Podle Preambule Ústavy České republiky jsou občané odhodláni „budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku“. Tato komplexní věta definuje a předjímá vztah občanů k vlastní zemi. Její podstatný aspekt  nepřehlédnutelně tvoří úmysl CHRÁNIT stát a jeho hodnoty.

Branný zákon tento princip rozvíjí dále. Stanoví, že úkolem Armády ČR je bránit svobodu, nezávislost a územní celistvost. Všichni se shodneme na tom, že armáda je tím základním prvkem k obraně republiky. Struktura a početnost jednotek, jejich adekvátní vybavení a dislokace podmiňují tento základní a zásadní úkol vojska. Když se však podíváme na torzo, které z našich ozbrojených sil politici za dvacet let učinili, zjistíme, že něco není v pořádku.

Třicet modernizovaných tanků T-72, čtrnáct stíhacích letounů Gripen, sto obrněných transportérů… Tyto počty v podstatě umožňují maximálně udržovat výcvik specialistů daného druhu vojska. Můžeme spekulovat o tom, zda by to kvantitativně stačilo k odstrašení jakéhokoliv protivníka, natož na reálný konflikt, se kterým ovšem dnes už nikdo nepočítá. Asi tak, jako když hrůzami první světové války konsternovaní politici věřili, že další konflikt už nikdy nenastane, nesmí…

Osobně se domnívám, že vzhledem k velikosti a lidnatosti našeho území lze považovat za přiměřený počet aspoň 24 stíhacích letadel (+ L-159) a sto moderních tanků. Toto lze ovšem ponechat odborné diskuzi. Alarmující tendence můžeme spatřovat v proklamacích některých vládních (i opozičních) politiků, kteří otevírají možnost, že se obejdeme bez stíhacího letectva a dokonce bez protivzdušné obrany tvořené pozemními protiletadlovými systémy!

Profesionální jednotky armády musí doplňovat za účelem obranyschopnosti v případě konfliktu vycvičené sbory záložníků. Kromě dobrovolných záloh ale takový systém neexistuje. (Viz. Zpráva o zajištění obrany ČR, čl. 5.1.4.:  Povinná příprava občanů k obraně státu je prováděna pouze u vojáků v činné službě a občanských zaměstnanců vojenské správy, zařazených do bojové pohotovosti. Výcvik vojáků v záloze v mírovém stavu je omezen na přípravu vojáků v aktivní záloze, kteří jsou předurčeni na systemizovaná místa mobilizačně rozvinovaných a vytvářených útvarů nebo vojáků v záloze, kteří požádali o povolání na vojenské cvičení. Resortem MO byl v průběhu roku zabezpečen výcvik pro vojáky v aktivní záloze v délce 18 dnů pro 1 322 osob. Příprava ostatních občanů k obraně státu je zabezpečována pouze na bázi dobrovolnosti.)  To znamená, že potenci národa k obraně rozvrátili představitelé státu už tímto. Skončí-li navíc některé vysoce náročné a speciální útvary (jako PVO, tankisté…) už stěží se je podaří obnovit, natož včas v případě krize.

Tvrzení ministra obrany Vondry, že vševojskovou armádu si nemůžeme dovolit (ATM 10/2010), je lež. Každý stát naší velikosti ji na různé kvalitativní a kvantitativní úrovni má. Na obranu vydáváme dlouhodobě pod doporučených i deklarovaných 2% HDP. A i tento poddimenzovaný rozpočet se plánuje ještě krátit.

Když odkryjeme pravý smysl těchto slov i činů našich politiků, zjistíme, že za argumentem zaručené bezpečnosti na bázi NATO se skrývá vytváření naprosto zdecimované struktury vojska, které směřuje už zcela nepokrytě k transformaci v expediční sbor USA (pardon NATO). S tím korespondují i výroky některých činitelů o tom, že nepotřebujeme přes 200 obrněných transportérů (které požadovali vojáci k prosté obměně za zastaralé kusy), když do Afghánistánu a Kosova nám jich stačí méně než 100.

Jinými slovy- úkolem armády už není bránit naši republiku, ale válčit v cizině za pofidérní (a jak se ukázalo v Iráku i lživé) zájmy někoho jiného. Kdo nevidí posun významu NATO od kolektivní obrany ke světovému „četnictvu“, ten možná naivně věří, že půlku minimálně ozbrojených členských zemí by druhá polovina (zejména USA) šla nějak ochotně bránit. Obzvlášť kdy se mezinárodní vztahy našeho demokratického světa netvoří na platformě dohody uvnitř Severoatlantické aliance, ale na bilaterálních jednáních prezidentů USA a Ruska nebo Číny, resp. na různých elitních G 8, G 20 setkáních.

Komentář k Preambuli naší ústavy říká: „Česká republika jako svobodný stát odmítá ve vnějších vztazích nerovnoprávné smlouvy, které by z ní činily vazala jiných států.“ Je pravda, že vstup do NATO z nás vazala ještě neučinil (aspoň ne formálně, takže vymahatelnost opačného tvrzení se rovná nule). Ale interní ničení naší obranyschopnosti už ano. Nejsme-li schopni bránit svůj stát sami ani vůči přiměřené hrozbě (jako že s minimálním počtem techniky, natož s potenciálně chybějící PVO nejsme), zůstáváme vydáni na milost jiným státům, na nichž záleží, zda nás přijdou zachraňovat. V situaci, kdy se i oni sami ocitnou v ohrožení, se nějakou zemí, která dobrovolně rezignovala na vlastní obranyschopnost, zcela jistě zabývat nebudou. Proto lze spatřovat v této destrukci jednoho ze základních atributů státnosti vlastizrádný charakter. Navenek i na papíře zůstává naše bezpečnost zakotvena, avšak de facto je nám tato schopnost odnímána.

Místo toho se nám nabízí různé radary a čidla. No, nekupte to! Ideálně, když to nijak nepřispěje k naší ani evropské bezpečnosti, pouze té americké. Přeji našim vojákům pevné nervy!

Post scriptum: Nejsou v tom sami. Policisté kroutí hlavami nad ničením svých útvarů rovněž tak. Jeden policista mě požádal o pomoc s uveřejněním alarmujících dějů u policie na zahraniční servery. Útvary psovodů jsou zčásti rušeny, desítkám služebních psů, kteří pomáhali s vystopováním pohřešovaných lidí i zločinců a kteří se umisťovali na prvních místech v mezinárodních soutěžích, hrozí utracení. Naše vláda se chová podle hesla „končíme, zavíráme, nic po státu nechtějte, jen plaťte daně!“ Je na čase se probudit a nevolit žádnou z parlamentních stran…

www.freeglobe.cz