Írán – přestaňme ztrácet čas!
Postupně je stále více zřejmé, že íránská otázka bude v letošním roce ústředním tématem mezinárodních debat. Každým dnem je také stále jasnější, že Evropa se mentálně pohybuje ve vlastním paralelním světě, který postrádá nejmenší kontakt s konkrétní realitou světa.
Evropští ministři zahraničních věcí ve svém posledním prohlášení tvrdí, že situace nabývá alarmujících rysů a že se nacházíme ve slepé uličce. To je velice přesné. Bylo by však více namístě uznat, že situace je alarmující už po několik let a že snaha utkat se s teheránským režimem na diplomatické půdě znamenala slepou uličku od samého počátku. Americká vláda prohlásila už před třemi roky, a tedy ve chvíli, kdy se Írán rozhodl obnovit své nukleární aktivity, že je zapotřebí jednat rázně.
Evropská trojka¨se tehdy pod vedením Dominiqua de Villepina rozhodla pro „jemnější“ postup. Íránští představitelé se dovtípili, že její domnělé „jemnosti“ mohou využít k dalšímu postupu vlastních pěšců. Evropská diplomacie také dosáhla opravdu velice konkrétních výsledků: brzdila aktivity USA nebo Izraele, umožnila Íránu postoupit ještě dále, a dokonce se připravit na případné sankce.
Nyní bude velice pravděpodobně následovat další slepá ulička: „íránská otázka“ bude nakonec přenesena na půdu Rady bezpečnosti OSN. A to se zpožděním tří let, které mění vše nebo téměř vše. Můžeme se vsadit, že Spojené státy budou prosazovat velice přísné sankce, ale že Evropané – věrni své tradici – udělají vše pro to, aby přijatá opatření nijak neohrozila bezprostřední zájmy Evropské unie.
Dokonce i kdyby se Spojené státy a Evropa shodly na nějakém textu, bude ještě třeba přesvědčit Rusko a Čínu, jimž se všechno, co oslabuje Západ, náramně hodí do krámu. Váznutí na mrtvém bodě povede k nekonečným rozpravám a neschopnost jakékoliv akce může trvat celé měsíce. A právě toto by v současném kontextu vyhovovalo Íránu nejvíc.
Ve chvíli, kdy se Izrael stává zemí nejvíc přímo ohroženou íránským jaderným arsenálem - přežití Izraele dnes nepředstavuje pro nezanedbatelnou část světových mocností prvořadou starost - a ve chvíli, kdy v Evropě posedlost podrážet Spojené státy zjevně převáží nad racionálním vyhodnocováním situace, je právě Evropanům třeba vysvětlit, co dnes nechtějí vidět: že totiž Írán představuje bezprostřední ohrožení i pro ně. Užitečným počinem správným směrem by bylo překládat Ahmadinežádovy výroky v jejich plném znění. Vyhladit z mapy světa nebo si podmanit chce přece celý Západ a dokonce i umírněný arabský svět.
Bude nutné vzít vážně výroky, v nichž Ahmadinežád, který se podle všeho pohybuje na samé hranici duševní nemoci, hovoří o návratu dvanáctého imáma a o nadcházející děsivé apokalypse, která konečně zajistí vládu islámu v celém světě a s níž souvisí vyvraždění třetiny lidstva před příchodem dvanáctého imáma. Dá-li se Evropa nakonec přesvědčit, bude ještě třeba přesvědčit Rusko o tom, že islamistický režim s jaderným arsenálem u jeho jižních hranic má zásadní vliv na šíření militantního islámu do Střední Asie, a tedy přímo za ruská humna. Bude-li přesvědčeno Rusko, bude třeba přesvědčit také Čínu, že lidé jako Ahmadinežád jsou zcela nevypočitatelní a že střednědobým zájmům a ambicím Číny mohou pouze škodit.
Bylo by třeba paralelně brát v úvahu a předvídat další možnosti. Údery proti Íránu musí být dobře promyšlené. Íránské nukleární zbraně patrně budou rozmístěny na rozsáhlém území a vojenská operace by je nemohla zničit zároveň. V úvahu je třeba také vzít rychlou íránskou odpověď: vyslání střel, uzavření přístupu k Ormuzu, aktivace spících teroristických buněk. Vojenská operace, která je pravděpodobnější, by zasáhla represivní aparát režimu. Základním problémem nejsou jaderné zbraně, ale íránský režim.
Jaderné prostředky v rukou umírněné vlády – něco takového si lze přísně vzato i představit, ale jaderné prostředky v rukou fanatiků, to je něco naprosto nepředstavitelného. Naším nepřítelem jsou fanatičtí šílenci. Íránský lid jich musí být co nejrychleji zbaven. Pochopme to, vysvětlujme to a přestaňme ztrácet čas!
Guy Millière (1950) je francouzský filozof a ekonom, profesor dějin idejí a kultur na univerzitě Paris VIII. V září 2004 vydal knihu Proč bude znovu zvolen G. W. Bush. Je také autorem knihy Kdo má strach z islámu?
Z internetových stránek časopisu Les 4 Vérités přeložil Josef Mlejnek