Za čí peníze protestují proti vládě levičáci z ProAlt?
Okrajovými médii prolétla zpráva o vzniku jakési iniciativy ProAlt. Není důvod se zabývat konkrétními cíli tohoto podivného spolku, podstatná je sjednocující charakteristika, že daná iniciativa je namířená proti vládě. Na tom by nebylo nic tak divného, proti vládě může být v demokratické společnosti kdokoli, je to jedno ze základních politických práv, kdyby naprostá většina signatářů nebyli buď státními zaměstnanci, nebo zaměstnanci z větší či menší části státem financovaných neziskových organizací či tzv. veřejnoprávních vysokých škol.
V běžné obchodní firmě platí, že kdo se vymezuje proti vedení firmy, musí odejít. Žádný zaměstnavatel dobrovolně neplatí zaměstnance, jejichž hlavní mimopracovní aktivitou je kydání špíny na vedení podniku. Specifický případ jsou odbory, ty se proti vedení firmy vymezovat mohou, ale tehdy a jen tehdy, jde-li o vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, a mají-li k tomu početnou podporu v řadách zaměstnanců.
Ve státě tomu zatím tak není. A tak se poměrně úzká skupina převážně státních zaměstnanců rozhodla, že nastupující vládě pořádně zatopí. Kdyby jim šlo o jejich vlastní zaměstnanecká práva, využili by k prosazení svých požadavků odbory, jenže tak tomu není. Navíc, a to je ještě podstatnější, širší podporu mezi svými kolegy nemají a mít nebudou, k tomu si stačí přečíst jména některých z nich, například Ondřej Slačálek, Linda Sokačová, Jan Májíček či Jan Keller. Méně vzdělaní státní zaměstnanci je neznají a ti vzdělanější se při vyslovení těchto jmen povětšinou osypou. Sama o sobě by postačovala, pokud bych chtěl iniciativu ProAlt očernit podobným způsobem, jakým Ondřej Liška očerňoval akci DOST.
Ještě zajímavější je profesní profil těchto lidí. Vysoký podíl sociologů ukazuje, jak silná je snaha udělat z této vědy deskriptivní vědu normativní. Tedy ne o společnosti, jaká je, nýbrž jaká by podle těchto samozvaných odborníků měla být. Samozvaných z toho důvodu, že to, jaká má společnost být, nikdo z nich nevystudoval, jelikož to, naštěstí, ani vystudovat nelze, pokud nepočítám vzdělávání v oboru marxismu-leninismu u starší generace signatářů. To, že někteří z nich byli minulým režimem pronásledovaní, na tom nic nemění. Mafie pronásleduje zločince stojící mimo své struktury, StB pronásledovala mnohé marxisty. To, že se tito lidé ve svém životě ocitli v roli slabších a pronásledovaných z nich ovšem nedělá morální autority, ani antikomunisty.
Zatím to vypadá tak, že celá akce je nesmyslně nafouknutou bublinou a snahou lidí, mainstreamovými médii opomíjených, získat více mediální pozornost. Kdyby vláda byla skutečně tvrdá vůči chudším občanům a asociální, jak o ní její kritici tvrdí, museli by protestovat především dělníci, nezaměstnaní, důchodci, invalidé a ženy na mateřské. Pokud by skutečně decimovala střední třídu, přidali by se k nim další zaměstnanci, studenti a živnostníci. Pokud by ohrožovala zdraví obyvatel, jistě by dávno protestovali lékaři a sestry. Kolik lidí z vyjmenovaných skupin je mezi signatáři?
Kdyby vláda postupovala, jako podnikatelský subjekt, jak o ní tvrdí její kritici, do třech měsíců by byli všichni signatáři, kteří jsou závislí na penězích daňových poplatníků, bez zaměstnání. A je otázka, zda by v takovém případě pokračovali v protivládních aktivitách. Nevšiml jsem si, že by se proti vládě bouřili pokladní v hypermarketech nebo dělníci v pásové výrobě v takové míře, jako státní zaměstnanci a různé skupiny samozvaných rádobyintelektuálů. To platí jak o ČR, tak o dalších zemích EU. Ostatně i ve Francii nebo Británii organizují většinu stávek lidé, žijící z peněz daňových poplatníků, jako například řidiči veřejné dopravy, nebo hasiči, a ne lidé zaměstnaní v soukromém sektoru.
Vláda však není podnikatelským subjektem a její postup by tedy neměl být pouze tržní, ale také gentlemanský či přímo rytířský, jak píše "oblíbenec" signatářů ProAlt, Roman Joch. Výpovědi jak státních zaměstanců, tak financování některých neziskových organizací by tedy padat měly, ale ne plošně u všech signatářů ProAlt. Pouze u těch, kteří na svou práci objektivně nestačí, či jejichž místa jsou trvale neproduktivní. Hlavním kritériem by měly být schopnosti a produktivita, ne názory, postoje či volnočasové aktivity jednotlivců, či osazenstev neziskových organizací. A to přestože soukromá firma by v takovém případě vyhazovala plošně a signatáři ProAlt by jistě také netrpěli ve státních službách své ideové odpůrce, kdyby se sami dostali k moci. Personálních čistek tam, kde vládne ekologismus, politická korektnost a sociální inženýrství, je více než dost.