Jak zabránit smrti západní křesťanské civilizace a českého národa?
Nezkrácené odpovědi pro anketu časopisu Te Deum 4/2010
Obecně bych odkázal na tento svůj článek: Jaké by měly být ideové základy nové pravicové strany?, EUportal.cz, 2. 1. 2009, http://www.euportal.cz/Articles/3876-jake-by-mely-byt-ideove-zaklady-nove-pravicove-strany-.aspx
1. Jak byste definoval křesťanskou politiku?
Na to je mnoho názorů, mnohdy legitimních a v různých zemích s různými tradicemi se lišících (např. katolický stát vs. konstituční stát á la Ústava USA). Osobně se domnívám, že křesťanská politika je taková politika, která hájí základní křesťanské hodnoty a usiluje o to, aby ty byly zakotveny v ústavě. Těmi hodnotami podle mě jsou: důstojnost lidského jedince, ústavní ochrana jeho života od narození po přirozenou smrt, obrana rodiny proti nepřirozeným svazkům, obrana soukromí a soukromého vlastnictví a obhajoba dalších tradičních hodnot včetně vlastenectví. Křesťan a křesťanský politik by měl být konzervativcem a konzervativec křesťanem, i když existují výjimky potvrzující pravidlo (Abych dal příklad, tak leckterý ateista či protestant hájí lépe přirozené právo než např. Tomáš Halík). Křesťanská politika by měla usilovat o svobodu Církve vést lidi ke spáse, ale sama by o spásu lidí usilovat neměla. Ke spáse samotné musí člověk dospět sám svou svobodnou vůlí, nesmí k ní být nucen. Proto by měly být ve státě primárně především trestány hříchy, které škodí jiným jednotlivcům, a ne ty škodící samotným původcům. Samozřejmě ale s přihlédnutím ke stabilitě společnosti a bezpečnosti státu.
2. Jaké by podle Vás měly být priority současné křesťanské politiky?
Více či méně se shoduji s pěti programovými body Mladých křesťanských demokratů, které však trochu modifikuji a rozšiřuji.
-Snažit se vnést křesťanské hodnoty do školské výuky, zamezit neomarxistické propagandě v sexuální výchově i jinde.
-Pokusit se obnovit klasickou rodinu s více dětmi obnovením její ekonomické funkce. To znamená opustit či radikálně zreformovat a omezit sociální stát a státní důchodový systém a posílit rodinná pouta vzájemnou ekonomickou závislostí rodičů a potomků. Rodina by měla fungovat jako hlavní sociální i penzijní systém. Případně i snížit daně rodinám, a naopak znevýhodnit nemanželské svazky (žití „na hromádce“). Ztížit možnost rozvodu, tím, že nebude možný minimálně do doby, než se smírně vyřeší otázka výchovy dětí a dělení majetku. Vysoká penalizace viníka rozvodu.
- Zamezit eutanazii. Postupnou cestou pokud možno úplně zakázat potraty. Působit osvětově, snižovat hranici legálnosti potratů až do úplného zákazu.
- Omezit imigraci, požadovat asimilaci imigrantů, opustit koncept multikulturalismu
- Právo a pořádek, tvrdé tresty kriminálníkům.
- Národní suverenita (vystoupení či rozpuštění EU), bez níž nejsou tyto principy uskutečnitelné, neboť jejich uvedení do praxe by nám zakázal Brusel.
3. Jaké dnes vidíte největší překážky v prosazování křesťanské politiky?
Největší překážkou je, že neomarxistická kulturní revoluce de facto zvítězila, její exponenti ovládají politické i kulturní instituce národních států i EU a Západ umírá duševně a vymírá i fyzicky. Pro lidi je pohodlnější vést hedonický život zajišťovaný sociálním státem a užívat si sexuální volnosti bez závazků vůči manželskému partnerovi a dětem. Michal Semín napsal, že „předpokladem společenské obrody v křesťanském duchu je křesťansky smýšlející a žijící obyvatelstvo, přičemž víra je žita bez donucení státními úřady“. Takové obyvatelstvo bohužel nemáme. Dalším problémem je, že mnoho takzvaných křesťanských politiků je kolaboranty či appeasery vůči neomarxistické revoluci. To bohužel platí i o některých modernistických představitelích Církve.
4. Je lepší, pokud křesťanskou politiku představuje jedna strana, nebo když vznikají křesťanské platformy v různých stranách?
