Porážka mohamedánů u Vídně 1683 zachránila křesťanskou Evropu
V roce 1683 ohrožovaly celou Evropu turecké výboje. Mohamedánská vojska postoupila až k Vídni. Zdálo se, že pro obleženou Vídeň ani pro křesťanství už neexistuje žádná pomoc. V této těžké situaci vyslal papež Inocenc XI. posla k polskému králi Janu III. Sobieskému s prosbou, aby jim přispěchal na pomoc. Také od rakouského císaře přišel posel a úpěnlivě prosil o pomoc.
Avšak polský sněm byl s ohledem na prázdnou královskou pokladnu a válkami vyčerpanou zemi nerozhodný... Tehdy k rozhodnutí napomohl velebný otec Stanislav Papczynski, královský zpovědník. Ten v modlitbě úpěnlivě prosil Pannu Marii o radu. Matka Boží se zjevila svému ctiteli a ujistila ho o vítězství. Nařídila, aby šli k Vídni a bojovali.
Králův zpovědník pak předstoupil před krále, senát, papežského legáta a takto k nim promluvil: „Ujišťuji tě, králi, jménem Panny Marie, že zvítězíš a proslavíš sebe, své rytíře a svou vlast nesmrtelnou slávou.“ Když král Sobieski slyšel, že sama nebeská Královna projevila svou vůli, zahájil tažení na Vídeň s asi dvaceti sedmi tisíci vojáky. Před tím se však zastavil na posvátném poutním místě na Jasné Hoře u Černé Madony, kde se celý den horlivě modlil a přisluhoval při mši svaté. V Krakově vykonal pouť do sedmi kostelů a 15. srpna, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, opustil město a připojil se k vojsku, které, pod velením svých hejtmanů, vyrazilo dříve.
Zpráva, kterou přinesl královský kurýr
Marysience, králově manželce, se bleskově roznesla po celém Krakově. Lidé vycházeli z domů a shromažďovali se v kostelích. Modlili se a postili. V té době Sobieski došel k Vídni a stanul na vrcholu kahlenberského pahorku. Odtud polské vojsko spolu se spojenci mělo výhled na nepřátelskou armádu, která čítala přes sto tisíc vojáků.
Tento pohled byl pro obránce ochromující. Král si však všimnul chyb ve velení nepřátel a považoval to za první znamení Boží pomoci. Další den, 12. září, se Sobieski účastnil tří mší svatých, přijal Nejsvětější Svátost a v modlitbě odevzdával sebe a celé své vojsko do ochrany Nejsvětější Matky, přičemž v úkonu nejhlubší pokory ležel na zemi. Chtěl, aby všechno neslo Její pečeť, a proto dal svým rytířům heslo: „Ve jménu Panny Marie - Pane Bože, pomoz!“
Ve dvě hodiny odpoledne vyrazili do boje se zpěvem národní písně „Bogurodzica“. Sobieski stál na pahorku a dřevem Svatého kříže a ostatky svatých žehnal bojovníky. V klíčovém okamžiku se připojil k bojujícím a velel husarům.
Jak to dopadlo? Turecká přesila se rozpadla v prach. Toho dne padlo na dvacet tisíc tureckých vojáků. Na straně obránců padl asi jeden tisíc vojáků. Král Sobieski toto vítězství nepřipisoval sobě, ale Bohu a Nejsvětější Matce a říkal: „Přišel jsem, viděl jsem a Bůh zvítězil.“ Také napsal papeži dopis, ve kterém ho prosil, aby den 12. září ustanovil svátkem Jména Panny Marie jako výraz vděčnosti a svědectví pro všechna pokolení, že mocí tohoto jména bylo dosaženo tak velikého vítězství. Tento svátek se do dnešního dne připomíná v církvi.
Za zmínku stojí ještě jedna zajímavá skutečnost. V době, kdy rytíři bojovali u Vídně, se vydalo na cestu Krakovem „duchovní vojsko“ a pochodovalo od katedrály na Wawelu k slavnému Mariackému kostelu na náměstí. V procesí, kterého se účastnily nespočetné zástupy lidí, byla nesena Nejsvětější Svátost a milostný obraz Matky Boží Růžencové. Po cestě, při předem připravených oltářích, se konala zastavení, kázání a modlitby. Za Nejsvětější Svátostí kráčela sama královna v černých kajících šatech a za ní královský dvůr, v počtu přes tisíc lidí. Následovalo asi šest set řeholníků, kteří nesli relikvie různých svatých, dále šlo na padesát patricijů s hořícími svícemi kolem obrazu Nejsvětější Matky.
V ten den se všichni občané Krakova soustředili na modlitbu růžence. Obchod ustal, nikdo nemyslel na výdělek, dokonce ani na jídlo. Důležité bylo jen jedno: vyprosit vítězství.
Dnešní člověk možná o tom pochybuje, ale tehdejší kroniky říkají: „není o tom dubium (tzn.
pochybnosti), že Krakov vymodlil vítězství...!“
P. J. Orchowski „Tryptyk Różańcowy“
překlad bB
Immaculata 5/2003
Obránce Vídně blahořečen
Italský kapucínský kněz Marco d’ Aviano, který sehrál rozhodující roli r. 1683 při obraně Vídně před Turky, byl letos 27. dubna v Římě prohlášen blahoslaveným. Tomuto asketicky žijícímu kapucínovi, jenž působil jako papežský legát u dvora císaře Leopolda I., se podařilo zdánlivě nemožné: vlivem své charismatické osobnosti sjednotil znesvářené vojevůdce křesťanského
vojska, které potom vystoupilo jako jeden šik do boje proti tureckému obležení.
Glaube und Kirche
