Vítkov? 22 let za mřížemi nic neřeší. Uspokojí se jen „Kocábové“. Čechům a Romům se měří jiným metrem
Velká diskuse: Je 22 let hodně, nebo málo? Lidé poměřují trest s jinými a považují jej v tomto ohledu za nepřiměřený. Dovolte mi jiný pohled. Já považuji za nepřiměřený nikoli tento, ale právě ty poměřované.
(pozn.: Jsem zastáncem teze, že každý útočník musí bez výhrad převzít všechny důsledky, plynoucí z jeho prvotního úmyslu útočit. Jestliže přitom například i zemře, nesmí to být ani v nejmenším vina toho, kdo všemi dostupnými prostředky ve stresu, který nevyvolal, chrání svůj život, zdraví, nebo majetek. To jen úvodem, abyste pochopili mé pohnutky pro následující text...)
Většina lidí přemýšlí nad tím, zda 22 let v případě žhářů z Vítkova není extrémních v porovnání s jinými tresty za dokonanou vraždu, za jiné tresty v jiných kauzách při ublížení na zdraví s trvalými následky, za znásilnění, nebo například za týrání dětí a pedofílii. Já osobně mám zcela opačný pohled. Považuji všechny ty JINÉ poměřované tresty za extrémně nízké. Vůbec nehodnotím úroveň zhodnocení důkazů soudem ve věci Vítkova. To je věcí soudu. Dovolím snad jen poznámku, že i já v něm vidím proces s částí politických prvků, kdy soudíme lidi i za jejich přesvědčení, nikoli jen za faktické skutky. Dle mého přesvědčení je vražda vraždou vždy a to za každých okolností, stejně jako žhářství je žhářstvím v každém případě. Tahat do toho osobní důvody nějakého přesvědčení či vyznání považuji za chybu stejně, jako odůvodňovat tím výši trestu. Je snad příslušník etnické menšiny něčím víc, než příslušník většiny? Poškozený je vždy poškozený a to bez rozdílu barvy pleti. Na to, bohužel, poslední dobou dle mého přesvědčení soudy, pod tíhou politiky Kocábů a jiných pseudohumanistů, zapomínají. Hlavní účel dnešního článku je ale jiný. Je jím právě ono porovnávání s jinými rozsudky.
1) S odkazem na úvodní poznámku jsem přesvědčen, že pokud by komukoli bylo nade vší pochybnost prokázáno, že opravdu ve skupině po předchozí dohodě vyrazil zápalnou lahví vědomě zavraždit kohokoli jiného, pak je podle mě trest 22 let zcela oprávněný, a to i v případě, že ke smrti oběti nedošlo.
2) Tento trest chápu jako výjimečný nikoli z titulu toho, že je takto označen naší legislativou, ale tím, že jsou takové tresty za podobné činy (pokud jsou prokázány) vynášeny v České republice tak málo.
3) Ano, v porovnání s tresty například za dokonané vraždy v jiných případech se může zdát vysoký. Jenže já ho považuji za zcela přiměřený a naopak ty ostatní považuji za extrémně nízké. Velmi bych si přál (opět zcela abstrahuji od této konkrétní kauzy, tedy zda v tomto případě bylo prokázáno to, co je v obžalobě – to nechť dál řeší soudy), aby se takový rozsudek stal standardem a tresty za jiné trestné činy byly udělovány, v zájmu upadající morálky společnosti a stále větší brutality pachatelů jakékoli trestné činnosti, adekvátně tomuto.
Za předpokladu, že kdokoli chce na kohokoli cíleně a úmyslně zaútočit zápalnou lahví, je podle mého nejhlubšího přesvědčení trest 22 let správný a podle něj by mělo být souzeno vše ostatní. Žádoucí společenská diskuse by se podle mě neměla točit kolem toho, že za dokonanou vraždu v jiných případech padl trest ve výši například 14,5 roku a tudíž je trest za Vítkov vysoký. Měla by se točit kolem otázky, proč v jiných případech jsou tresty tak žalostně nízké, proč se usvědčený vrah může dostat z vězení zpět na ulici mezi lidi, proč pedofilové jsou propouštěni na svobodu s příslibem, že se budou léčit ambulantně a dobrovolně, a proč na ulici pouštíme zpátky mezi lidi takové, kteří byli ve výkonu trestu třeba desetkrát. To je stav hodný změny uvažování a přehodnocení přístupu k těm, kteří společnost a jednotlivce svým jednáním mnohdy fatálně poškozují.
Pokusme se na chvíli bez emocí a souvstažnosti s konkrétním případem z Vítkova zamyslet nad tím, kam pseudohumánní postoj k pachatelům trestné činnosti spěje, když pošleme do vězení někoho za čin z Vítkova na téměř dvojnásobný trest odnětí svobody, než v případě dokonané vraždy. To je stav, který mě osobně trápí daleko víc.
Závěrem mi nezbývá, než se krátkým komentářem k soudu a vynesenému rozsudku přeci jen vrátit s něčím konkrétním. Domnívám se totiž, že pokud bude nakonec skutečně naplněn, pak v kontextu mých předchozích úvah bude paradoxně podporovat zcela oprávněné přesvědčení řady lidí, že se v České republice zdaleka neměří stejným metrem. Lidé totiž moc dobře vědí, že obdobné útoky romské minority na příslušníky většinové společnosti nejsou soudy charakterizovány jako etnicky motivované. Koneckonců vždyť o etniku musí i policie při šetření pomlčet, neboť by se sama dopouštěla rasové diskriminace. Ve výsledku se tak, kvůli zkresleným průběžným statistikám, až ze zpráv od vězeňské služby dozvídáme, že v některých našich vězeních je až 80% Romů. Pokud tedy chce tento stát být skutečně spravedlivým, pak nesuďme lidi podle etnické příslušnosti a už vůbec tak nedefinujme oběti. Vždyť si máme být podle platného práva přece všichni rovni (stejný apel bych rád vyslal i do oblasti médií, které se tak rády zabývají jen něčím). V takovém případě ale už samotné odůvodnění rozsudku, kdy soudce klade důraz právě na etnickou příslušnost poškozených, se dle mého přesvědčení dopouští nepřípustné diskriminace. V principu pak považuji za nutné a společensky žádoucí se nezabývat tím, zda tresty za vhozenou zápalnou láhev do objektu s lidmi (a znovu připomínám, že nehodnotím provedení a výklad důkazů v inkriminovaném soudním žízení) jsou vysoké, ale proč ostatní tresty za jinou, neméně závažnou, trestnou činnost jsou v České republice tak žalostně nízké.
PS: Vyjádření uspokojení některých politiků nad výší trestu, místo aby se zabývali výše popisovaným daleko hlubším problémem, je dalším důkazem zcela nepřípustné politizace celé kauzy. V zájmu skutečné spravedlnosti měli mlčet v průběhu i teď.