Prý xenofobie, šovinismus, populismus a rasismus. Ne, jen zdravý rozum
Je až neuvěřitelné, jak dokáží politici u moci zblbnout celé národy. V Evropě máme nyní přesný opak toho, co říkají. Bohužel budeme asi muset zase dojít až dno. Trvá to zpravidla desítky let, než se lidi proberou.
Nenechme se ošálit tím, že psychologové, bez kterých se lidstvo obešlo tisíce let, vymysleli sérii názvů různých fobií, a že novodobí politici si je rádi osvojili do svých slovníků. Vždy, když existovala v historii nějaká skupina lidí, která říkala něco jiného, než kývající většina, označili ostatní její příslušníky někdy za čarodějnice, jindy za kacíře, nověji pak za nepřítele lidu. Dnes jsou příslušníci podobných skupin lidí označováni za xenofoby, šovinisty, populisty a rasisty.
Stejně jako v Holandsku, Británii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku, ale například i Německu, dochází výše popisované pomalu i lidem v takových baštách sociálních států Evropy, jakými jsou státy severské. Ve Švédsku se poprvé v novodobé historii dostali dvaceti křesly do parlamentu ti, kteří prosazují tvrdou zeď islámu a přistěhovalectví. Dosavadní švédská, dle mého přesvědčení naprosto chybná a ponížená, politika, která tamním lidem začíná hýbat postupně stále více žlučí, se dá shrnout do těchto slov Jense Orbacka, ministra pro demokracii švédské vlády, která pronesl v roce 2006: „Musíme být otevření a tolerantní k islámu a k muslimům, protože až se staneme menšinou, budou se tak chovat i oni k nám.“ Podle agentury AFP prý „nacionalisté“ na celém starém kontinentu slaví úspěch s programy, které mohou rozbít „ideál Evropské unie“. Nesouhlasím. Evropská unie se sama svou multikulturalistickou politikou stává hrobníkem hodnot starého kontinentu.
„Ideál" Evropské unie, postavený na utopistickém multikultururalismu, který nikdy nebyl, není a nikdy nebude lidem vlastní, protože by museli zapomenout na tisíce let historie a zanevřít na své předky a jejich odkazy, je paradoxně naštěstí důvodem návratu obyčejného zdravého rozumu lidí v členských státech.
Není populističtějšího výrazu, než o někom říct, že je populista. To, co označují za xenofobii, je obyčejnou snahou o prevenci vzniku náboženských konfliktů v Evropě. To, co označují za šovinismus, není nic jiného, než trvání na dosavadních konzervativních hodnotách. Ti, co jiné označují za rasisty, sami dali vzniknout nesnášenlivosti zvýhodňováním menšin na úkor většinové společnosti. Ti, co všechna tato slova používají na adresu jiných, nejsou ničím jiným, než novodobými inkvizitory, kteří si do psaných zákonů dokonce vložili možnost postihovat ty, kteří si ještě uchovali zbytky zdravého rozumu, a kteří v dobách minulých končili na hranicích, popravišti, nebo v lágrech. Vždy to ale nakonec znamenalo počátek změny. Věřím v ní i po tom, co se v jednotlivých státech Evropy vrací lidem poslední dobou rozum.