„Disciplína musí bejt, vy kluci pitomí! Protože kdyby nebyla disciplína, tak byste všichni lezli po stromech jako vopice,“ citoval blahé paměti Švejk moudra rakouských vojenských byrokratů. Jak by se asi Josef Švejk, náruživý kuřák fajfky, posmíval všemu „dobrému“, co dnes přichází z jiné byrokratické metropole – z Bruselu? Člověk už totiž ani neví, zda se tomu všemu má smát, plakat nebo jen nevěřícně kroutit hlavou.
Záměr Evropské komise připravit směrnici, která bude regulovat velikost a barvu cigaretových krabiček a určovat podmínky, za jakých se cigarety budou moci zákazníkům nabízet (vlastně nenabízet), se prostě vymyká zásadám zdravého rozumu.
Už to všechno tak vypadá, že za pár let zmizí z pultů barevné krabičky cigaret. Budou, dle návrhu Evropské komise, nahrazeny jednotným balením v jednotném černobílém provedení.
Pokud říkám, že cigarety z pultů zmizí, myslím to doslova. Zmíněný bruselský návrh totiž počítá také s tím, že cigarety (a další tabákové výrobky) budou povinně skryty v pultech nebo zásuvkách tak, aby prostě nebyly na očích.
Smyslem opatření, jak jinak, je bojovat proti kouření. A to metodami přesně podle moudrého Švejka: my (moudřejší, chytřejší, rozumnější) vám (hloupějším a neodpovědným) říkáme, jak se budete chovat. Že vám to rozum nebere? A co s vámi, vy kluci pitomí, máme dělat?
Sjednocení velikosti cigaretových krabiček a odstranění charakteristických barev a znaků je předpokladem k tomu, aby byl odstraněn první rozlišovací znak, který opticky dělí tabákové výrobky na kvalitnější a horší druhy kuřiva.
Pokud tedy „byrokrat - zákonodárce“ chce ochránit člověka před negativními důsledky kouření, měl by naopak stát o optické rozlišení kvality cigaret. Mělo by mu vyhovovat, aby spotřebitel na první pohled dokázal rozpoznat, jakou kvalitu si kupuje.
Sjednocení velikosti a barevnosti je přímou cestou k nabídce takových produktů, které mohou ohrozit zdraví kuřáků podstatně víc, než jak je tomu v současnosti.
A jak asi pokvete pašování a černý obchod? Odstranění garančních identifikačních znaků bude znamenat zlaté časy pro pašeráky ve velkém a rozvoj tajných manufakturních balíren, pro které bude hračkou padělat jednotné krabičky.
Ne že by tomu dnes tak nebylo, ale podnětem pro pašování jsou „pouze“ rozdílné sazby spotřební daně uvalované na tabákové výrobky v té které zemi. Sjednocením grafického vzhledu a velikosti přidáme pašerákům a překupníkům o důvod navíc, proč podvádět: ulehčíme jim vstup s padělkem na trh. Byli by hloupí, kdyby tohoto bruselského úřednického pokusu o konání „dobra“ nevyužili.
Kdo na to doplatí? Samozřejmě tabákové firmy, spotřebitelé a stát, který vše pocítí na nižším výběru daní z cigaret a tabákových výrobků.
Nad tabákovými firmami lze populárně mávnout rukou. Nahrabali si na lidském neštěstí dost, řekl by mnohý.
Pokusíme-li se na výrobu tabákových produktů nahlížet jako na standardní podnikání, nemůžeme se smířit s tak vážným zásahem byrokratů do jejich činnosti. Museli budovat značku i logo stejně tak, jako výrobci sýrů nebo nábytku. A pak, jedna bruselská směrnice, a petry jsou stejné jako cigarety s velbloudem.
Zákonitě nás musí napadnout otázka, jak to bude v budoucnosti s alkoholem. Ten ničí lidské zdraví i osudy stejně účinně jako nikotin. Bude se whisky prodávat ve stejné lahvi jako podprůměrný rum? A bude muset mít stejné označení? A jak to bude s pivem a vínem? Proč cigarety ano a alkohol ne?
Stejný zdroj z Bruselu, ze kterého čerpám dnešní informace, mi potvrdil, že podobná regulace se chystá na obaly DVD filmů s válečnou či násilnou tématikou.
A tak tím hlavním, kdo bude poškozen nejvíc, bude jako vždy spotřebitel. Ten spotřebitel, o jehož blaho tu jde. Budou mu zásadně zkrácena jeho práva svobodného rozhodnutí, za co utratí své peníze. A dokonce, lze předpokládat, že jeho zdraví bude vystaveno větším rizikům plynoucích z nebezpečí konzumace nekvalitních pašovaných výrobků.
Nekouřím a neobhajuji kouření. Jde mi o obhajobu svobody podnikání a svobody volby. Jde mi o obhajobu přirozeného běhu věcí. Stavím se opakovaně proti sociálnímu inženýrství politiků a byrokratů budujících „rajskou zahradu světa“ podle jejich vlastních preferencí. Věřím ve schopnost každého člověka umět si zorganizovat život sám - a bez pomoci aktivistických politiků zcela určitě.