Fotovoltaika, lupičská podstata ekobyznysu a tornádo v našich peněženkách
A usekněte mu ruku!
„Nějak to selže. Něco vás zdolá. Život vás zdolá.“ W. Smith
Hrůzná pravda o skutečných nákladech na záchranu planety pomocí solárních panelů se už nedala udržet pod pokličkou a neúprosně probublává na světlo. Politikové jsou, jako obvykle, zaskočeni, protože týmy poradců a poradců poradců jaksi v předstihu neporadily (neboť rádcové jako obvykle usoudili, že to nejspíš nemá cenu). Oficiální ekonomové a analytikové hrají mrtvého brouka, třebaže měli od samého začátku vědět a bít na poplach. Ale, jako obvykle, nevěděli nebo vědět nechtěli ( ekonomický mainstream současnosti v celé své impotentní kráse). A občánek se zbytkovou schopností porozumění psanému textu zvedá hlavu od Blesku nebo TV Nova a nervózně koktá: Cože? Cože? Vláda pak, jako obvykle, na mimořádných zasedáních zjišťuje, že situace je kritická, ale dělat se nedá v podstatě nic, jelikož legislativní past, nastražená předchozím kabinetem je dokonale neprůstřelná. A tak se to nějak spytlíkuje, aby se vlk (německé penzijní fondy) nažral a koza nám ze vzteku nepodpálila chalupu (tedy Strakovu akademii).
Čekáš teď možná, můj trpělivý čtenáři, ohnivý apel k národu, něco ve smyslu napřímit kosy, okovat cepy, oprášit sudlice s řemdichy a z vozové hradby šturmovat tu Sodomu a Gomoru, která se usalašila na našich rodných lánech. Nebo že snad budu naléhat na ministerského předsedu, aby s rozhodností sobě vlastní tu patálii řešil třeba vyhlášením dvacetiletého stanného práva nad celým územím protektorátu.
A vidíš, mýlíš se (sveden zřejmě na scestí nezvykle krvežíznivým titulkem). Zmíněnou exekucí totiž nechci hrozit solárním zemským škůdcům, ale naopak těm, kdož by se byť jen pokusili skutečný dopad jejich řádění jakkoli zamlžovat a lid obecný před nejhoršími následky chránit.
Možná paradoxně, ale vnímám groteskní situaci kolem nových cen elektřiny jako šanci. Tornádo v našich peněženkách, které postihne bez výjimky všechny, přece musí otevřít oči i tomu nejjednoduššímu z nejjednodušších. Nebo aspoň pootevřít. Ta teď už zcela bezostyšná manifestace lupičské podstaty ekobyznysu, propojení špinavého kšeftu se špinavou politikou, brutální útok socialistických přerozdělovačů na nejchudší a nejslabší. A právě nejpočetnější masa, otupená do naprosté rezignace seriály, fotbalem, kultem „celebrit“, bulvárem, tahle skupina bude poprvé vystavena šoku. Protože nárůst o dvacet procent je šok, žádné postupné, nenápadné a téměř nepostřehnutelné utahování šroubů. Což by mohlo dosud netečnou velkou část populace donutit trochu se zamyslet a výsledek by tentokrát mohl být jiný, než v případě podobně nehorázných cen pohonných hmot (kdy se v hospodách nadává na „ty zlodějský podnikatele“).
Nemohu se zbavit dojmu, že se soudruhům neomarxistům právě přihodilo to, co se tak často stává všem chytrým kriminálníkům - začali prostě příliš spoléhat na svoji chytrost. Přestali být opatrní a věci se jim vymkly z rukou. Přinejmenším čeští bruselští quislingové mají s rostoucími cenami elektřiny, jdoucími neoddiskutovatelně na jejich vrub, zaděláno na docela slušný problém. A s nimi se vezou i zelení podnikavci, které tentokrát materiální chamtivost donutila příliš přitlačit na pilu. Jejich politická reprezentace za to zaplatí pádem do bezvýznamnosti, zbude zase jen pár jurodivých uctívačů Bohyně Gáji.
Takže jak zní má rada naší, z božího dopuštění pravicové vládě? Nechte to být, nepleťte se do toho. I kdyby jen desetina populace procitla z tvrdé mediální hypnózy, stojí to za ty náklady. A i kdyby jen pětina začala aspoň mlhavě tušit, že tam, za velkoplošnou obrazovkou existuje něco jako realita a že to není totéž, co reality show, není ten bilión zase tak moc.