Bratislavská tragedie? Strach z pravdy o Romech, mlžení, politická korektnost a další vládní chyby
Posledních 48 hodin sleduji téměř všechny výstupy napříč různými druhy médií k této tragedii. Mlžení, pseudokorektní politika, vypínané diskuse a další chyby státu. To je, bohužel, skutečný obraz dneška. Obraz špatného pochopení situace, díky kterému může dojít k tragediím dalším. Čas před i po události v Bratislavě je plný chyb, na které si dovolím, jistě subjektivně, dnes poukázat.
Chyba první – Systémová integrace menšin do většinové společnosti
Umělá, nepřirozená, tedy veskrze svým způsobem „násilná“ integrace menšin, mnohdy nejen proti vůli většiny, ale i proti vůli samotné menšiny, považuji za jednu z největších politických chyb současné doby. Rozlišnost jednotlivých kultur je nutné přijmout jako základní fakt, ze kterého následně vyjde zcela přirozeně také potřeba je nemíchat. Žádný umělý zákon nemůže tuto přirozenost popřít a její chápání vymazat z hlav lidí.
Chyba druhá – Nevyslyšená volání o pomoc
Ačkoli oficálně podle slovenských statistik patří oblast tragedie k nejbezpečnějším na Slovensku, rostou najednou jako houby po dešti informace o tom, že obyvatelé tohoto sídliště upozorňují místní i státní orgány na přetrvávající problémy soužití již dlouhé roky. Toto volání o pomoc nebylo de facto nikdy vyslyšeno. Oznámení byla přijímána, aktéři zváni pravidelně na policii a následně propouštěni opakovaně domů. Soudy o vystěhování rozhodují roky a neplatiči dál žijí za peníze ostaních a šikanují ty, kteří to platí.
Chyba třetí – Absence nástrojů k řešení důsledků asociálního chování
Díky zákonům, které jsou přijímány po celé Evropě, a které v sobě zahrnují stále více „lidských práv", přestávají mít státy páky na to, aby se vypořádaly v reálném čase s těmi, kteří svých lidských práv zneužívají, aniž by akceptovali, že jejich nedílnou přirozenou součástí musí být také odpovědnost. Místo žádoucích přirozených a účelných postihů se zabývají především lidskými právy těch, co práva ostatních nerespektují. Díky tomu se státy paradoxně přímo podílí na rostoucí nesnášenlivosti mezi lidmi a stále větší frustraci těch, co na takové postupy doplácí.
Chyba čtvrtá – Politicky korektní informace v médiích, vypínání diskusí
V oficiálních médiích už se dnes čtenáři nedozví docela obyčejnou a poctivou řečí, že ten či onen dělá brajgl skoro každý den do noci, a že pracující lidé se nemohou vyspat. Dnes se tomu říká (slovy slovenského policejního prezidenta) „Rodina často přijímala návštěvy, žila způsobem častého společenského vyžití." A média to přebírají v bláhovém opojení, že jsou IN. Za naprosto fatální chybu pak považuji vypínání diskusí pod články. Jsem přesvědčen, že vypnutí diskusí jen prohlubuje frustraci čtenářů, místo aby pomohlo uvolnit přetlak, který třeba i pod emočním vypětím v lidech je.
Chyba pátá – Totální nepochopení situace ze strany slovenského ministra vnitra a jeho návrhy směřující k omezení práv občanů
Stejně jako u nás, mají i na Slovensku statisíce držitelů oprávnění vlastnit či nosit palné zbraně. Jsou to občané pro účel zákona bezúhonní (stát ani místní správa s nimi neřešily nikdy žádné přestupky) a netrestaní (nikdy nebyli odsouzeni za jakékoli formy násilí). Pro odpůrce legálně držených zbraní občany uvádím, že trestné činnosti s legálně drženou zbraní se v České republice dopouští 0.025% lidí. Oproti tomu počet trestných činů s nelegálně drženou palnou zbraní, kterou získáte snadněji, než tu legální, jen roste. Místo toho, aby se slovenský ministr vnitra zabýval skutečnými příčinami tragedie v Bratislavě, vybral si daleko snadnější cíl. Občany, kteří doposud předpisově dodržovali zákony. Plošně jim chce nyní sebrat (bez rozdílu toho, zda něco provedli, zda jsou sportovci či sběratelé) některé typy zbraní a nařídit, aby držitele těch zbylých pravidelně zkoumali psychologové. Typická presumpce viny, která bude mít za následek jediné. Zvýšení počtu nelegálně držených zbraní, protože lidé prostě mají přirozenou potřebu se bránit násilí a moc dobře vědí, že policie přijede vždy až po. Kdo nechce vidět, že problémů na světě, souvisejících se zvyšováním absolutního počtu lidí, snazší migrací a mícháním kultur, bude jen a jen stoupat, ten žije mimo realitu. V takovém humanistickém snu.
