Dokument: Politická závěť Franciska Franka
Španělé,
při příchodu chvíle, kdy mám odevzdat život Všemohoucímu a podrobit se jeho neodvolatelnému soudu, prosím Boha, aby mě laskavě přijal do své přítomnosti, neboť jsem chtěl žít i zemřít jako katolík. Ve jménu Krista si pokládám za čest, a bylo mým stálým přáním, být věrným synem církve, v jejímž lůně zemřu. Žádám o odpuštění všechny, jako z celého srdce já odpouštím těm, kteří se prohlašovali mými nepřáteli, aniž bych je já měl za takové. Věřím a přeji si, abych nebyl býval měl jiné než ty, kteří byli nepřáteli Španělska, které miluji do posledního okamžiku a jemuž jsem slíbil sloužit do posledního vydechnutí svého života, o nemž vím, že je blízko.
Chci poděkovat těm, kteří spolupracovali s nadšením, odevzdáním se a sebezapřením na velkém úkolu vybudovat Španělsko jednotné, velké a svobodné. Z lásky, kterou cítím k naší vlasti vás prosím, abyste přetrvali v jednotě a míru a abyste zahrnuli budoucího španělského krále Juana Carlose Burbonského stejnou náklonností a loajalitou, kterou jste poskytovali mně a abyste mu dávali vždy stejnou oporu ve spolupráci, kterou jsem měl od vás já. Nezapomínejte, že nepřátelé Španělska a křesťanské civilizace jsou bdělí. Bděte také vy a proto odložte před nejvyššími zájmy vlasti a španělského lidu všechny osobní ohledy. Nepřestaňte usilovat o sociální spravedlnost a kulturu pro všechny Španěly a učiňte z tohoto svůj prvořadý cíl. Zachovejte jednotu zemí Španělska, využívajíce bohaté rozmanitosti jejich regionů jako zdroj síly jednoty vlasti.
Chtěl bych, ve své poslední chvíli, spojit jméno Boha a Španělska a obejmout vás všechny a společně naposledy zvolat na prahu mé smrti:
"Sláva Španělsku! Ať žije Španělsko!"
Espaňoles:
Al llegar para mí la hora de rendir la vida ante el Altísimo y comparecer ante su inapelable juicio pido a Dios que me acoja benigno a su presencia, pues quise vivir y morir como católico. En el nombre de Cristo me honro, y ha sido mi voluntad constante ser hijo fiel de la Iglesia, en cuyo seno voy a morir. Pido perdón a todos, como de todo corazón perdono a cuantos se declararon mis enemigos, sin que yo los tuviera como tales. Creo y deseo no haber tenido otros que aquellos que lo fueron de Espaňa, a la que amo hasta el último momento y a la que prometí servir hasta el último aliento de mi vida, que ya sé próximo.
Quiero agradecer a cuantos han colaborado con entusiasmo, entrega y abnegación, en la gran empresa de hacer una Espaňa unida, grande y libre. Por el amor que siento por nuestra patria os pido que perseveréis en la unidad y en la paz y que rodeéis al futuro Rey de Espaňa, don Juan Carlos de Borbón, del mismo afecto y lealtad que a mí me habéis brindado y le prestéis, en todo momento, el mismo apoyo de colaboración que de vosotros he tenido. No olvidéis que los enemigos de Espaňa y de la civilización cristiana están alerta. Velad también vosotros y para ello deponed frente a los supremos intereses de la patria y del pueblo espanol toda mira personal. No cejéis en alcanzar la justicia social y la cultura para todos los hombres de Espaňa y haced de ello vuestro primordial objetivo. Mantened la unidad de las tierras de Espaňa, exaltando la rica multiplicidad de sus regiones como fuente de la fortaleza de la unidad de la patria.
Quisiera, en mi último momento, unir los nombres de Dios y de Espaňa y abrazaros a todos para gritar juntos, por última vez, en los umbrales de mi muerte,
"!Arriba Espaňa! !Viva Espaňa!".
