Švýcarsko připouští, že uplatňování principu bilaterálních smluv a dohod mezi státy je stále složitější. Nikoli ovšem proto, že by nebylo pro účastníky takových dohod výhodné, ale z důvodu postupného zanikání možnosti takové dohody uzavírat. Evropská unie je totiž postavena právě na principu postupného úplného omezení možnosti samostatných dohod mezi státy - a tak se prostor zužuje. Přesto všechno jasně vzkazuje: „Švýcarsko nevylučuje, že by se jednou mohlo stát plnoprávným členem Evropské unie, ale v tuto chvíli by takový krok neprospěl jeho zájmům.“ Kolikrát jsme už slyšeli od zastánců další integrace a prohlubování demokratického deficitu, kdy maximum práv k rozhodování má zůstat co nejníže, nikoli naopak, jak se v Unii děje, že Švýcaři už klepou na unijní dveře? Naštěstí to tento stále ještě svobodný národ vidí jinak.

Švýcaři vstup do Evropské unie již jednou v referendu odmítli. Podpora pro takový krok zůstává stále na stejné úrovni. Pro drtivou většinu z nich je pak naprosto nepředstavitelná účast na projektu eurozóny, který je budoucí podmínkou z primárních smluv při vstupu nového člena. Představa, že by se kdy vzdali švýcarského franku a začali používat výhradně euro, je z oblasti nočních můr.

Švýcarsko považuji v Evropě za jednu z posledních nejsvobodnějších zemí, kde mají občané řadu práv, která dlouhodobě přetrvávají, nenechávají si je vzít, a o kterých se lidem v ostatních zemích může jen zdát. Není to tak dávno, co nám například v novodobé multikulturalistické Evropě předvedlo, jaký postoj zastává ke stále posilujícímu rozpínavému islámu na starém kontinentu. Nezbývá, než s úctou popřát k aktuálnímu rozhodnutí jejich vlády a vyslovit přesvědčení, že Švýcaři nepodlehnou. Jejich postoj je konzistentní již roky. V diplomatické řeči prostě znovu poslali projekt integrace tam, kam patří.