Solární tunelování. To není vědecký pojem, ale praxe novodobé mafie
Nejlepší způsob, jak legalizovat trestnou činnost, je uzákonit ji. Tím se z ní stává legální způsob získávání peněz. Přitom je dobré, když je to po kapkách a od všech, než obrat jen někoho a o hodně. Geniální.
Když lidem hromadně někdo NABÍDNE vědomě něco, co má pramalou hodnotu, případně je nefunkční, a lidé za to dobrovolně zaplatí, protože jsou hloupí, prodejce nakonec zavřou. Když lidem někdo zákonem PŘIKÁŽE, že musí platit za něco, co má pramalou hodnotu, případně je nefunkční, nezavřou toho, kdo s tím přišel, ale toho, kdo nebude platit. A z této druhé kategorie je podpora solární energie tak, jak ji nastavili politici v Evropské unii.
Novináři si dali tentokrát kus práce, aby shromáždili informace o tom, kde končí peníze ze státních dotací (tedy naše peníze) a peníze vybrané na základě státního zákonného příkazu přímo z našich kapes. Miliardy ze sluneční energie končí na Kypru, u ČEZ i uhlobaronů. A já k tomu dodávám, že také v kapsách politiků, kteří tyto zákony uvedli v život. Není totiž žádným velkým tajemstvím, že řada z nich je na výše uvedené skupiny přímo napojena a zákony tvoří na základě jejich lobbingu. Podpora sluneční energie má údajně za cíl vytvořit konkurenci stávajícím fosilním palivům. Jaký to paradox, že naše peníze končí opět na účtech uhelných společností, u téměř monopolního ČEZu, který stát dojí proto, aby zalátal díry v rozpočtu, nebo v daňových rájích.
DOPORUČUJI NA IDNES.CZ:
Miliardy ze sluneční energie končí na Kypru, u ČEZ i uhlobaronů
Podobnost s šéfem Mezivládního panelu pro změny klimatu při OSN se zdá být vodítkem tohoto tunelování. Guru snahy o vytunelování států světa, jako zdroje peněz údajně pro boj s klimatem, Rádžendra Pačaurí (Rajendra Pachauri), je společníkem, manažerem, nebo akcionářem v podnicích, které jsou jedněmi z největších znečišťovatelů ovzduší na světě. Jedná se o takové společnosti, jako například o Národní podnik pro výrobu tepelné energie (National Thermal Power Generating Corporation), největšího národního výrobce elektřiny v Indii, nebo společnost GloriOil, která v Texasu těží ropu. Sedí také například v dozorčí radě Chicago Climate Exchange, Chicagské klimatické burzy, největší a nejlukrativnější burzy na světě zabývající se obchodem s uhlíkem. Evropští politici se v porovnání s ním zdají být pouhými malými rybami. Jenže na rozdíl od něj, kterému se nepodařilo v Kodani prosadit vytunelování státních rozpočtů, to v Evropě dotáhli k dokonalosti.
Zvedat daně k dalšímu přerozdělování je vždy nepopulární. Když je ale nazvete „příspěvkem“, který doprovodíte údajnou snahou o nalezení alternativního zdroje energie, který zachrání lidstvo, lidé to skousnou daleko lépe. Výhodou takového postupu je také fakt, že přímo ze státního rozpočtu se tunelují peníze stále hůř (navíc už tam nejsou), zatímco když se formou ze zákona povinného příspěvku přelijí do soukromých společností, cesta k novým penězovodům je otevřená.
Nastává nová éra. Mafie tak, jak ji známe z filmů, už je minulostí. Původní mafie byla plná červené barvy od krve. Pro novou mafii je současná barva naší krve zelená. Odstranit pár jedinců a poprat se o jejich majetek? Proč, když je přece daleko lepší, že žijí a platí méně, ale stále? A pokud možno všichni. Navíc není třeba nést riziko z vydírání při placení výpalného. Stačí na to přece obyčejný politický zákon...