Cesta k jednotné ekonomické vládě přes eliminaci náboženství
Francouzský prezident a spolu s ním Itálie a Španělsko, neústupně prosazuje nastolení jednotné evropské ekonomické vlády. Tyto tendence zde byly již před Lisabonskou smlouvou a aktuálními se staly po takzvané řecké krizi, až z toho někdy vzniká dojem, že řecká krize není náhodná, ale pouze součástí plánu evropských elit na dokonání evropského superstátu
Ve stínu této francouzské snahy napsal Michal Semín článek o snaze španělských socialistů odstranit kříže ze španělských škol, prostor a eliminovat křesťanský život ve Španělsku. (zde) Ruku v ruce s touto informací jde i snaha španělské vlády o zákaz nošení ženských islámských oděvů, které zakrývají obličej, což muslimové, včetně těch „liberálních“, berou jako útok na svoje náboženské přesvědčení.
Ekonomická vláda a zákaz náboženských symbolů spolu zdánlivě nesouvisejí. Přesto je zde spojovací můstek a tím je jednota, snaha o uniformitu. Jednotná ekonomická vláda může fungovat pouze za předpokladu odstranění odlišností, za předpokladu redukce a eliminace jiných názorů, kulturních a historických kořenů a v neposlední řadě eliminace vědomí příslušnosti k určité skupině, s určitým morálním vnímáním světa a společnosti.
Za masivním přistěhovalectvím do západních zemí byla i myšlenka na rozmělnění evropské společnosti, potlačení evropské pravice a vlivu křesťanských církví, hlavně církve katolické. V současné a době nedávno minulé, se však klacek imigrace obrátil proti inženýrům nové evropské společnosti a hlavně muslimové se ukázali jako společenství, které se nepoddá sociální ideologii ani za úplatky v podobě štědrých sociálních dávek. Naopak, čím více ideologové nové doby tlačí na změnu, tím více se islámské skupiny v Evropě radikalizují a hledají vlastní kořeny, vyhraňují se proti oficiálnímu mainstreamu, což pro plány socialistu začíná být nepřekonatelnou překážkou.
Jejich snaha o naprostou sekularizaci společnosti a její dereligionizaci, tak dostává trhliny a potlačováním křesťanství zde dostalo prostor náboženství, které je vitální a sebevědomé. Zákaz nošení islámských ženských oděvů je tak snahou o potlačení sebevědomí této náboženské skupiny a zde trochu spekulace, sázkou na etnické a náboženské nepokoje, kde bude možné zasáhnout policejní a vojenskou silou a přijmout právní opatření, které by vedlo k vytýčenému cíli.
Vzbuzením frustrace v lidech je nejlepší cestou jak tyto lidi ovládnout, nabídnutí jím jiné, než předchozí identity. To je možné vidět u různých sekt, kdy nejdříve tyto sekty nenajdou na lidech a jejich sebevědomí nic pozitivního a nabídnou jim novou cestu, kterou pokud přijmou, tak budou požívat „respekt a úctu“ a tím i snazší ovladatelnost.
Socialisté a jejich soukmenovci liberálové při své cestě za Novou Evropou jdou stejnou cestou jako sekty. Potlačováním národní hrdosti, potlačování náboženského vědomí a příslušnosti. Likvidací tradičních vztahů nastolením státního paternalismu, státním suplováním tradiční rodiny. Celý tento systém vede k naprosté závislosti na státu a státní byrokracii a ve spojení s mediokracii je takový jedinec a potažmo celá společnost, snadno manipulovatelným uniformním prvkem, kde jsou jen dvě možnosti. Jít s hlavním proudem anebo být vyloučen ze společnosti.
Snaha o likvidaci náboženské a národní identity je snahou o sjednocení. Nejprve na národní a později na evropské úrovni. Multikulturalismus jako prostředek národní a náboženské synkretizace selhal a tak přišel čas na represe pod pláštíkem sekulární společnosti, případně státní bezpečnosti. Náboženský konzervatismus nejen, že nebyl v předchozích desetiletích potlačen, stejně jako zkrachoval sen o přistěhovalcích, kteří rádi odloží své náboženství a tradice za stůl plný pochutin, ale objevuje se zde ve své pouštní podobě doby Mohameda a stal se překážkou evropských politických elit a jejich vize, protože na druhou stranu tento islámský náboženský fanatismus a vypjatý nacionalismus přistěhovaleckých komunit, posiluje národní a náboženské uvědomění v evropských národech.
Podle mého názoru, tak snahy španělské vlády, stejně jako vlád v jiných zemích a úporná snaha o rychle nastolení jednotné ekonomické vlády je jen křečovitou snahou o záchranu idejí několika skupin v okamžiku, kdy veškeré předchozí kroky jsou ztraceny, a hrozí rozpad Evropské unie. Pro ideology Nové říše a Nového světa není cesty zpět a existuje zde velice vážné nebezpečí, že tito vyznavači se nebudou štítit použít ani vojenské represe k prosazení svého mrtvého snu, snu v němž není člověk identitou, ale pouze nositelem předem určených myšlenek.
http://www.christianitas.cz/