O obou protagonistech – Václavu i Jiřím Havlovi – jsem už psal. O bývalém prezidentu naposled zde: „Havel zase zasmradil“.

Stejného titulku bych mohl použít i pro Jiřího Havla, který se zcela troufale, hloupě a nespravedlivě pustil do prezidenta Václava Klause. Protože je to přesně naopak. Tím, kdo škodí bytostným zájmům České republiky, byl zase Havel, v tomto případě Jiří.

On to má opravdu v genech. Nejde jen o to, že kdysi velebil Stalina, a proto by teď měl chodit kanály, ale on i tehdy vzýval cizí moc, kterou Stalin reprezentoval, jako náš vzor. Glorifikoval znásilňovatele naší suverenity – tehdy jako dnes. On vlastně těmi kanály chodí a ještě přitom drze vykřikuje na ty, co hájí národní zájmy.

A jestli si někdo myslí,že „národní zájmy“ jsou sprostá slova, tak ať se podívá na USA a v Evropě třeba na Francii. Že dosud dřímající národní zájmy Německa se po sjednocení probouzejí a v historickém kontextu i probudí, je nepochybné. Všechno ostatní je evropanská a globalizační pohádka pro naivisty a kolaboranty. Špinavá pěna ve slepém rameni této integrační a „politicky korektní“ stoky.

Zase je nám vbíjena nedemokraticky do hlavy jediná „pravda“. Není to pravda, ale jakási bolševická pravdoláska, která tyto vznešené pojmy znesvěcuje. Vede to jen k tomu, že v Evropě začínají slavit úspěch nacionální strany. Samozřejmě tento protitlak bude sílit adekvátně tomu, jak unijní chapadla budou omezovat přirozenou koexistenci a konkurenci států. Až ta nádoba přeteče, ani ta nacionalistická vyhlídka nebude nic žádoucího.

J. Havlovi vadilo, že prezident Klaus se vyslovil proti globální vládě a centrální regulaci. Vždyť je to celé nebezpečná utopie, která ohrožuje tradiční model demokracie ukotvené na fundamentu národních států. Občan, pokud by k této šílenosti došlo, by byl už tak daleko od moci, která by jej ovládala, že by přišel o svou nezadatelnou svrchovanost, od níž se - navzdory všem báchorkám o subsidiaritě a dělené suverenitě – každá demokratická vláda musí odvíjet.

Tady J. Havla doplňuje svou kritikou i Pehe, který je svou bývalou kariérou svorníkem s V. Havlem. Jde stále o totéž: zbavit českou republiku co největší části své suverenity pod záminkou, že si sami neumíme poradit nebo vládnout. Takto podle mě vypadá skutečný syndrom zaprděného čecháčka. Sebevědomý a hrdý Čech – aspoň pokud se týká mírové konkurence – věří ve schopnosti své i své vlasti.

J. Havel také zaútočil: "V oblasti finanční regulace je politika Václava Klause běžně uváděna jako příklad nezvládnutého institucionálního rámce transformace. Ten umožnil rozkradení rozsáhlých objemů veřejného majetku stejně jako soukromých privatizačních investic." Prý byl Klaus pro zahraniční investory personifikací katastrofy.

Jestli tady jde o kritiku kupónové privatizace, je třeba upozornit na dvě věci: Zaprvé, kupónová privatizace byla vlastně restitucí pro běžného občana. Jim byl „rozdáván“ majetek, který by jinak skončil v zahraničních rukou. A výnosy, jak jsme se přesvědčili, by byly už dávno promrhány. Šlo o unikátní nakročení ke kapitalismu bez kapitálu.

Zadruhé, často jsou Václavu Klausovi vyčítány investiční fondy, které zhusta svého postavení zneužily. Nikdo ovšem občany nenutil, aby na tuto vějičku naletěli. Ale hlavně, investiční fondy právě proti Klausovu názoru, který se obával, že státní banky budou jejich prostřednictvím privatizovat samy sebe, prosadili úplně jiní lidé, hlavně z ODA. Klausovi tak je neprávem místo občanského přístupu přičítána odpovědnost za prinatizační zlodějny.

A pokud se týká ony Havlovy glorifikace zahraničních investorů, tak vzpomeňme jen všech spekulantů, kteří zde přišli jako do země zaslíbené zbohatnout. Vzpomeňme Nomuru, různé arbitrážní spekulanty nebo osud Aera pod americkou správou. Nezapomeňme ani na podnikání firem jako Zepter, Readers Digest nebo Provident. Prý se musíme od nich učit podnikatelské etice. Pché! Co se někteří vykukové od nich naučili, byly právě různé klamavé triky a „offshory“, pouštějící státní kase žilou.

Takže ani Stalin, ani Barroso nás nespasí, pánové Havlové!

http://streit.blog.idnes.cz/