Konec multikulturalismu ?
Spěje evropské dobrodružství se soužitím různých národností ke svému konci ?
Tento víkend sdělila kancléřka Angela Merkelová v německé Postupimi mladým konzervativcům z její Křesťanskodemokratické strany, že německý pokus vytvořit multikulturní společnost, ve které lidé „za vzájemného prospěchu žijí bok po boku…selhal, absolutně selhal.“
V reakci na toto kajícné doznání se objevily průzkumy veřejného mínění, ukazující že třicet procent Němců soudí, že jejich země je nadměrně osídlena cizinci. Stejný počet respondentů pak tvrdí, že cizinci přicházejí, aby ujídali z německého sociálního systému.
Merkelová si uvědomila, že Turků, kteří přišli původně jako gastarbeiteři, tedy do Německa pozvaná pracovní síla, nyní žije v Německu okolo dvou a půl milionu. Nověji přichází rovněž Arabové a lidé z východní Evropy. Muslimská populace Německa je odhadována na zhruba pět milionů.
„Multikulti je mrtvý trend“ řekl Horst Seehofer, člen Křesťanskosociální unie Bavorska, která je sesterskou stranou od CDU Angely Merkelové. Dále uvedl, že si nepřeje další imigrační vlny z „cizích kultur“. Poznamenal, že Turci a ostatní muslimové se neučí německý jazyk, neasimilují se a nechtějí se stát Němci.
Němci obecně si hluboké rozdíly mezi nimi a svými tureckými sousedy palčivě uvědomili při událostech okolo 11. září 2001. Zatímco oni vyjadřovali svou solidaritu s USA, v tureckých částech Berlína bylo salvami rachejtlí oslavováno vítězství islámu.
Německo znervóznělo, stejně jako celá Evropa.
Thilo Sarrazin, někdejší člen rady Spolkové banky vydal v létě knihu s názvem „Německo se likviduje“, které se během sedmi týdnů prodalo přes tři sta tisíc výtisků. Sarrazin tvrdí, že muslimská populace v Německu je inteligenčně méně vybavena a není schopna či ochotna naučit se němčinu, ani přijmout německou kulturu. Podle Sarrazina současný masový způsob imigrace ničí německý národ.
Sarrazin, jenž není žádný pravičák, nýbrž oddaný člen socialistické strany (myšlena je sociálně demokratická strana – pozn. MS) byl kvůli těmto názorům donucen opustit své místo ve Spolkové bance. Polovina socialistů však stojí při něm.
Napříč celou Evropou dochází k oživování „etnonacionalismu“, který je živen nejrůznějšími populistickými a protiimigračními stranami. Ty začínají požívat vážnosti a sahají po moci.
Rakouští nacionalisté triumfovali ve volbách roku 2008, když Svobodní Jörga Haidera a Svaz pro budoucnost Rakouska dohromady získali 29 % (Buchanan se zde dopustil chyby. Rakouské Svobodné tehdy vedl Heinz – Christian Strache, Haider stál v čele Svazu pro budoucnost Rakouska. Číselný údaj je v pořádku – pozn. MS).
Švýcarská lidová strana, nejsilnější politická strana ve Švýcarsku, stála za úspěšným referendem, které zakotvilo do Ústavy zákaz minaretů a nošení burek.
Maďarská strana Jobbik, která podle listu The Financial Times „ zaujímá ty nejvíce odpudivé staronacionální předsudky mezi politickými stranami v celé Evropě a obviňuje židy a Romy ze strádání ostatních Maďarů“ získala sedmnáct procent hlasů a čtyřicet sedm křesel. Ještě v roce 2006 nedosáhla ani na jedno.
Švédští demokraté, kteří održeli ve volbách šest procent voličských hlasů a se dvaceti mandáty vůbec poprvé zasedli v parlamentu, již navazují kontakty se zavedenými pravicovými stranami v Norsku a Dánsku.
Geert Wilders, stále viditelnější postava nizozemské politiky, byl obviněn z hlásání nenávisti, když přirovnal islám k nacismu. V červnových volbách zatím jeho Strana svobody zametla s vládnoucími křesťanskými demokraty, kteří ztratili polovinu své moci co se týče parlamentního zastoupení.
„Více bezpečnosti, méně zločinu, méně imigrace, méně islámu – to je to, co Holandsko potřebuje“ prohlásil Wilders.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy – sledujíc Národní frontu Jeana Marie Le Pena, jednoho z budoucích konkurentů ve volbách 2012 – odmítl hysterická nařčení z „nacismu“ či „vichysmu“ a přistoupil k demontáži cikánských tábořišť, jakož i deportaci cikánů zpět do Rumunska. (jedná se o ilegální migranty právě z Rumunska, francouzských občanů cikánského etnika se toto opatření, přirozeně, netýká – pozn. MS)
Italský Milán hodlá následovat francouzského příkladu.
To, co se nyní děje v různých částech Evropy, je globálním trendem. Multirasové, multietnické a multinárodní národy se rozmělňují.
Rusové bojují proti severokavkazským separatistům muslimského vyznání. Sedmdesát procent Američanů podporuje právo státu Arizona zjistit a vyhostit ilegální přistěhovalce. Peking zaplavuje domoviny Tibeťanů a Ujgurů etnickými Číňany. Indie čelí secesionistickým snahám v Kašmíru, jakož i v provinciích Nagaland a Naxalite.
„Od válek mezi národy jsme se dostali k válkám uvnitř národů“ uvedl Barrack Obama ve své řeči u příležitosti převzetí Nobelovy ceny za mír.
Etnonacionalismus rozerval Gorbačovův Sovětský svaz a Titovu Jugoslávii na dvaadvacet jednotlivých států a nyní cloumá všemi multietnickými státy. Globalismus je na ústupu před tribalismem.
Ale poznání mělkých kořenů multikulturalismu evropskými establishmenty se pravděpodobně projeví jako prázdné a frustrující.
S aktuální mírou porodnosti, která v horizontu čtyřiceti let již nezajišťuje ani nutnou úroveň sebereprodukce, Německo ztratí v roce 2050 plných dvanáct milionů ze své dvaaosmdesáti milionové populace. Průměrný věk vzroste na třiapadesát let a čtyřicet procent Němců bude starší šedesáti let.
Německý problém je neřešitelný. Týká se opotřebování Německa.
Pokud má totiž současný sociální stát přežít a zároveň zůstat konkurenceschopným, bude potřebovat miliony pracujících.
A odkud mají přijít, když ne ze zemí třetího světa ? Žádnému evropskému národu kromě Albánie a Islandu jeho populační přírustek, pohybující se po desetiletí okolo nuly, nezajistí růst počtu obyvatel.
Evropané, náležící ke generaci „baby boomu“ ze šedesátých a sedmdesátých let, chtěli mít sladký život – La Dolce Vita – a nezatěžovat se starostmi o děti. Jejich přání se splnilo. A teď jim přišel účet k zaplacení. Tento účet přitom znamená konec jejich národů a zemí, tak jak je znají.
Stará Evropa zaniká, přičemž populistické a nacionalistické strany jsou – slovy básníka – prostě bouřlivou reakcí na „dohořívání svíce“
Z originálu "The end of multiculturalism" přeložil Marek Skřipský
Zdroj : The American Conservative (www.amconmag.com)