Další díl europohádek. Barrosovy kecy a „Zpráva o stavu Unie“
Manuel Barroso, šéf Evropské komise, přednesl „Zprávu o stavu Unie“ v Evropském parlamentu, jehož vedení chtělo pár dní před tím zavést pokutu pro europoslance za to, když si to nepřijdou vyslechnout.
Přemýšlím, jak shrnout projev šéfa EK, který skutečnost, že Unii ve světě nikdo nebere, chtěl zahalit do hávu tradice amerických prezidentů (pozn.: Navíc jsem čekal, že ho pronese Herman Van Rompuy, který má plat větší, než americký prezident. Jenže jsem o něm delší dobu neslyšel. Asi ještě stále hledají jeho správné umístění mezi stávající instituce a nemohou ho najít. Tedy to umístění, samozřejmě...) Došel jsem k jedinému možnému závěru. Byly to kecy. Dotkl se snad současného stavu? No, jistěže ne. Troufl si pojmenovat příčiny? Ne. Zmínil se o skutečnosti, že unijní podpora lidí je na devítiletém minimu, a že Unii nechce už 58% občanů členských států? Ne! Co nám vlastně José Manuel Durao Barroso sdělil? Přednesl nám svou vizi, absolutně vytrženou z evropské reality. Čas od časů si pustím nějaké pasáže z jednání sjezdů ÚV KSČ. Jejich tehdejší aktéři by se mohli stydět. Tak například:
„Musíme využít příštích dvanácti měsíců k urychlení reformní agendy. Nyní je čas modernizovat naši sociální tržní ekonomiku tak, aby mohla konkurovat globálně a aby mohla reagovat na demografické výzvy.“
„Ekonomický výhled v Evropě je dnes lepší, než před rokem, rozhodně i díky našim zásadním akcím. Zátěž je rovnoměrně rozdělena.“
„Zásadně vidím pět rozhodujících výzev na budoucí rok. A to ekonomická krize a správa věcí veřejných, obnovení růstu, urychlení reformy do roku 2020, zajištění svobody, spravedlnosti a bezpečnosti, a současně zajištění moderního unijního rozpočtu na globálním základě.“
„Počátkem roku jsme rozhodně jednali, když členové eurozóny potřebovali pomoc. Tvrdě jsme se poučili. Nyní tato poučení uplatňujeme. Opatření byla dobře přijata parlamentem a byla vytvořena pracovní skupina Evropské rady. To je základ, kolem kterého je třeba vytvářet konsensus. A vyvíjí se.“
„Evropa musí ukázat, že představuje více než 27 odlišných národních řešení. Buď budeme plavat společně, nebo se potopíme každý zvlášť.“
Vzpomínáte si na Lisabonskou strategii z roku 2000? Byla přijata výše Barrosem zmiňovanou Evropskou radou v březnu 2000. Tou, která podle jeho slov teď vytvořila novou pracovní skupinu, aby bojovala s úpadkem států eurozóny. Jejím smělým cílem tehdy bylo vytvořit z Evropské unie do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost“. Výsledkem bylo naprosté fiasko, ke kterému se nikdo neznal. Unii přeskočily v těchto ukazatelích i Jihovýchodní Asie, Střední Východ a dokonce i subsaharská Afrika. Průmyslová výroba v EU se vrátila na úroveň 90. let minulého století a bez práce je nyní kolem 23 milionů Evropanů, tedy asi 10% populace v produktivním věku... Místo zpytování svědomí pak vymysleli dokument podobného ražení. Jmenuje se Strategie Evropy 2020 a komentoval jsem ji již dříve zde. Taková oprášená základní ekonomická koncepce SSSR a ostatních zemí se socialistickým zřízením.
Naprosto trapnou se stala také předchozí akce vedení Evropského parlamentu, které chtělo zajistit „důstojné prostředí“ pro Barrosa tím, že pod pokutou přinutí europoslance sedět v lavicích a poslouchat jeho projev. Obávali se totiž, že na historicky první „Zprávu o stavu Unie“ většina nepřijde a on bude mluvit k prázdnému sálu (více zde na ihned.cz). Nezbývá, než poopravit poslední výše uvedenou citaci Manuela Barrosa, abych ji přiblížil tvrdé realitě:
„Evropa musí ukázat, že představuje více než jedno universální umělé unijní řešení, jako recept na všechno. Buď budeme plavat každý za sebe (a podle oboustranné výhodnosti někdy i vedle sebe), nebo se potopíme všichni spolu a najednou.“