To je otázka, na kterou nemám jasnou odpověď. Spíše si myslím, že by měla existovat obecně konzervativně-liberální strana pro křesťany i ty agnostiky, kteří ať už z jakýchkoli důvodů uznávají přirozené právo. Takovou stranou aspoň částečně bývávala ODS (+KDS), ale problémem je, že ve své většině ODS není již ani stranou konzervativní, ani klasicky liberální. Domnívám, se iniciativa D.O.S.T. je dobrou platformou pro potenciální budoucí vznik autenticky pravicové strany, v níž by mohly být zahrnuty integrálně katolicky konzervativní proudy á la Michal Semín, konzervativně-liberální á la Ivo Strejček či Hynek Fajmon či liberální á la Petr Mach. Každopádně se domnívám, že s klasickými liberály je potřeba spolupracovat v těch oblastech, které nás spojují, a to se myslím Akci D.O.S.T. poměrně daří. V USA existuje obdobná spolupráce paleokonzervativců a paleolibertariánů v John Randolph Club a kolem Ludwig von Mises institut, jejímž konkrétním výsledkem byly vzájemně podporované kandidatury Pata Buchanana a Rona Paula na prezidenta Spojených států.
5. Jak vidíte budoucnost křesťanské politiky u nás a v Evropě?
Pochmurně stejně jako budoucnost našeho národa i civilizace. Nastává postupný úpadek a my se ho pokoušíme brzdit a občas můžeme získat dílčí vítězství. Naději vidím pouze v tom, že celospolečenská krize dostoupí takového vrcholu, že se lidé probudí a uvědomí se, že je pro holé přežití nezbytné obnovit tradiční řád. Až budou imigranté běžně znásilňovat na ulicích bělošky a přepadat původní obyvatelstvo, uvědomí si snad lidé, že je potřeba zamezit imigraci, opustit multikulturalismus a obnovit právní stát, kde nebudou trestány oběti, nýbrž opravdoví viníci. Až budou děti a žáci mlátit rodiče a učitele, uvědomí si lidé, že je třeba obnovit tradiční výchovu a autoritu rodičů i učitelů. Až zkolabuje sociální stát, uvědomí si, že nikdo jiný než rodina se o ně nepostará, proto budou muset mít děti, které jim jejich péči ve stáří vrátí. Až lidé zjistí, že o všem rozhoduje pár diktátorských byrokratů z Bruselu a několik velkých států, rozbijí možná EU a vytvoří společenství suverénních států. Až zjistí, že práva člověka jsou bez odvození od Božího stvoření neodůvodnitelná, možná začnou věřit v Boha. Ale jenom možná. A naděje je bez Božího zásahu malá.
Roman Joch jednou hezky napsal: „Jedna věc je jistá: úkolem konzervativců je zápas za západní civilizaci všude tam, kde existuje. Jí po právu patří jejich pozemská loajalita. Kdyby na ni rezignovali, ztratili by důvod vlastního bytí. Je možné, že nakonec podlehnou. Ale má-li se nám dostat tohoto osudu, půjde-li západní civilizace skutečně ke dnu, ať je to pod vlajícími prapory a za plné palby děl! Až jednou bude vzpoura konzervativců proti revoluci dvacátého století minulostí – nikoli z toho důvodu, že konzervativci revoluci potlačí, nýbrž proto, že revoluce na všech frontách zvítězí a konzervativci jeden po druhém podlehnou přívalu barbarských hord – jejich heroické, i když v posledku neúspěšné vztyčení praporů bude mít přesto svůj význam a smysl: zůstane jako inspirace pro ty, kdo přijdou po nás, a bude zdrojem jejich síly, odhodlání a odvahy do dalších, nových zápasů příštích věků. I kdyby konzervativci již nemohli dosáhnout ničeho jiného, přece jen jednu věc stále učinit mohou: můžeme dát vědět budoucím, že ve dnech, kdy zanikala civilizace a Západ přicházel o svou svobodu, nedívali jsme se se založenýma rukama, nepřihlíželi jsme nečinně, nestáli jsme nečinně bokem. Naši vnuci a pravnuci budou moci o nás říct: ´Učinili vše, co bylo v jejich silách.“
Samozřejmě musím dodat, že pokud by Roman Joch přišel do takové „poslední bitvy“ s prapory EU, poslal bych ho domů – já osobně vezmu prapory se lvem a s křížem. Ale teď vážně. Osobně si myslím, že teď kráčíme vstříc té palbě děl u Gettysburgu, kde nás zmasakrují „jakobínští“ unionisté. Přesto nám nezbývá nic jiného udělat. Je to naše povinnost. Nedáme jim přece naši vlast zadarmo.
6. Jaké jsou z Vašeho pohledu tři největší osobnosti (vzory) křesťanské politiky?
Těžko někoho vybírat. Jsou různá období, různé země s různými tradicemi a těm vyhovují různí politici. Ale dobře: Karel IV., Ronald Reagan, Augusto Pinochet.
K tématu: