Veselá česká hra na demokracii. Snahou všech politiků je obrat občany o co nejvíc
Tvůrčí duch českého národa si v letošních volbách zařádil a hoden předka Přemysla během několika měsíců svou zemi dvakrát přeoral. Z velikánů si nejprve udělá šašky a nahradí je zábavně pojmenovanými seskupeními, z nichž jedno má víc náčelníků než indiánů a slibuje lepší počty, druhé je z klobouku vykouzlená parta sympatických krasavic a hezounů a slibuje samé dobroty napravo i nalevo. O pár měsíců později si první seskupení přibírá dalšího náčelníka a bez indiánů bere ztečí město, jehož sláva se hvězd dotýká, zatímco to druhé se mění v injekční stříkačku na jedno použití. Z těch si nejprve sestaví pravicovou vládu, aby vytrestal nabubřelost tatínka levice, ale nad tou se vzápětí jako nad sirotkem smiluje, když ji tatínek opustil.
Bylo by plané dohadovat se z toho, zda jsou Češi národ levicový či pravicový. Jsou prostě národ soucitný, vždy fandící slabšímu. A nikdo si už opravdu nemůže stěžovat, že by nebylo koho volit, jak připomínali zasvěcení politologové. Kéž by ještě bylo volit co.
Člověk se na to asi opravdu musí koukat zvenčí (jedno, zda z Londýna nebo z Marsu), aby si mohl vychutnávat tu prvotřídní komedii, kterou si Češi dokáží z voleb udělat. Coby náruživí křížovkáři si vymyslí volební lístky ve formě plachet plných jmen a políček, která se mají (mohou? smějí? musí?) zakřížkovávat tak důmyslně, že deníky i internetové stránky do samého volebního dne spekulují, zda tak či onak zakřížkovaný či nezakřížkovaný list je platný či neplatný a některé z nich se do poslední chvíle mýlí. Možnost (povinnost?) zakřížkovávat kromě preferované strany také jmenovitě kandidáty nepreferovaných stran, aby lístek byl platný a aby je dodatečně nemohl zakřížkovat někdo jiný, je originální příspěvek k vývoji demokracie.
Pár dní před volbami renomovaná právnička na renomovaném portálu sepíše podrobný návod radním, jak do třiceti dnů vytunelovat obecní majetky bezúhonně v souladu se zákonem. Pak se média diví, když se dozvídají, jak si kandidáti kupují voliče a svážejí je k urnám mikrobusem. Jako by existovala lepší investice. Vítězní kandidáti bez ohledu na stranickou příslušnost se budou muset propadat studem, jestliže platného zákona k vytunelování obecního majetku nevyužijí. Že tento zákon zůstane v platnosti navždy, se můžete vsadit, kapři si sami nevypouštějí rybník.
A možná je na čase si připomenout, že prvotním účelem politiky a snahou všech politiků je obrat občany o co nejvíc. Politici se jeden od druhého liší jen v tom, zda to dělají s mlaskáním nebo bez mlaskání. V Česku to dělají všichni s mlaskáním, jak bylo vidět i z fanglí ověšujících po pět týdnů kdejaký kandelábr v kdejaké ulici kdejakého města. Civěly z nich všechny partaje (hrdé na svoje město a potřebující vás, víc, než si myslíte), takže na volební výsledek to nakonec mělo stejný dopad, jako kdyby nebyly. Pestře utracené peníze z občanových daní, eldorádo reklamních agentur a další úspěšné navýšení HDP.
Ale berte to s humorem. Žijete v zázračné pohádkové zemi, která už byla stokrát vyloupena a pořád je v ní co loupit. Stačí říct „oslíčku otřep se“. A pak už jen hádat: Ten oslíček je kdo?
Vyšlo v MFDnes