16. srpna 2010 - 14:10

Podle chystaného evropského vyšetřovacího příkazu by mohli policisté z jakékoli země EU požadovat informace, jako například DNA, telefonní záznamy či data o bankovním účtu od policistů jiného členského státu.

A to o každém, koho považují za podezřelého ze spáchání trestného činu. Kromě bezprecedentního sdílení dat mezi policejními orgány jednotlivých zemí bude možné vydat ze země do země i samotné osoby, které jsou z nějakého důvodu podezřelé.

Zatímco Velká Británie si ale mohla dovolit debatu o tom, zda se tohoto evropského "nástroje" bude účastnit či nikoli, Česká republika si podobný luxus dovolit nemůže. Nevyjednala si totiž žádnou výjimku a proto se na ni - podle nedávno přijaté Lisabonské smlouvy - povinnost stát se součástí nové směrnice přímo vztahuje.

Redakci Prvnizpravy.cz to potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Jiří Hovorka. "V souladu s Lisabonskou smlouvou je Česká republika povinna účastnit se jednání o vstupu do European Investigation Order. Statut Velké Británie, Irska a Dánska je v tomto ohledu upraven zvláštními protokoly."

European Investigation Order je nápad tak čerstvý, že ještě ani nemá pořádný český ekvivalent. Častěji se požívá původní anglický výraz, nebo se překládá jako "evropský vyšetřovací příkaz" (EVP).

Podle Hovorky byla jednání o tomto návrhu směrnice započata letos v červenci na expertní úrovni v pracovních skupinách Rady Evropské unie, kterých se pravidelně účastní všechny členské státy, tedy i Česká republika.

Sami úředníci o nejnovějším unijním výstřelku mlčí. "S ohledem na velmi ranné stádium projednávání není možné blíže indikovat žádné podrobnosti, tedy ani odhadovaný vstup tohoto návrhu v platnost - pokud jeho projednávání bude úspěšně dokončeno," tvrdí Hovorka.

Vycházet tedy lze pouze z Úředního věstníku Evropské unie, kde lze získat české znění návrhu.

S podnětem k přijetí směrnice o EVP přišla Belgie, Bulharsko, Estonsko, Španělsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko.

Obhajují ho tím, že předchozí rozhodnutí Rady o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v EU se ukázala jako zastaralá a příliš komplikovaná. Řešila pouze "zajištění" důkazů, ale ne už jejich předání do jiného státu. Úředníci proto museli poté vypisovat další žádosti o předání důkazních materiálů, což podle Unie oslabovalo účinnost celé směrnice.

"Tato pravidla navíc existují vedle tradičních nástrojů spolupráce a příslušné orgány jich tak v praxi využívají jen zřídka," postěžovali si euroúředníci v důvodové zprávě připravovaného návrhu. Stávající rámec je podle Unie pro shromažďování důkazů příliš "roztříštěný a složitý". "Je proto třeba zaujmout nový přístup," říká se v textu.

Eurozatykač č. 2
Unie proto začala pracovat na novém nástroji, který by nahradil ty stávající a který se "bude v co největším rozsahu vztahovat na všechny druhy důkazů, bude obsahovat lhůty pro vykonání a co nejvíce omezí důvody pro odmítnutí. Tento nový přístup je založen na jednotném nástroji nazvaném evropský vyšetřovací příkaz."

Ten by měl být vydáván za účelem provedení jednoho či několika konkrétních vyšetřovacích úkonů ve vykonávajícím státě s cílem shromáždit důkazy. Vztahuje se téměř na všechny vyšetřovací úkony.

"Evropský vyšetřovací příkaz je rozhodnutí justičního orgánu vydané příslušným orgánem jednoho členského státu (vydávající stát) za účelem provedení jednoho nebo několika konkrétních vyšetřovacích úkonů v jiném členském státě (vykonávající stát) s cílem shromáždit důkazy," praví se ve zprávě.

