Kuchání armády. Nasazení v Íránu bude v režii kontraktorů z ABL
Ne, neděste se. Nezbláznil jsem se, dokonce se zatím nezbláznil ani Vít Bárta, stejně jako Revue Politika se nestala druhým Bleskem. Jde jen o humornou, leč nutně se nabízející fiktivní vsuvku, která bohužel logiku připravované reformy české armády z dílny současné vlády vystihuje. Z armády se stal vynikající penězovod a zároveň má být dle expertky, toho času předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných (VV) Kristýny Kočí transformována na moderní organizaci vycvičenou pro zasahování kdesi v tajemnem zavánějících dálkách. Krutou ironií je to právě (papírově) mocná a vlivná armáda, jejímuž pozvolnému systematickému rozkladu věnuje veřejnost minimální pozornost. Komunistický režim dokázal u řady lidí vůči armádě vytvořit dokonalý despekt a nedůvěru. Kdo se dnes zajímá o bandu lampasáků, zelených mozků, žoldáků...
Potřebujeme vůbec armádu?
Okázalá slova o obraně vlasti už dnes neplatí. Stále častěji slýchám názor, že armáda je nepotřebná, protože ohrožení republiky je prakticky nulové a boj proti terorismu zvládnou speciální policejní složky. Armáda dávno ztratila pozici společenského vzoru a respektované instituce. Stala se jedním z řady zájmových spolků. Že tento spolek stát považuje za zbytečné břemeno, dokazuje záměr šetřit na armádě škrty v hodnotě minimálně dvou miliard. Armádu také opustí téměř všichni „občanští zaměstnanci", tedy pracovníci s nevojenským statusem. Peníze ušetřené na armádě se přesunou do školství, kde budou využity na platy nových učitelů.
Nepůjde ovšem o úspory, ale klasické zalepování děr ubráním tmelícího materiálu jinde. Dostáváme se tak do situace, že voják z povolání, na jehož přípravu je potřeba vynaložit poměrně více prostředků než na studenta pedagogické fakulty, bude tratit ve prospěch začínajícího kantora. Souvisí to s širším plánem armádní transformace, kdy by mělo být zrušeno celé dělostřelectvo a tankové jednotky. Alespoň to zaznívalo z kuloárů, když se rodila současná koalice. Není divu, že současná podoba vojska leží v krku především Věcem veřejným. Nastolený trend může vést k tomu, že armáda bude šikovně vykuchána - zůstane hlava i tělo, ale bez vnitřností. Generální štáb a další administrativa naplněná bývalými pracovníky Bártovy agentury ABL budou řídit kolos papírujících úředníků a několika málo elitních jednotek. Za předpokladu, že někdo v budoucnu nerealizuje šílený nápad slučovat ministerstva vnitra a obrany. Armáda se stane navenek státním, ale v podstatě luxusním privátním podnikem.
Bezkoncepčnost
Na aktuálním stavu armády se nejvíce podepsala totální bezkoncepčnost, která reformy ozbrojených sil od roku 1993 provázela. Jistý diskutující na serveru valka.cz v debatě k této problematice nebyl daleko od pravdy, když tvrdil, že téměř každý ministr obrany v historii ČR nese svůj díl viny (ve skutečnosti ta formulace zněla daleko ostřeji): předražené zakázky na zařízení, výzbroj a výstroj, které mnohdy reznou ve skladech a patřičné jednotky jimi nikdy nebyly vybaveny; neustálé stěhování útvarů z místa na místo; nákladné projekty modernizace tanků, které po dokončení vystřídal trend začít tanky z výzbroje vyřazovat ap.
Od roku 1993 existovalo několik plánů reformy ozbrojených sil, ovšem žádná nebyla dotažena do konce. V současné době se hovoří o škrtech, „specializaci" a nákupu nové techniky (v souladu se zmíněnou specializací). Kritizuje se například nákup obrněných transportérů Pandur a zdůrazňuje nutnost pravidla nákupu vojenské techniky změnit. Ale opět se projevuje charakteristický zmatek: mluví se o technice a sahá se na platy a výhody řadových vojáků. Armáda má být připravena na protiteroristické operace a (nechme slečně Kočí alexandrovský sen o válce v daleké a pusté Persii) zásahy uvnitř „zlobivých států". Přesto jsme jednu z našich dvou nadprůměrných speciálních jednotek v minulosti zrušili. Zasvěcení ví, že problém SOGu byl složitější a do jisté míry souvisel s jistým nekonformním chováním příslušníků jednotky samotné. Přesto se dle mého názoru mohla situace řešit personálně a ne likvidací.
Kudy kam
Zatímco se debatuje nad snižováním platů vojákům a spekuluje nad tím, zda vloupání do útrob budovy Generálního štábu AČR bylo dílem drzých nenechavců, nebo manévrem umožňujícím zakrýt, že tam naopak někdo něco nechal, pomalu se blíží konec pronájmu nadzvukových letounů JAS 39C/D Gripen. K tomu dojde v roce 2014 a zatím to vypadá, že neexistuje elementární shoda na tom, jak se budoucnost leteckých sil bude odvíjet. Prodlouží se pronájem, dojde k odkupu, nebo bude letectvo vybaveno zcela novými stroji? Zdá se, že nás čekají podobné debaty, které předcházely pronájmu supersoniků švédské provenience v letech 2003-2004.
Respekt k armádě rovná se respekt a úcta k vlastní zemi. V situaci, kdy je vlastenectví a loajalita k národním zájmům výsadou menšiny, nelze čekat, že se armádě dostane širšího zastání než z lůna jí samotné. Je nesmysl vést přesvědčovací kampaň, přesto je potřeba se rozkladu AČR postavit.
Armáda je především jeden ze základních atributů státu. Bude-li pokračovat období nestability, odchody vojáků z povolání do soukromých bezpečnostních firem se stanou hojnějším jevem než doposud. A jestli by rozklad armády měl skutečně vést k jejímu vykuchání, bude těžké mluvit o České republice jako o státu. To, co z armády zbude, se bude významem rovnat kterékoli soukromé bezpečnostní firmě. Kdo bude hájit zájmy občanů státu jako celku proti ohrožení zvnějšku? Tam, kde není ochota živit vlastní armádu, živí se dříve či později armáda cizí.
Revue Politika 7-8/2010