Hájek: Musíte být gayové, feministky, levicoví radikálové, takřečení antifašisté a havlisté, aby vás média milovala
Pozdrav účastníkům demonstrace D.O.S.T. proti sexuální výchově
Přátelé,
dovolte, abych Vás pozdravil a, ač bohužel nepřítomen, užasl. Vnitřním zrakem zjišťuji, že jsem na shromáždění okrajové minority, lidí, kteří si v postdemokratickém státě odvažují demonstrovat za něco tak zpátečnického jako jsou občanské svobody. Jak jste se na toto náměstí během evolučního vývoje druhů vůbec dostali? Kde je váš pud sebezáchovy? Neuvěřitelné!
Uvěřitelné by přece bylo, kdybyste se zde srotili například k pokrokovému vydírání státu a svých spoluobčanů. Politicky korektně se mu říká „boj za lidská práva“, tedy za onen mýtický pokrok. Pokud by se vás tady sešlo hodně, řekněme takových šest až deset, proletěli byste dnes večer všemi hlavními zprávami v televizi a rozhlase, zvláště v těch družstevních, s tajemným názvem „veřejnoprávní“. Zítra byste byli na titulních stranách novin. S každým z vás by následně pokrokoví novináři, to jsou skoro všichni, udělali nejméně tři rozhovory, interpelovali by nějaké poslance, zvláště ty pokrokové. A brzy by se měnily také zákony.
To byste však museli být přinejmenším veselí homosexuálové nebo rozzlobené sufražetky, levicoví radikálové, takřečení antifašisté, nebo alespoň kapličtí knihovníci, otvírači hrobů německých obětí české zvůle či věrozvěstové eurounionistického ráje pod berlínsko-bruselským protektorátem. Prostě pokroková elita národa!
Jenže vy? Chcete po státu takové zpátečnické nehoráznosti jako abyste směli vychovávat své děti podle svého přesvědčení, světového názoru, své víry! Vždyť vy dokonce chcete svým malým dětem odepřít jejich lidské právo být ve státní škole „informován“, že láska má ve skutečnosti jméno sex a je pouhou tělesnou technikou a zábavnou hrou. Že homosexualita není zvrácenost či choroba, ale normální, člověku přirozená, moderní a pokroková varianta této vzrušující zábavy.
Co si to o sobě myslíte? Copak nechápete, že děti jsou ve skutečnosti státní majetek, který vám je pouze svěřen k výživě? Dnes už dokonce nikoli jen český, ale přímo evropský? Mladší z vás sice neprošli školou pokroku reálného socialismu, a sovětského internacionalismu ale to vás neomlouvá. O brežněvovské doktríně „omezené suverenity“ byste také měli už vědět své. Dvacet let pro vás odborníci z populární Prezidentské knihovny Václava Havla připravují non stop Kursy pokroku: Celé zástupy novinářů, feministek, gayů, zelených alarmistů a dalších soudruhů v čele s místní odbočkou Páté kolony Evropské unie, se ve dne v noci snaží vybělit vám srdce a mozky do vzorné jednotné pokrokové čistoty – a vy nic?
Styďte se a jděte do sebe! Než do vás půjdou jiní – a nejen dobrotivými slovy, jako já. Nebude to podle mě dlouho trvat. Napravte se, staňte se pesimisty! Alespoň ve smyslu výroku vám podobného výtečníka, který se sem dnes – i když z jiných osobních důvodů než já – také nedostal, ale je tu přesto určitě v duchu s námi. Jmenuje se Gilbert Keith Chesterton:
„Dostane-li se národ až na okraj propasti, bude to milenec života, který najde odvahu, aby zvolal: zpátky! Pesimista bude dál věřit v pokrok.“
Říká on.
Já neříkám nic. Jen nad vámi tiše žasnu. Vlastně ne – něco jsem vám přece jen chtěl říci:
Bůh vám žehnej a ochraňuj vás, přátelé!
1. září 2010