Vydávajícím orgánem se přitom rozumí soudce, soud nebo státní zástupce příslušný v daném případě, nebo jakýkoli jiný justiční orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení.

Evropský vyšetřovací příkaz bude zahrnovat mimo jiné "dočasné předání osob ve vazbě, výslech prostřednictvím videokonference nebo telefonní konference, získávání informací o bankovních účtech, bankovních transakcích nebo sledovaných zásilkách."

Jinými slovy, například policie v Německu může požádat policii v České republice o vydání občana České republiky, který může být podezřelý ze spáchání činu, který v Německu je považován za trestný (zatímco u nás nikoli) a česká policie nebude mít příliš možností, jak odmítnout.

"K zajištění účinnosti justiční spolupráce v trestních věcech by měla být omezena možnost odmítnout uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu, jakož i důvody pro odložení jeho výkonu," píše se v návrhu.

Nový eurozatykač totiž na rozdíl od starého počítá s lhůtami. To znamená, že česká policie, jakmile dostane žádost od policie německé, bude mít asi třicet dnů na to, aby žádosti vyhověla.

"V zájmu zajištění rychlé, účinné a důsledné spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy je nezbytné stanovit lhůty. Rozhodování o uznání či výkonu, jakož i samotné provedení vyšetřovacího úkonu, by mělo probíhat se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátní případě. Je třeba stanovit lhůty, aby bylo zajištěno přijetí rozhodnutí či výkon v přiměřené době nebo splnění procesních požadavků ve vydávajícím státě."

Může se tedy stát, že česká policie bude zavalena žádostmi z jiných států, kterým bude nucena klást stejnou důležitost, což zakládá nebezpečí, že se bude prioritně věnovat těmto cizím žádostem, místo aby řešila své případy v České republice. Přitom může jít o záležitosti, které v České republice vůbec nejsou trestné.

"Rozhodnutí o uznání či výkonu je učiněno a vyšetřovací úkon proveden se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátní případě, v každém případě pak v rámci lhůt stanovených v tomto článku," tvrdí návrh směrnice.

"Rozhodnutí o uznání nebo výkonu musí být učiněno co nejdříve a to nejpozději do 30 dnů od přijetí evropského vyšetřovacího příkazu příslušným vykonávajícím orgánem," upřesňují úředníci EU.

Náklady vzniklé v souvislosti s předáním důkazů stejně jako s dočasným předáním osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nese přitom vydávající stát.

Podobnou směrnici může Unie přijmout snadno s odvoláním na princip subsidiarity, který tvrdí, že pokud něčeho nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členského státu a dosáhne se toho lépe na úrovni Unie, pak Unie může za tímto účelem přijmout potřebná opatření a celou oblasti si přisvojit.

V Británii se příkazu děsí
Ve Velké Británii přitom před novým eurozatykačem varují různá občanská sdružení, která se zabývají obhajobou občanských práv.

V chystaném nástroji vidí další "klacek" na už tak okleštěné občanské svobody Evropanů.

"Nejenže by to znamenalo velkou hrozbu pro občanské svobody ve Velké Británii, ale také nevratnou změnu současné podoby našeho systému trestního soudnictví," kritizoval záměr ředitel think-tanku Open Europe Stephen Booth.

Britské ministerstvo vnitra mělo lhůtu do konce července, dokdy se mělo rozhodnout, zda se k eurozatykači č. 2 připojí.

Nakonec tak i přes varování učiní, jak rozhodla ministryně vnitra Mayová. Podle ní není existující koncept EVP není "dokonalý", ale vláda věří, že participací na vyjednávání v dané chvíli získá možnost budoucí podobu EVP ovlivnit.

To je ale naivní přístup, protože žádná země nebude schopná EVP vetovat v případě, že se v návrhu objeví nějaké nežádoucí prvky, nebo v případě, že do konceptu budou vloženy jakékoliv nepředvídané změny, protože konečné rozhodnutí bude přijato většinou hlasů, bez možnosti veta.

reklama