Dopis prezidenta republiky předsedovi vlády o záměrech Evropské komise novelizovat Směrnici o tabákových výrobcích
Vážený pane předsedo vlády,
byl jsem informován o záměru Evropské komise upravit Směrnici o tabákových výrobcích 2001/37/ES a rozšířit v ní stávající regulaci mimo jiné o tyto významné zásahy:
- zavést povinně jednotné černobílé balení všech cigaret
- zakázat vystavování cigaret v místě jejich prodeje
- zakázat používání přísad do cigaret při jejich výrobě
Není pochyb o tom, že jde o další významný pokus výrazně zasáhnout do občanských svobod, do svobody podnikání a ještě více než dosud pokřivit a narušit volný trh jak na úrovni členských států, tak v celé Evropské unii. Není také pochyb o tom, že v Evropské unii existuje silný politický proud, který chce volný trh, jeden z definičních znaků svobodné demokratické společnosti, pomocí postupných kroků zcela eliminovat a podřídit ho centrálnímu řízení. Záměr další regulace výroby a prodeje tabákových výrobků je jeho exemplárním příkladem.
Jsem přesvědčen, že česká vláda by měla – v rámci právě probíhající veřejné konzultace – vygenerovat k tomuto problému zcela zásadní postoj, a ten pak prosazovat v rámci vyjednávání s evropskými institucemi.
Především je třeba položit si základní otázku: Je zamýšlená regulace opravdu diktována zájmem „usnadnit fungování vnitřního trhu v odvětví tabákových výrobků a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví?“ [1] Pokud ano, potom je zjevné, že fungování vnitřního trhu tyto další zákazy, omezení a nařízení vůči soukromým podnikatelským subjektům vnitřní trh nejen nezlepší, ale povedou zcela jednoznačně k narušení hospodářské soutěže, k poškození tohoto segmentu trhu, k ještě většímu otevření prostoru pro nelegální distribuci cigaret a dalších tabákových výrobků, především z asijských zemí.
Rozhodující je však druhá část otázky, týkající se „zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví“. Nejsem samozřejmě expertem v této oblasti, ale pokud jsou zdravotní rizika, spojená s problematikou tabáku opravdu tak zásadní a nebezpečná, že vyžadují takto dramatické kroky na úrovni Evropské komise, je jediná možnost – postavit se k nim čelem, nepokrytecky a zcela zásadně: postavit kouření tabáku mimo zákon, jako je tomu v případě jiných, tzv. měkkých drog. Zakázat kouření nejen na veřejných místech, ale všude včetně soukromých prostor, například bytů, tak, aby kuřáci nemohli nadále ohrožovat své okolí.
Pokud se chce stát vydat touto cestou, pak musí být důsledný. Není nadále možné akceptovat takto vážné nebezpečí pro zdraví občanů jinak, než vyhlášením této oblasti za věc veřejného zájmu a nést důsledky. Dokonce i částečné kroky, vyplývající z dalších navržených regulací v oblasti výroby a distribuce, musí vést ke krokům následným.
Není například možné nadále rozpočtovat příjmy z daní z tabákových výrobků – pokud vážně chceme jejich maximální omezení, respektive vyloučení z veřejného prostoru. Současně je nutné vyřešit poškození akcionářů tabákových firem, v důsledku umělého snížení jejich produkce a prodeje – což je, jak to já chápu, hlavním cílem navrhovaných dalších regulací. Znamená to i připravit se na masivní zvýšení nelegální výroby těchto komodit v tuzemsku a jejich nelegálního dovozu ze zahraničí.
Pokud bude zvolen takový postup, půjde jistě o zcela regulérní vyjádření zájmu státu. Jakýkoli jiný, ve smyslu navrhovaných regulací, je však v zemi se svobodným trhem vyloučený. Povede jen k dalším negativním důsledkům.
Jsem přesvědčen, že jedině v tomto kontextu je nutné celou problematiku posuzovat. Jinak se stává prostorem pro politický populismus, pokrytectví a především další poškození volného trhu, se všemi důsledky, kterých jsme v jiných oblastech – v poslední době například s takzvanou fotovoltaikou – svědky.
Vážený pane předsedo vlády,
jsem přesvědčen, že Vaše vláda se bude tímto záměrem Evropské komise vážně zabývat, že připraví svou pozici pro toto jednání a že mě s ní seznámí.
Václav Klaus, v Praze dne 30. září 2010
[1] Možná revize Směrnice o tabákových výrobcích 2001/37/EC, Dokument k veřejné konzultaci DG Sanco, 2010