Na protestním shromáždění před budovou MŠMT v Karmelitské ulici pronesla Jana Bobošíková tento projev:
„Dovolte mi úvodem několik poznámek k mé osobě. Jmenuji se Jana Bobošíková, nejsem Sarah Palinová, nejsem bigotní katolík ani evangelík a nejsem tmář. A kdo to o mně tvrdí, tak vědomě lže. To jenom aby bylo jasno, že nic z toho, co jste se o mně v posledních dnech mohli dočíst, nemá oporu ani v mém životě, ani v mých názorech.
Nejsem v žádném případě proti tomu, aby školy našim dětem poskytovaly co nejpodrobnější a co nejkvalifikovanější informace o světě, ve kterém žijí. Informace odpovídající současné úrovni vědeckého poznání. A to včetně informací o sexuálním životě člověka. Ale jsem zásadně proti tomu, aby škola nutila naše děti sdělovat učitelům a svým spolužákům informace, které se týkají jejich nejintimnějších míst a prožitků.
Ptám se vás a zvláště přítomných novinářů – četli jste podrobně tuto metodickou příručku ministerstva školství? Došli jste až na stranu 60? Ke hře zvané kompot? Co když vás teď vyzvu, abyste všichni, kteří denně masturbujete udělali krok vpřed? Nebo budu žádat přítomné pány, kterým zdraví od pasu dolů už tolik neslouží, aby udělali vpravo v bok? Asi by se vám to nelíbilo, že?! Ale přesně tohle budou chtít vyučující po našich dětech v hodinách sexuální výchovy. Člověk opravdu nemusí být bigotní katolík ani tmář na to, aby mu došlo, že se taková v uvozovkách výuka dotýká lidské důstojnosti a sebeúcty. A nechci slyšet argument, že jde přece jen o děti. O to hůř! Ony jsou v této oblasti mnohem zranitelnější než my dospělí.
Ministerská příručka učitele navíc nabádá, že děti nemají být vychovávány v rodinných stereotypech. Co všechno je podle jejích autorů rodinný stereotyp? Snad to, že členové rodiny považují za normální, když je táta mužského pohlaví a máma ženského pohlaví? Měly by snad děti být ve škole vedeny k tomu, aby nerespektovaly své rodiče, protože oni jsou přece podle paní učitelky tmáři, když po svém dítěti chtějí, aby se dříve než nad sexem zamýšlelo nad vztahy a vzájemností? Nebo aby nikdy veřejně neprobíralo vlastní sexuální zážitky, protože je to pod jeho důstojnost? Protože lidská intimita prostě není veřejným statkem? Tvrdím, že vychovávat děti podle svého, patří k základním lidským právům a svobodám. Kdokoliv nám tato práva chce brát, útočí na samu podstatu fungování rodiny.
Suverenita v názvu naší strany neznamená jen program na záchranu suverenity našeho státu. Jde nám o suverenitu každého jednotlivce a právě i suverenitu rodiny, jako základní stavební vztahové jednotky společnosti. Co se týče výchovy, musí být rodina suverén. Rodina vychovává, škola učí. Chce-li stát zajistit zdravý vývoj našich dětí, ať podporuje tradiční model rodiny a její správné funkce. Ať zpřísní zákony postihující týrání a zneužívání dětí nebo zanedbání péče. Ať dohlédne, aby sociální pracovníci včas a správně diagnostikovali takové případy a dokázali je efektivně řešit. Nechť udělá vše pro to, aby rodiny, které řádně pečují o své děti, neživořily často na hranici životního minima. Ať pomůže matkám, aby se mohly věnovat svým dětem a nemusely se třást, z čeho zaplatí nájem, když manžel ztratí práci. Povinností státu je i efektivně pomoci rodinám, které příkladně pečují o své zdravotně postižené členy nebo o své seniory. Jen ať se nás proboha stále nesnaží vychovávat! Stejně nemá šanci. Jediné, co tím dokáže, je dvojí morálka, kdy se něco jiného říká doma a něco jiného ve škole. V minulém režimu jsme si toho užili až dost.“
Jana Bobošíková