Potřebujeme eurodaň? NE!
V září má Evropská komise (EK) představit první verzi představy o evropském rozpočtovém rámci pro roky 2014-2020. Komisař Lewandowski, který má eurorozpočet na starosti se již nechal slyšet, že se EK pokusí opět prosadit nějakou formu evropské daně. Do nového kola jednání se tak vrací stará myšlenka, která zatím nikdy neuspěla. Jak to dopadne nyní? Potřebuje EU svou vlastní eurodaň? Podle mne nikoliv.
S eurokomisařem Januszem Lewandowskim z Polska se osobně znám, jelikož jsme spolu v minulém volebním období seděli v rozpočtovém výboru Evropského parlamentu. Považuji jej za solidního a kompetentního politika. S návrhem na zavedení evropské daně mne ale zklamal.
Zcela podlehl logice fungování Evropské komise a její permanentní snaze o získávání další a další moci a začal hájit její staré a již mnohokrát odmítnuté představy. Nyní tedy budeme mít eurodaň opět na stole. Osobně mne to velmi zajímá, jelikož jsem se stal členem zvláštního výboru Evropského parlamentu, který se má právě přípravou nové rozpočtové perspektivy zabývat. První zasedání tohoto výboru se uskuteční již za několik dní a eurodaň bude určitě jedním z klíčových témat.
Pojďme se tedy podívat na to, zda je eurodaň dobrý nápad. Nyní je Evropská unie financována z několika zdrojů, kde klíčovou roli hrají národní příspěvky placené členskými státy a doplňkovou roli příjmy z cel za zboží dovezené do EU z třetích států. Tento systém je funkční a zažitý a může bez jakýchkoli problémů fungovat i v dalších letech. Jeho výhodou je to, že to je systém levný, protože EU nemusí vůbec mít žádné vlastní výběrčí daní. V praxi to ovšem znamená to, že Evropská unie je stále ještě pod kontrolou jednotlivých členských států. Na jejich dohodě totiž především záleží to, kolik peněz budou ochotny do Bruselu poslat a také to, jak se budou rozdělovat.
To se ale Evropské komisi nelíbí a už řadu desetiletí usiluje o to, aby byla rozpočtově na členských státech nezávislá. Chce dosáhnout toho, co již má v oblasti právní, t.j. nadřazeného postavení nad členskými státy. V legislativě totiž už platí to, že jediný, kdo může evropské právo navrhovat je Evropská komise (EK) a navíc je takto vzniklé evropské právo nadřazené nad národním právem členských států. V právní oblasti si tedy EK získala naprosto dominantní pozici, která se navíc ještě posílila přijetím Lisabonské smlouvy, která snížila schopnost členských států blokovat legislativní nápady EK.
Jediné, co nyní ještě drží EK na uzdě je skutečnost, že může hospodařit pouze s těmi penězi, které jí členské státy poskytnou. To se Evropské komisi nelíbí, protože chce rozdělovat více peněz než dosud. V praxi to vidíme každý rok při schvalování eurorozpočtu. Komise navrhne rozpočet ve výši 1,27% HND, což je maximum, které dosud může chtít a členské státy to i přes zuřivý odpor Evropského parlamentu nakonec vždy osekají na cca 1,0% HND. To se ale ani Komisi a ani Parlamentu nelíbí a hodlají si do rozpočtu získat nové zdroje - nejlépe takové, které budou zcela nezávislé na vůli členských států. A takovým zdrojem má být právě zvažovaná eurodaň.
Dosud není vůbec jasné z čeho by taková eurodaň měla být vybírána a ani v jaké výši. Uvažuje se ale nad mnoha různými variantami typu daň z produkce CO2 nebo sms zpráv nebo letecké přepravy. To ale není podstatné. Hlavní je, aby EK v Bruselu získala právo nejen diktovat evropské zákonodárství, ale také právo stanovovat a vybírat daně od evropských občanů. Tím by bylo budování evropského superstátu završeno. Pokud by náhodou tento nápad prošel, tak by to znamenalo nutnost vybudování vlastní evropské daňové správy, což by stálo obrovské peníze. Znamenalo by to rovněž zatížení všech občanů EU novou daňovou zátěží. Něco takového si nepřeji a proto nápad na evropskou daň svým hlasem rozhodně nepodpořím.