v menšině, dnes ale mnozí politici mluví o mašínovské odvaze bít se za svobodu s obdivem a uznáním.
"Milan Paumer pro mě byl a zůstává člověkem odvážným a rovným a to i v situaci, kdy právě takový postoj znamenal reálné ohrožení (...). Rozhodnutí Milana Paumera vzepřít se nesvobodě a opustit život v totalitě mělo charakter hrdinského rozhodnutí v tom dobrém slova smyslu," řekl například ve svém projevu premiér Nečas.
Podle předsedy Senátu Přemysla Sobotky bychom neměli činy skupiny Mašínů odsuzovat, protože nám to nepřísluší. "Činy bojovníků proto přenechejme k posouzení soudu nejvyššímu, který stojí mimo naše soudy pozemské. My bychom měli vždy hledat pochopení i odpuštění pro všechny statečné muže, kteří odmítali být otroky či gladiátory. Mezi tyto statečné jste rozhodně patřil i Vy – pane Milane Paumere," řekl šéf horní komory českého parlamentu.
Paumerův čin s konečnou platností posoudí podle Nečase až Bůh. "Ten příslovečný poslední soud, boží soud, nepřísluší nikomu z nás. Dovolím si ale vyslovit svou osobní víru, naději i přesvědčení. Pan Milan Paumer před tímto soudem, mimo vší pochybnost, obstojí," věří Nečas.
"Jsou pro mne hrdiny a jsou vzorem pro náš český národ," řekl pro Prvnizpravy.cz lidovecký senátor Jiří Čunek.
Na počest Milana Paumera, pal!
Při slavnostním rozloučení, které moderoval starosta Kolína Jiří Buřič, promluvil i plukovník Eduard Stehlík, historik Vojenského historického ústavu. Ten vyzdvihl i statečnost Milana Paumera v jeho rozhodnutí vrátit se do České republiky, třebaže nevěděl, co ho zde čeká, stejně jako jeho neocenitelný přínos pro uznání třetího odboje.
"Děkujeme ti za sedm desetiletí našeho přátelství," vzkázala zase dcera Mašínových Sandra za svého otce a strýce, kteří se po dlouhém rozvažování rozhodli do Česka nepřicestovat.
Vojenský přidělenec americké ambasády poté předal pozůstalému bratrovi zemřelého Zdeňku Paumerovi vlajku USA, která podle zvyklostí náleží veteránům US Army, jejímž byl Paumer členem.
Osobní vzpomínkou se se svým strýcem rozloučil i jeho synovec Ctirad Paumer.
Po modlitbě Otčenáš a po české státní hymně i se slovenským přídavkem přenesla čestná stráž rakev s ostatky bojovníka do pohřebního vozu.
Vojáci při odchodu kamaráda truchlí, ale berou ho s vojenskou noblesou. Milan Paumer nezemřel, Milan Paumer odešel, tvrdí.
Když je rakev nesena k vozu, nádvořím se spontánně ozve obdivný potlesk. Pokračuje několik dlouhých minut. A čestná jednotka z klubu vojenské historie na počest Paumera vystřelí celkem pět salv.
"Na počest Milana Paumera, neúnavného bojovníka proti totalitě, muže, který se postavil komunistickému zlu se zbraní v ruce, pal!" hřímá velitel jednotky. Následuje ohlušující salva, která se ještě čtyřikrát zopakuje.
"Na počest Milana Paumera, jehož přátelství nám bylo ctí. Pal!"
"Na počest Milana Paumera, muže, kterého jeho nepřátelé neviděli na kolenou, ani v životě, ani v okamžiku smrti, pal!"
"Na počest smrti Milana Paumera, chlapa, který nikdy neuhnul, pal!"
"Na počest smrti Milana Paumera, našeho kamaráda - Milane, nikdy na tebe nezapomeneme. Pal!"
Kolona amerických vojenských vozidel pak mašínovce Paumera doprovodí na jeho poslední cestě.
(Adam B. Bartoš; foto: abb)
ŘEKLI O PAUMEROVI
"Řada historiků se dnes na Milana Paumera a bratry Mašíny dívá jako na postavy kontroverzní. Vyčítá jim lidské oběti, které jejich útěk za hranice bohužel přinesl. Pokládám takový výklad za ne zcela správný a nespravedlivý. Nikdo z nás, z hlediska našeho dnešního vnímání tehdejší reality, podle mého přesvědčení, nemá právo soudit, zda Milan Paumer a skupina bratří Mašínů volila správné či nesprávné prostředky."
***
"Rozhodovali se v daném čase. Tváří tvář zmíněným hrozbám. V čase nesvobody. V situaci, kdy mohli buď rezignovat, postavit se do sdílené pasivní rezistence vůči totalitnímu režimu, nebo mu čelit. Vybrali si to poslední. Čelili mu i se zbraní v ruce, což pokládali za jediné řešení. Pokud tento postoj odsoudíme, zpochybníme morální hodnotu všech ostatních odbojů. Tedy odboje prvního i odboje druhého. A to třeba i protinacistického odboje mezi zářím 1938 a zářím 1939, který byl veden mimo válečný stav, a dokonce i protifašistického odboje v době druhé světové války. A komunismus přece vyhlásil válku vlastním občanům a Milan Paumer bojoval za osvobození naší země od totalitní diktatury."
Petr Nečas, ODS, předseda vlády
***
"Mnozí Češi ještě raději uctívají pasivní mučedníky než bojovníky. Je to pohodlnější a dává to pocit nadřazenosti pro ty, co sice nic odvážného a riskantního nespáchali, ale také nevykonali nic, co by mohlo vzbuzovat pochybnosti či kritiku."
***
"Lidé, kteří takřka denně obdivují hrdiny často přihlouplých dobrodružných filmů s potoky krve, se zároveň ošívají nad historií III. odboje a zapomínají, že probíhal v podmínkách skutečné války, přestože dostala nálepku studená. (...) Za takové situace měli svaté právo ti nejstatečnější pozdvihnout zbraň proti diktatuře. V takovém boji umírají bohužel i lidé – ať již hrdinové, nebo uzurpátoři moci či jejich nešťastní gladiátoři."
Přemysl Sobotka, ODS, předseda Senátu
***
"Zcela jednoznačně to byli stateční lidé, kteří se postavili tehdejšímu režimu a tehdejší režim nešetřil nikoho, kdo se mu postavil. A dnes si mnozí nechtějí připustit, že vlastně jinou volbu neměli, buď tímto způsobem uniknou a nebo sami budou pykat a nebo ohnou hřbet. Oni tímto způsobem utekli a sami ti, kteří režimu sloužili ve vojenském mundůru, protože jim bránili, na to doplatili. A toho jsme se my, kteří jsme zažili komunistický režim na vojně a nikdy jsme mu nepřáli, nejvíce báli - abychom nemuseli být nikdy konfrontováni s tím, že bychom někomu bránili. Ono sloužit na těch hranicích - to skutečně bylo velmi těžké i pro svědomí těch lidí, jak se zachovat v případě, že někdo chtěl z nesvobody uniknout. Naštěstí jsem nebyl vystaven tomu, jak se zachovat. A proto si Milana Paumera vážím."
Jiří Čunek, KDU-ČSL, senátor
www.prvnizpravy.cz