Považuji za nutné se vrátit ještě jednou k tématu Romů v Evropě. To, co se děje nyní v Bruselu, totiž považuji ze strany Unie za skandální. Když se nebudeme bránit teď, bude každý další rok jen horší.
Právě proběhl summit Evropské unie, na jehož programu, ať už to nazývají jakkoli, je vznik „hospodářské vlády EU“, která by měla diktovat členským státům jejich základní strategie v oblastech hospodářské politiky, politiky sociální, ale i povinnost předkládat národní rozpočty Unii ještě před jejich schválením národními parlamenty. Nesmyslnosti centrálního plánování hospodářství v EU se věnuji poměrně pravidelně. Stejně tak odsuzuji jakékoli snahy o to, aby Unie měla sebemenší právo jakéhokoli zásahu do národních rozpočtů členských států. Vše, co se děje kolem Řecka, nemá s pomocí nic společného. „Pomoc“, kterou falešně vytvořilo vedení EU, má sloužit jen jako odůvodnění k tomu, že je nutné kecat i do národních rozpočtů. Kdyby nechali Řeky být, aby si vyžrali to, co si sami ve volbách nadělali, byla by to ta nejlepší pomoc k procitnutí z opojení rajským unijním plynem. Dnes se ale chci věnovat politice sociální, zejména pak tzv. „sociální inkluzi“.
Schválně se zeptejte lidí v okolí, zda vědí, co to je. Politici, zejména pak ti unijní, mají totiž vzácný dar na používání vznešených výrazů tam, kde se přímá pravda bez omáčky nehodí do krámu. Tak to přeložme: „Posláním programu sociální inkluze je podněcovat a kultivovat debatu o politikách sociálního začleňování sociálně vyloučených Romů na všech úrovních od politik samospráv přes legislativní úpravy a vládní koncepční materiály až k celoevropským strategiím. Východiskem jsou empirické sociálně-vědné a sociálně-politické výzkumy.“ Už máte jasněji? Nejde totiž o nic jiného, než o ještě brutálnější formu integrace Romů do většinové společnosti, a to jejich bezprecedentním zvýhodňováním „na všech úrovních od politik samospráv přes legislativní úpravy a vládní koncepční materiály až k celoevropským strategiím“. To vše na úkor a za peníze většinové společnosti.
Domnívám se, že premiér Nečas byl příliš korektní (a doufám, že to není kvůli tomu, aby protlačil Topolánka na pozici šéfa energetiky v OECD – více zde), když včera prohlásil v reakci na spor Sarkozyho a Barrosa větu: „Členská země má právo vyžadovat dodržování svých vlastních zákonů.“ Já jsem, na rozdíl od premiéra, přesvědčen, že (nejen) členská země má povinnost dodržování svých vlastních zákonů vyžadovat, nikoli jen právo. Ona Nečasova formulace je totiž zase tak trochu z kategorie lidoveckého „asi ano, možná ne“. Uplatnit právo totiž není nezbytně nutné, zatímco splnit povinnost je zavazující.
Bez souhlasu všech států sedmadvacítky na aktuálním summitu žádná „hospodářská vláda Evropské unie“ nevznikne. Představa, že tato společná vláda znamená pro Českou republiku další vlnu povinné solidarity s takovými, jako je Řecko, Portugalsko, nebo Španělsko, a že součástí této společné vlády je i sociální politika, jejíž součástí je „sociální inkluze“, tedy další násilná integrace Romů do většinové společnosti proti její vůli, je pro mě zcela neakceptovatelná. Současná vláda slíbila ve svém programovém prohlášení, že jakýkoli další přesun práv na Unii se neobejde bez referenda v České republice. Vznik hospodářské vlády Unie za takový přesun jednoznačně považuji.
Schvaluji postup Francie proti těm, kteří dělají bordel na jejím území. Chci věřit, že stejným nekompromisním způsobem bude postupovat i v případě dalších přistěhovalců z řad muslimské komunity, kteří na perifériích páchají trestnou činnost a vandalismus. Chci věřit, že se i ostatní členské státy přestanou konečně nesmyslně bát nějakých připitomělých postihů Evropské komise, jejíž členové nikdy v životě nevkročili do míst, kde dosavadní „sociální inkluzí“ lidé každý den doslova trpí.
Každý Rom, který přijde a zaklepe na dveře se slovy „chtěl bych k Vám, budu respektovat pravidla hry a budu se maximálně prací snažit, abyste na mě nemuseli nikdy doplácet“, je vítán. Koneckonců si přiznejme, že i mezi většinovou společností je řada vyžírků. Ale aby mi někdo z Bruselu plošně diktoval „na všech úrovních od politik samospráv přes legislativní úpravy a vládní koncepční materiály až k celoevropským strategiím“ za další desítky miliard eur, že se o skupinu lidí, která dělá bordel po celé Evropě, postarat prostě musím, tak to by si snad zasloužilo i pár facek. To nemá se svobodou, které mají unijní politici plnou hubu, nic společného. Právě politická korektnost a servilní přitakávání předchozích vlád nás zavedly do těchto problémů. Je čas začít říkat jasné NE, pane premiére.