Postmodernismus a politická korektnost
HODNOTY EVANGELIA
UPROSTŘED PROMĚN SVĚTA (2)
Biskup Prof. STANISŁAW WOJCIECH WIELGUS, ordinář Plockédiecéze v Polsku, bývalý rektor Katolické univerzity lublinské (KUL)(v létech 1989-1998) se v nadcházející přednášce obrací především kekněžím jako k těm, kdo v každé době mají hlásat i žít křesťanské hodnoty. Dnešní doba, vyznačující se myšlenkovým a morálním relativizmema chaosem, je nám výzvou k hlubšímu uspořádání názorů a přístupůk aktuálním problémům a záležitostem rychle se měnícího světa.
Celé toto Credo, jež je ve světě všeobecně hlásáno tzv. politickou korektností, má své kořenyv postmodernismu a bezprostředně pak i v americkém pragmatismu a sociologickém darwinismu. Politická korektnost se zrodila v 60. letech minulého století v USA. Autorem tohoto termínu,mimochodem jazykově neadekvátního, je známýa merický jazykovědec, antropolog a slavnýobránce Indiánů Franz Boas. Původně se jednalo o oprávněný protest proti nespravedlnosti, jenže záhy Political correctness – Politická korektnost odvrhla přirozené právo, Desatero a rozum a proměnilase v demagogickou ideologii zběsile útočícívšemi možnými způsoby na domnělé nepřátele svobody a rovnosti. Na prvním místě na katolickoucírkev.
Jak ve své skvělé knize Uzavřená mysl napsal známý americký filozof Alan Bloome, political correctness, jež má podle plánů levicových liberálů nahradit křesťanský, resp. judeokřesťanský étos, hlásá jako své základní a nedotknutelné dogma relativismus a jeho teze o relativnosti pravdy. Neopomene zdůraznit, že je to základnímorální požadavek, na jehož uskutečnění záleží svoboda lidstva.
Pokud někdo přijde s tím, že věřív neměnnou a absolutní pravdu, je v tu ránu automaticky veřejně nařčen z intolerance, fanatismu,fundamentalismu a pověrčivosti, jako někdo, kdopodněcuje k nenávisti, válkám, xenofobii apod. Přívrženci political correctness jsou přesvědčeni,že bez relativismu není možné vybudovat popperovskou otevřenou společnost, jež je podlenich nejdokonalejším modelem politického a společenského života. Není tedy divu, že největší ohrožení pro tuto otevřenou společnost ovládanou liberálními demokraty spatřují ve stoupencích absolutní pravdy.
Tito marxističtí, potažmo k marxismu inklinující levicoví intelektuálové, umělci, učitelé, žurnalisti,politici a jiní představitelé masové kultury vychováni v antikřesťanské osvícenské filozofii už po padesát let vtloukají lidem do hlavy údajněh istoricky prokazatelný fakt, že dřívější svět byl vyšinutý, protože jej obývali lidé, kteří sed omnívali, že znají neměnnou a objektivní pravdu. Jejich přesvědčení přivedlo svět k válkám,pronásledování, otroctví, xenofobii, antisemitismu,rasismu, šovinismu atd. K tomu, aby bylozničeno toto podhoubí zla, je zapotřebí přestat sedohadovat, jaká je pravda a přijmout jako holouskutečnost s neotřesitelnou jistotou fakt, že pravdunemá nikdo, vyjma těch, kteří tvrdí, že pravdunikdo nemá ...
Zde mají původ zkazky o stejné hodnotě všech kultur, zvyků, způsobů chování apod. Když pakjejich šiřitelé dostanou otázku, zda je pálení vdov s jejich zemřelými muži na straně jedné a jejich zaopatřování a ochrana na straně druhé jedno a totéž,jsou se svými teoriemi v koncích...
Tzv. liberální výchova, praktikovaná v USAa Západní Evropě, na níž se rovným dílem podílejí školy, univerzity, masmédia a jiné instituce, má jednoznačný cíl: vytvořit z člověka jakousi otevřenou bytost a zároveň s definitivní platností rozbít klasický typ myslícího člověka bezpečně odlišujícího dobro od zla, pravdu od lži, poctivého, iniciativního,oddaného své rodině a milujícího svou vlast; čehož chce dosáhnout eliminováním hodnot, jako jsou rodina, národ, rasa, třída, kultura, vyznání,a všeho, co je zakotveno v lidské přirozenosti. Liberální výchova neuznává žádná nezpochybnitelná přesvědčení, jež mají základ v lidské přirozenosti. Zato je schopna s náručí otevřenou dokořán přijmout jakékoli životní styly, ideologiea způsoby chování. Jedná se o vášnivě realizovanou myšlenku liberálů, jež jim je vlastní odjakživa:
Dosáhnout stavu ničím neohraničené svobody,aby si každý mohl žít tak, jak se mu zlíbí.
