Hájek: Oplzlá sexuální příručka vychází z totalitních zdrojů bolševismu
V souboji o zavedení sporné ministerské příručky k sexuální „výchově“ žáků na základních školách již zaznělo mnoho argumentů. Kromě toho nejpodstatnějšího: Jde o další krok k postupnému „zestátnění“ dětí.
Nejde ostatně o nic nového. V doktríně ruských bolševiků, která se po převratu v roce 1948 stala i naší státní doktrínou, se také nezastíralo: Dítě patří státu, rodiče je mají pouze svěřeno do opatrování. Pokud výchova a péče nebyla „správná“ (co je správné, určil stát), mohlo jim být kdykoli odebráno.
Současný trend v Evropské unii, a nyní (po převratu s Lisabonskou smlouvou zcela legálně) proto také u nás, je tentýž. Občanské svobody jsou destruovány ve prospěch „povinných práv“. Kde se taková práva berou, odkud pocházejí? To vědí jen soudruzi „pokrokáři“, kteří nám je zákony a vyhláškami nařizují – a berou nám tak krok za krokem naše přirozené svobody. Co je větší přirozenou svobodou než výchova dětí v rodině podle zkušeností, tradic či víry rodičů?
Případ „sexuální příručka“ je z téhož totalitního zdroje. Bombardovali snad občané ministerské úředníky, aby s něčím tak oplzlým a perverzním přišli? Aby pod maskou „práva dítěte na informace“ přinutili rozpačité a stydlivé děti přiznávat se ve škole před spolužáky, že jim již roste na genitáliích ochlupení nebo že mají menstruaci? Indoktrinovat je – s požehnáním učitelovy autority – že homosexualita je normální, ba chvályhodná? Že kondom je něco jako nákoleníky, prostě vhodná ochranná pomůcka při společenské zábavě zvané sex?
Jistěže ne. Naopak proti tomu protestují, píší petice, podepsané tisíci rodiči. Jenže mají smůlu. Vždyť i posvátný Evropský soud rozhodl, že „právo dítěte na informace v oblasti sexuální výchovy je nadřazeno právu rodiny vychovávat dítě“.
V antiutopii Konec civilizace, v reakci na totalitární nebezpečí, jež opakovaně hrozí naši civilizaci zahubit, líčí Aldous Huxley děsivý svět, v němž už ani rodiče nejsou k „výrobě“ dětí potřeba. Stát si „produkci“ organizuje sám a děti mu patří.
Kráčíme právě touto cestou. Pokrokáři všech (evropských) zemí se s těmi našimi už zase po marxisticku spojili.
Momentálně nám zestátňují děti. A protože jsme to (někteří) již zažili, můžeme s temnou jistotou, v parafrázi jiného klasika antiutopií, říci: Pokud toto bude platit, vše ostatní následuje.
MF Dnes 10. 8. 2010