Geert Wilders u soudu vítězí a média o tom... „taktně“ mlčí
Po úspěchu ve volbách média nešetřila pejorativními výrazy na jeho adresu. Když byl obžalován, jásala. Nyní prokuratura navrhla zproštění obžaloby a soudce bude vyměněn z důvodu podjatosti. A média? Zřejmě ho chtějí tentokrát „uchránit“ od popularity.
Už 15.10.2010 navrhla nizozemská prokuratura, aby byl politik Geert Wilders v plném rozsahu zproštěn obžaloby. Amsterodamský soud na to může i nemusí přistoupit. Mezitím v pátek 22.10.2010 dosáhl dalšího dílčího vítězství. Nizozemský soud nařídil vyměnit soudce v jeho procesu. Vyhověl tak stížnosti na možnou podjatost soudců, když obhajoba požadovala jejich výměnu poté, co tribunál odmítl předvolat jednoho z jejích svědků. Jak jsem psal již dříve, celý soud vykazuje od začátku znaky nestandardnosti průběhu i na jinak otevřené poměry v Nizozemí. Wilders navrhoval pro veřejné slyšení řadu svědků a odborníků. Bývalý tribunál přesto rozhodl, že veřejně nebude vyslýchán svědek žádný. Tři experti, o jejichž vyjádření požádala obžaloba, tak učinili písemnou formou a tři experty na islám, kterých se dovolával Wilders, už soudce vyslechl, ovšem pro jistotu za zavřenými dveřmi.
Odsoudit Wilderse za vyslovení názoru není tak jednoduché, jako vyhodit někoho ze zaměstnání, nebo odvolat z funkce (více zde). Není to jednoduché z důvodu velké podpory voličů, stejně tak jako z důvodu oprávněně sílícího veřejného mínění v podstatné části Evropy, když o selhání snahy o vybudování umělého multikulturního světa už veřejně mluví i tací nejvyšší přestavitelé států Unie, jako je Angela Merkelová (více zde).
Geert Wilders nikoho nezabil, neznásilnil, nepřepadl, neoloupil, nezbičoval, neházel po nikom kamením, nerozbíjel výlohy ani jiný majetek někoho jiného, ba dokonce ani k ničemu takovému nenabádal ostatní. Vyslovil a svobodně projevil svůj názor. Tohle by si měli uvědomit všichni, kdo skutečnou svobodu slova a projevu chtějí opravdu hájit a ochraňovat jako jeden ze základních prvků skutečné demokracie. Nezbývá mi, než znovu zopakovat, že není populističtějšího výrazu, než o někom říct, že je populista. To, co korektní multikulturalističtí politici a jim na ruku jdoucí média označují za xenofobii, je obyčejnou snahou o prevenci vzniku náboženských konfliktů v Evropě. To, co označují za šovinismus, není nic jiného, než trvání na dosavadních konzervativních hodnotách. Ti, co jiné označují za rasisty, sami dali vzniknout nesnášenlivosti zvýhodňováním menšin na úkor většinové společnosti. Ti, co všechna tato slova používají na adresu jiných, nejsou ničím jiným, než novodobými inkvizitory, kteří si do psaných zákonů dokonce vložili možnost postihovat ty, kteří si ještě uchovali zbytky zdravého rozumu.
Amsterodamský soud nemá jednoduchou pozici. Rozsudek má padnout 5. listopadu. Na straně jedné je pod tlakem politické objednávky, na základě které by viděli korektní politici Wilderse nejraději mimo veřejnou sféru, na straně druhé nelze výklad pojmu „svoboda slova a projevu“ jen tak ohýbat. Svoboda slova a projevu totiž buď je, nebo není. Myslím, že soud bude nyní vybírat ze dvou variant. První je pro soud (ale zejména pro politiky) špatná, protože odsouzením získá Wilderse ještě větší podporu. Druhá je pro soud (ale zejména pro politiky) také špatná, neboť zproštěním viny získá Wilders, světe div se, opět jen ještě větší podporu. Vychází mi z toho jediné. Kdyby ti, co ho před soud poslali, více mysleli a nehráli si s ohněm v podobě zpochybnění svobody slova a projevu, nemuseli nyní tahat horké brambory z ohně. Geert Wilders se před soud totiž neměl vůbec dostat. Ostatně neřekl nic jiného, než pravdu v plné nahotě. Někteří ji vidí už teď, jiní budou muset vidět za pár let, když se v Evropě včas neproberou. Samotná nizozemská soudní fraška nechť je příkladem pro každého, kdo by chtěl na starém kontinentu lidi v demokracii počátku třetího tisíciletí soudit za svobodné vyslovení názoru.