Hlásné trouby tohoto názoru o svobodě ho formulují jednoznačně: Izajáš Berlin je přesvědčen,že pro svobodu jsou nejnebezpečnější morální hodnoty, jelikož omezují široké lidské možnosti...Nedávno zesnulý John Rawls požadoval,aby byl princip svobody ve společnosti nastolens bezohlednou tvrdostí a bez sentimentu, přičemžje nutné jej prosazovat do té doby, než zaujme připravenoumu pozici.
K takovéto absolutní svobodě lze dospět pouze tehdy, neexistují-li žádné jistoty – ani křesťanské, ani morální, ani filozofické, zkrátka a dobřežádné. Proto se liberální školství tak usilovně a s využitím všech dostupných prostředků snažílidem vsugerovat, že nejsou s to sami poznat, coje dobro a co pravda, a tak je přesvědčit, že neexistuje nic absolutního – absolutní je pouze svoboda.
K dosažení svého cíle, tedy k vyloučení tzv. předsudků znemožňujících dosažení svobody, používají liberálové různá společenská odvětví, např. historii nebo filozofii. Kupříkladu taková antropologiev jejich podání neslouží k tomu, aby studentůmpřiblížila problematiku kultur jednotlivých epoch či lokalit, nýbrž k tomu, aby je poučila, žejejich výjimečnost, tzn. větší vyspělost jedné kulturyv porovnání s jinou, je jen nahodilou souhrou místních a časových okolností.
Jak prohlásil John Rawls, žádný národ ani jedinec nemá právo pokládat sebe sama za vyspělejšího,než jsou ti ostatní. Podle této teze bytedy platilo, že světoznámý vědec nebo umělec nemůže být považován za lepšího než nějaký člověk,který celý svůj život příživnickým způsobem proflákal a prohýřil. Politická korektnost považujeza morálně nepřípustnou jakoukoliv zmínkuo nějakých rozdílech. Tak se tedy v duchu liberalismu musí za pomoci vychovatelů, zvrácené(kramařské a pitvorné) hollywoodské kultury a příslušných médií obalamutit lidský rozuma lidskou přirozenost.
K tomu je též nezbytně nutné vytvořit odpovídající zákony; vášní, žádostivostí a tzv. společenskou angažovaností suplovat rozum; přirozenou lidskou duši nahradit nepřirozeným paskvilem a uměle vynutit hluboký respekt všem menšinám, obzvláště těm sexuálním. Dalšími kroky je zdiskreditování křesťanství a jeho dosavadního přínosu, dohlédnutí na to, aby ze společenského života zcela vymizely náboženské symboly, přičemž samotnou víru a náboženský život odstavit – a to ještě v tom lepším případě – do uzavřenésoukromé sféry.
To proto prezident Jacques Chirac se svými soukmenovci tak zuřivě brojí proti zmínce o Bohua o křesťanství v preambuli ústavy EU. To proto byl v srpnu roku 2003 v americkém státě Alabama odstraněn z budovy tamního soudu podstavec s textem Desatera vážící kolem dvou a půltun. To proto se ze škol v tak typicky katolických zemích, jako jsou Itálie či Bavorsko, sundávají ze zdí kříže. To proto různé americké a evropské instituce zakazují svým zaměstnancům zveřejňování informací o zpívání koled, ba dokonce i posílání svátečních přání s jakýmkoliv náboženským motivem. To proto se zmiňovaný Jacques Chirac 17. prosince 2003 vyslovil pro odstranění všech náboženských symbolů ze škol.
Možná mu jde o zopakování toho, co prováděly bezbožecké revoluce minulých let – francouzská,bolševická, mexická, španělská a další –, které ničily veškeré náboženské symboly, zbavovaly kostely křížů apod. Zapomíná přitom na trefný výrok Grahama Greena, který pravil, že chce-li kdo zničit náboženství, musí nejprve zničit člověka,poněvadž především do jeho srdce je náboženství vepsáno.
Immaculata 6/2006