Klaus: Neexistuje evropská identita, evropský národ a evropská solidarita
Pochopení současných problémů Evropy výrazně komplikuje záměrné ignorování skutečnosti, že neexistuje žádná společná, obyvateli Evropy přijatá a široce sdílená evropská identita, že neexistuje jeden evropský politický národ a že dominantní stále zůstávají přirozeně vzniklé a Evropany rozdělující identity národní. S nimi jsou spojené tradice, historické zkušenosti, ale také obavy, předsudky a antagonismy, které se projevují v rozdílných národních zájmech. Absence společné evropské identity znamená, že na evropské úrovni neexistuje dostatečně hluboká solidarita, kterou by občané jednotlivých zemí skutečně cítili. To je realita, ze které je nezbytné vycházet. Nelze ji obejít snahou o umělou regionalizaci Evropy, přenosem dalších a dalších kompetencí do Bruselu, novými smlouvami či legislativou, umělou centralizací a unifikací nebo byrokratickou a administrativní regulací.
Ignorování reality může snadno vést k tomu, že se po překročení určité meze Evropská unie – z uspořádání smiřujícího staré konflikty a předcházejícího novým – stane prostorem stimulujícím nové vypjaté nacionalismy, nové národní antagonismy a nové konflikty.
Různost národních identit, tradic, kultury, zvyků i historické zkušenosti vždy byla a je bohatstvím Evropy, ale současnost evropské integrace to vnímá jako problém nebo složitost tohoto historického terénu ignorují. Proto zesiluje snaha podřídit všechny stránky života lidí v členských zemích jednotným pravidlům. Absence politických předpokladů a nemožnost vytvoření funkčních demokratických mechanismů na celoevropské úrovni však vedou k tomu, že prohlubování a urychlování evropské integrace stále více probíhá technokratickými a byrokratickými metodami za zády občanů. Příkladem je pochybné prosazení Lisabonské smlouvy.
Václav Klaus
Z příspěvku do sborníku na počest šedesátin Gerharda Schwarze