„V naší Evropské unii by se žádný občan neměl stát terčem útoků jen proto, že patří k menšině nebo má určitou státní příslušnost,“ vzkázala pak ještě prostřednictvím svého mluvčího. Souhlasím. Jestliže se nějaký občan stane terčem útoků jen proto, že patří k menšině, nebo má určitou státní příslušnost, je to vždy špatně. Jenže ve Francii se nic z toho neděje. Francie se jen snaží uklidit současný bordel a zamezit tvorbě nového.

Státy v Evropě se snaží o integraci těch, kteří nesdílí její hodnoty, už dlouhé desítky let. Každý rok vznikají další a další organizace, plány, výzvy, programy, audity, návrhy… a to vše stojí každý rok daňové poplatníky stále více a více peněz. Bývaly doby, kdy informace k lidem nedosáhly buď vůbec, nebo s velkým zpožděním. Politici měli také daleko snazší podmínky pro možnost mlžit a optimisticky zkreslovat výsledky své práce. Dnes se něco stane ve Francii a celá Evropa to ví během několika minut. Jaký je tedy dosavadní výsledek sociální politiky plošné integrace? Máme více lidí, kteří se za státní peníze „snaží“. Máme více institucí. Vznikají nové zákony. Máme vyšší náklady každý rok na to všechno. Zcela oprávěně je tedy na místě ptát se, co jsme za to všechno získali a čeho dosáhli. Je to tristní. Vyšší podíl na počtu spáchaných trestných činů, než je podíl na populaci. Vyšší podíl na počtu dětí v dětských domovech a ústavech, než je podíl na populaci. Vyšší podíl na počtu závislých na sociálním systému, než je podíl na populaci. Opakující se potřebu opravovat již několikrát opravené, abychom snad nebyli kritizováni za to, že jim nedopřáváme základních lidských práv, které v Unii zahrnují už i právo na bydlení a právo na práci. Nedivme se proto, že se to lidem nelíbí a dávají to stále hlasitěji najevo.

Francie dělá jednoznačně dobře, když vyhazuje ze svého území ty, kteří tam dělají bordel. Skutečnost, že převážná většina z nich je příslušníkem konkrétní etnické menšiny, to není chybou Francie. Hrozná na tom všem navíc není ta skutečnost, že k takovým krokům Francie přistoupila. Takto se má podle mě chovat každý stát, chce-li opravdu účinně chránit své dosavadní hodnoty a občany, kteří tyto hodnoty respektují a sdílí. Hrozné na tom je, že aby je mohla vyhodit, musí jim dát ještě nějaké peníze, aby obešla bohužel platnou špatnou unijní legislativu. Ostudný není postup Francie. Ostudné je vyjádření na adresu Francie od Evropské komise.

Nakonec to vypadá, že Francie přeci jen jednu chybu udělala. Ty letenky neměla kupovat do Rumunska nebo Bulharska. Měla využít „práva na volný pohyb osob“, jehož údajné porušení Evropská komise nyní kritizuje, a poslat je do Bruselu. Komise by nám pak mohla názorně ukázat, jak to řešit v souladu s unijní vizí. Možná by nakonec paní Redingová našla zbytky odvahy a stanula nikoli v bezpečné a hlídaně budově Evropské komise před televizními štáby, ale s početnou ochrankou před budovou. Zatím je život této dámy zjevně až příliš barevný a veselý, soudě podle fotografie z akce otevřených dveří Evropské komise. Mimochodem, to se to otevírá dveře, když ti, co dělají bordel, jsou tak daleko. Jsem přesvědčen, že by ani nehledala žádná nová slova, až by pronášela roztřeseným hlasem k tomu davu (tentokrát jistě bez novinářů) své „Čeho je moc, toho je příliš!“.