Stát jako politická jednotka má své konkrétní funkce, na jejichž plnění vybírá od občanů prostředky. Utrácí-li je na něco jiného, jedná se o krádež. Zkusme přirovnání. Řidič dostane určitý obnos na natankování benzinu. Zároveň však pro svého pána koupí i kafíčko, ranní noviny a pro sebe osvěžovač vzduchu. Natankuje tedy o něco méně a pán, protože se musí dostat do práce, je nucen vytáhnout peněženku a přisypat mu. Je nazloben, protože kávu nepije. Noviny si sice rád přečte, ale jiné. „A když chce řidič osvěžovač, ať si ho koupí,“ pomyslí si. A vyhodí ho. My jsme bohužel v obtížnější situaci. Stát nevyhodíme. Emigrovat sice můžeme, ale ruku na srdce: kam? Máme tedy dvě možnosti. Buď nás bude stát nutit přidávat mu peníze, nebo my přinutíme stát, aby utrácel pouze za to, co je nezbytně nutné. A na co jsme mu své finance prostřednictvím daní poskytli.

Nakonec zjistíme, že je lepší, aby si kávu koupil pouze ten, kdo ji skutečně pije. Aby si noviny vybral každý sám. A mama stát zjistí, že její děti samy nejlépe vědí, co si se svými penězi počít. A že když jim je nepřerozděluje, že nedochází k plýtvání. A stáhne se do ústraní. Kde tedy začít?

Zrušme státní dotace sportu. Úspěšní sportovci si potřebné sponzory naleznou sami. Že tím přijdeme o sportovce, kteří končili uprostřed startovních polí? Coubertinovo olympijské heslo je sice krásné, ale ne když na něj doplácíme my. Že budou ohroženy sportovní úspěchy ČR? Kéž by bylo ohroženo jenom to. Že uvidíme stoupající českou vlajku a uslyšíme státní hymnu méně? I to přežijeme, když nám díky tomu zůstanou peníze na novou televizi. Že neuvidíme medaile na prsou našich sportovců? A koho jsou? Naše, státu, jejich či sponzorů? Že bude ohrožené naše vlastenecké cítění? Závisí-li na Barošových gólech, ať radši zanikne úplně. A kdo přesto touží podpořit český sport a vidět ty medaile, ať finance s přáním všeho dobrého sportovci pošle sám. Určitě nebude odmítnut. Ale ruku na srdce, kolik z nás tak učiní?

Zrušme státní dotace kinematografie. Že nebudou vznikat české filmy? Ve světě je tolik snímků, že jich za život stihneme shlédnout promile. Že chceme vidět ty české? A které? Ty dva tři kvalitní, které u nás ročně vzniknou? Nebo ty desítky dalších, které ani nejdou do kin, ale rovnou končí ve videopůjčovnách, kde zacházejí prachem? Že nebudou oskary? Nobelovku už jsme také dlouho nedostali, a přesto se necítím být ukrácen. Dobří režiséři si producenty seženou. A nač krmit darmožrouty, kteří točí braky?

Zrušme státní dotace kultury. Že chcete do divadla, ale nechcete za lístek platit více než stokorunu? Tak to do něho asi moc nechcete. Že je vám líto pár drobných za návštěvu galerie? Tak asi za tolik nestojí. Kdo ji ocení, ten si ji zaplatí. A když se nikdo takový nenajde? Škoda umění pro toho, kdo jej nedokáže náležitě ocenit. Proč jej udržovat pro ignoranty?

Zrušme státní dotace nejrůznějších nevládních organizací, občanských sdružení, spolků a dalších podobných občansko-společenských uskupení. Že ochránci rysa ostrovida, sběrači bobříků, pěstitelé plevele a přátelé guláše nebudou mít prostředky na schůzování a rozvíjení svých kratochvílí? A kdo financuje mou zálibu v letech na Mars? Pokud si na ně vyberou peníze mezi sebou, ať si hrají, s čím chtějí. Pokud ne, ať zůstanou doma v obýváku, jako já na planetě Zemi.

Zrušme státní dotace energie. Kdo chce žít ze sluneční lásky, ať si ji zaplatí. Nemám, co víc bych k tomu dodal.

Zrušme další nesčíslné dotace a uvidíme, že nám zbude tolik peněz, že budeme moci podporovat věci dle svého výběru. A ne dle výběru úředníků, kteří dotace dohazují těm, kdo přicházejí s obálkou, odkazem na přátelství, blízkost rodokmenů, pláčem či pistolí.

www.tomasvana.cz