Dnes nabídnu pět minut slávy jedné z mých systematických kritiček pod blogem. Její myšlenka na téma dalších zákazů z Bruselu pro celou Evropu, tentokrát na téma cigaret, totiž předčila všechny její dosavadní reakce. Unijní zákazy a příkazy z Bruselu usilovně podporuje. Ten cigaretový také. Cituji paní pod nickem Alena1.:„Proto se většina rozumných států na světě (tedy nejenom EU) rozhodla pomoci lidem i proti jejich vůli.“ Tato věta naprosto přesně charakterizuje lidi, kteří stojí za dosavadním směřováním Unie a zároveň se o sobě paradoxně domnívají, že jsou svobodně smýšlející demokraté. Ta zvýrazněná věta se týká i dnešního tématu, neboť Německo rozběhlo na sociálních sítích kampaň proti šíření extremismu po internetu. Díky dosavadní politice a problémům s přistěhovalci totiž každý desátý Němec chce, aby státu vládl autoritativní vůdce, každý třetí by pak vyhnal cizince ze země. Průzkum provedla organizace Friedrich-Ebert-Stiftung.

Jak jsme se mohli přesvědčit na příkladu bývalého německého prezidenta Horsta Köhlera (více zde), nebo Geerta Wilderse, Thilo Sarrazina a dalších (více zde), Evropa se stává postupně opět místem, kde se za vyslovení názoru, jakkoli tuto možnost mají státy zakotvenu v ústavách, propouští z práce, odvolává z funkcí a staví před soud. Sociální sítě jsou posledním místem, které ještě nepodlehlo „jedině správnému proudu myšlenek“ a „politické korektnosti“. Je to poslední místo, kde lidé píšou to, co si myslí. Oproti tomu ovšem Simone Rafaelová, ředitelka nové německé kampaně, říká: „Území sociálních sítí je plné radikálního plevele a je ho čím dál víc.“ Tak si zopakujme to nejdůležitější. Rafaelová říká, že sociální sítě jsou plné radikálního plevele, kterého je stále víc. Oproti tomu z průzkumu jasně vyplynulo, že každý desátý Němec by po zkušenostech s jejich politiky uvítal silného vůdce, který by měl vládnout „tvrdou rukou“, a dokonce každý třetí by vyhnal cizince z Německa, neboť se domnívá, že v Německu je jich nebezpečně mnoho. Nevím jak Vám, ale mně z toho vyplývá, že podle Rafaelové je v Německu přibližně 27,5 milionů extrémistů, kteří jsou radikálním plevelem dnešního Německa… (já si myslím, že jen mají rozum a netrpí nedostatkem reflexe)

Podle reportáže ČT24, kterou nabízím zde, se na podobný krok chystá i nějaká partnerská organizace v České republice. O tom, kdo je v dnešní době extrémista a kdo ne, rozhodují vlády. Je zcela logické, že za extrémní (oblíbené slovo je také „populistický“) názor označí vždy každý takový, který jí není pochuti. Za radikály už česká média označují například i taková uskupení, která nahlas říkají, že euro nemá u nás místo, a že případné vystoupení z Evropské unie, nebo alespoň omezení jejího stále rostoucího vlivu, musí být jednou z alternativ k jednání o budoucnosti České republiky. Prostě nic jiného, než jiný názor a jiný pohled na řešení současných problémů. Ne ten jedině politicky správně korektní, ale prostě jen jiný pohled na řešení islamizace, přistěhovalců, zločinu, danění, volného trhu, svobody, odpovědnosti... Problém ovšem je, když si někteří pletou svobodu jednotlivců, svobodu vyjadřování myšlenek a názorů, a nakonec i princip samotné demokracie, s něčím, jako je „Proto se většina rozumných států na světě (tedy nejenom EU) rozhodla pomoci lidem i proti jejich vůli.“

Narozdíl od autorky citované věty se domnívám, že stát není ani omylem proto, aby pomáhal lidem proti jejich vůli. Jeho základním úkolem ve skutečné demokracii je totiž jejich vůli plnit. Nenechme si brát svobodu těmi, kteří na základě naučených korektních pouček vydávají svobodné vyslovení názoru za rasismus, xenofobii, radikalismus, nebo extremismus. Sociální sítě jsou totiž v dnešní politicky korektní mediokracii posledním místem skutečné svobody vyjadřování. Ostatně to, co všechno nyní korektní politici, mainstreamoví novináři, komentátoři a moderátoři zahrnují do výkladu pojmů rasismus, xenofobie, readikalismus, nebo extremismus, bylo ještě nedávno obyčejným zdravým pudem sebezáchovy, díky kterému lidé přežili tisíce let.