Ten Vladimír Kapal očividně lže. "Na závěr jsem se ho zeptal, kdy on a bratří Mašínové byli v životě nejšťastnější. Prý v době války ve Vietnamu, tam prý mohli zabíjet komunisty ve velkém a moc prý ho mrzelo, že nevypukla třetí světová válka západu s východem, aby mohli přijet s americkou armádou do Československa a tady si to vyřídit s bolševiky." "všichni tři se, podle slov Paumera, dobrovolně přihlásili do války ve Vietnamu."

Vždyť ver Vietnamu nebyli! Mašínové byli v západním Německu a Paumer byl v Koreji, kde už ale panovalo příměří!

Ty kecy o děcku jsou taky nesmysl. Pamatuju si, jak jednou se mnou v Praze tramvají a pouštěl sednout maminku s dítětem a jak si pak přátelsky s nimi povídal. Naprosto nenuceně.

A když jsme u těch dětí, vím, jak ho sebral tento příběh, který mi sám vyprávěl: "Zdena Mašínová, sestra Mašínových, začala po roce 1989 hledat hrob své matky, kterou komunisté zavřeli a ona umřela v jejich kriminále na neléčenou rakovinu. Bolševici ji dali do hromadného hrobu. A víte, koho s ní? Dali tam s ní 34 dětí! Při hledání v archivech členové Konfederace politických vězňů našli jména dětí, většinou kojenců, které zemřely v pankrácké věznici. Jejich těla byla odvezena na ďáblický hřbitov. I když v té době bylo v Praze několik dobře vybavených porodnic, vězeňská správa neposkytla dětem, které se narodily vězeňkyním režimu, odpovídající péči. Kojence tak komunisté fakticky odsoudili k smrti. Je jich několik desítek. Oni ty malé děti vlastně zabili... Ať mi dneska nikdo neříká, že komunisti se reformovali, když tenhle zločinný režim pořád obhajují."

Milana Paumera jsem osobně poznal a byl to velmi přátelský, empatický člověk, který by neublížil mouše, kdyby nemusel. Ten Kapala sprostě lže. Je úsměvné, že rozhovor publikovat nechtěl, že by se mu udělalo zle a pak napsal článek... Ať svá slova doloží nahrávkou, jinak je to na žalobu pro pomluvu.

Sprosťák, napadá PAumera, když už se nemůže bránit!