Na naše důchody nebude. Na důchody bruselských byrokratů ano. Porostou jim o 150 procent
Experti vypočítali, že by si každý občan ČR měl spořit 114.310,- Kč ročně, aby v důchodu netrpěl. Škoda, že experti nestudovali v Bruselu. Tam na důchody mají. Oni totiž myslí politicky a na ekonomiku kašlou.
Podle studie společnosti Aviva Europe, kterou vypracovala poradenská společnost Deloitte pro státy Unie, by si měl každý Čech, který odejde do penze v letech 2011 až 2051, pravidelně spořit výše uvedenou sumu, jinak jeho životní úroveň výrazně klesne a nepomůže mu ani penzijní reforma. Když si výše uvedené sdělení expertů přeložíme do normálního jazyka, vypadá to asi takto: Dnes penzijní reformu nemáme. Až ji podle toho, jak ji chce česká vláda, mít budeme, bude to houby platné. Když si za současného stavu řízení státu nedáte každý měsíc ze svých platů bokem 9525,80 měsíčně, jste v pytli.
Mám-li si vybrat, zda věřit v ekonomických věcech lidem z byznysu, nebo současným politikům, vyberu si ty první. Na druhou stranu ti druzí, jak už to bývá zvykem, mají „řešení“ jak se o lidi postarat. Nechoďme daleko, stačí zaskočit na chvíli opět do Bruselu. Důchody úředníků v Evropské unii porostou přímo raketovým tempem. Podle zprávy samotného evropského statistického úřadu Eurostat mají do budoucna vzrůst až o 150%. Aktuálně je na roční důchody vysloužilých unijních byrokratů vyčleněno ročně v přepočtu cca 25 mld korun. V roce 2045 už Eurostat, vycházeje přitom ze stávajících závazných dokumentů Unie ve věci sociálního zajištění úředníků EU, předpokládá částku ve výši 62 mld korun. Proč? Inu proto, že nám Unie, přes veškeré ty řeči o efektivitě a úbytku byrokracie, bobtná. Zatímco byrokratický aparát v Bruselu čítal v minulém roce cca 17.500 lidí, Eurostat počítá, opět dle doposud přijatých společných politik členských států a „potřeby" jejich naplnění, s počtem 38.500. Horní hranici důchodového zabezpečení vysloužilých byrokratů si Unie stanovila na 12 600 eur, tedy cca 310 700 korun.
Důchodové zabezpečení vysloužilých unijních byrokratů je ukázkovým příkladem, jak si s lidmi dole vytřít zadky. Ti lidé tam nic netvoří. Žádné materiální hodnoty. Neprodukují kapitál, nevytvářejí pracovní místa. Dělají jedinou věc: Přerozdělují naše peníze, které jsme z části vydělali a z části si museli půjčit prohloubením státního schodku.
V kontextu budoucnosti České republiky, když už se bavíme o důchodech, považuji za nezbytné se zmínit ještě jednou o včerejší demonstraci. Tentokrát v jiném duchu. Obrázek si udělejte sami: Počet obyvatel se od roku 1989 moc nezměnil. Do roku 2002 prakticky jen klesal. Průměrný věk dožití obyvatel se zvyšuje, počet ekonomicky aktivních klesá. Ve zdravotnictví setrvale klesá lůžkový fond, ale počet zdravotníků je vyšší. Stejně tak stoupá počet policistů, který je v poměru na počet obyvatel třetí nejvyšší v Evropě. Policejní komunistický stát jich měl v roce 1989 celkem 26.113. V roce 2009 jich bylo už 43.859. A to nepočítám městskou policii, která je vlastně také placena z daní, byť přerozdělených. Na vysokých školách studuje třikrát více lidí, ovšem nemáme pro ně uplatnění. Mohl bych takto pokračovat dlouhé hodiny. Tohle si uvědomte, milí demonstranti, až zase vezmete do ruky majetek Vašeho zaměstnavatele, což jsou ekonomicky aktivní občané České republiky, kteří Vás platí, a půjdete někam pískat.
Z výše uvedeného mi vychází jediný možný závěr. Současný systém sociálních států je neudržitelnou cestou k obrovským ztrátám, které navíc z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Současní politici nemají schopnost a zejména odvahu tento státní model změnit. Bohužel, jak známo, voliče nevyměníš a pro drtivou většinu je bližší vlastní košile než kabát jejich dětí. Změnu ve výše popisovaném stavu České republiky bez opravdu nových lidí v nejvyšší politice nikdy neuděláme. Naprostá většina těch, kteří jsou nyní nahoře, se osobně na vzniku tohoto stavu podílela. A nedojde-li ke změně u nás, bude si z nás Brusel dál dělat dojné krávy a kývající ovce.
Já tohle opravdu nechci. Sneste, moji milí pravidelní kritici, na mou hlavu co chcete. Mám tři děti a takovou vlast jim prostě nepředám. Je mi totiž bližší kabát mých dětí, než moje košile.