Chyba šestá – Chyba všech, kdo si ulevují v diskusích, které ještě pod články zbyly
Ano, bohužel si za vypínání diskusí můžeme tak trochu i my sami. Každý podobný případ násilí mezi lidmi by měl a mohl primárně sloužit, když už se stal, k zasílání vzkazů vládám a médiím od lidí. Monitorují je. Vzkazům přímým, jasným, ale neobsahujícím obyčejné lidské sprosťárny. Diskuse s tisícem příspěvků, kde polovina je za hranicí obyčejné lidské slušnosti, nemá takový dopad, jako tisíc jasných vzkazů bez sprostoty. Domnívám se, že podstatná část lidí vidí problémy podobně, jak je popisuji. Když „ubere na plynu", dosáhne takovým tlakem větší pozornosti médií i politiků. Sprostota na ně funguje zcela opačně.
Všechny zdroje k této tragedii mám puštěné on-line a mohu s čistým svědomím konstatovat, že ani jednu z výše uvedených chyb se nikdo nesnaží napravit. Novináři se většinově vůbec nepídí po tom, co tragedii předcházelo. Jejich otázky na tiskové konferenci se točily výhradně kolem střelce a zbraní. A slovenský ministr vnitra? Místo aby sám usměrnil otázky na podstatná témata, soustředil se na jediné. Za chybu označil současná práva oprávněných držitelů zbraní a národu sdělil, že je výrazně ořeže. Je tedy na místě připomenout slova slovenského ministra vnitra z tiskové konference a opět je dát do souvislostí alespoň zde na blogu, když už si tu práci nedali novináři. Snažit se řešit důsledky je jistě fajn. Bez hlubokého a poctivého přiznání skutečných příčin tragedie to ale nikam nepovede a přijatá opatření budou špatná a nebojím se říct, že škodlivá:
1) S člověkem, který se stal nakonec vrahem, nikdy nebyly žádné problémy, které by musel stát řešit.
2) V minulých letech byl zaměstnán u čtyř soukromých firem a zástupci všech se shodují na jednom. Byl pracovitý, svědomitý a poctivý.
3) Při získání zbrojního oprávnění, které měl již dlouhé roky, prošel psychologickými testy. Jeho život byl prost trestných činů a jakýchkoli přestupků.
4) Ano, nestýkal se s lidmi v domě a příliš slov s nimi neprohodil.
Namísto pochopení situace slovenskou vládou, přiznání chyby a snahy o odstranění skutečných příčin, přichází slovenský ministr vnitra ve své podstatě s obviněním legálních držitelů zbraní, že mohou za takovou situaci. Zároveň sděluje, že práva těchto bezúhonných a netrestaných občanů Slovenské republiky vykleští, omezí držení zbraní statisícům lidí, kteří nic neprovedli, a zavede pravidelné opakování těch psychotestů, které vrah z Bratislavy sám absolvoval.
Závěrem mi dovolte citovat email, který mi z místa tragedie přišel:
„Nakolko roky zijem v DNV a uvedenu rodinu poznam snad ako akmer kazdy obyvatel DNV, v plnej miere sa s Vasim clankom stotoznujem (pozn. autora: odkaz na článek je dole), a co povazujem za najvacsiu ironiu osudu je fakt, ze stat, ktory sa roky nedokazal postarat o ochranu slusnych obcanov pred rodinou, ktory tychto obcanov doslova terorizovala, bude teraz odskodnovat aj pozostalych po tychto neprisposobivych obcanoch prave na ukor tych, ktory su skutocne poskodeni, teda tych slusnych, ktory to roky museli trpiet a znasat a stat sa na to len prizeral.“
Co více dodat. Snad jen jediné. Až přijde v Evropě první politik se slovy „promiňte, integrace proti většinové vůli lidí byla chybou, omlouváme se, odpusťte nám a pojďme to společně, naléhavě prosím, napravit“, oddychnou si národnostní většina i menšiny společně. A snad i odpustí. Tento okamžik se stane historickým, lidé na sebe přestanou koukat skrz prsty a věřte mi, že si začnou napříč jednotlivými etniky i navzájem a rádi pomáhat. Kolik lidí bude muset na obou stranách ještě zemřít, aby to politici konečně pochopili?