Petr Hájek: Unie se rozpadne. Evropská i americká. S pomocí Boží a navzdory Havlům a dalším neomarxistům
Přinášíme rozhovor se zástupcem vedoucího kanceláře prezidenta republiky Petrem Hájkem o boji proti nové neomarxistické totalitě a za svobodu a národní suverenitu.
Britský europoslanec Nigel Farage tvrdí, že EU není reformovatelná, protože od počátku bylo v úmyslu „otců zakladatelů“ vytvořit jeden stát – Spojené státy evropské. Souhlasíte s ním?
Určitě je to tak. Reformovat tyto věci vůbec nejde. Komunismus také nebylo možné reformovat. Tyto velké sociálně inženýrské projekty jsou nereformovatelné, protože od počátku jsou poznamená nějakou ideologií. Evropská unie je v podstatě Bismarck a museli bychom jít až tam. Nedávno jsem mluvil s jedním člověkem, jehož jméno nemohu prozradit, ale není bezvýznamný. Ten si myslí, že Evropská unie už není. Že už se rozpadla, ale že to zatím není vidět. S tím já nesouhlasím. Já si myslím, že Evropská unie je a ještě pěkných pár let bude. Ale o tom, že bychom z ní měli odejít, jsem bytostně přesvědčen.
Myslíte si, že se EU rozpadne? Případně kdy?
Nemyslím si, že se to stane dříve než na stoleté výročí bolševické revoluce z roku 1917. Při oslavách stoletého výročí bolševické revoluce tu Evropská unie ještě bude a my v ní. Myslím, že se něco podstatného stane do dvou let. Ale to ještě nebude ten konec, řečeno slovy Zjevení svatého Jana.
Inspirován Margaret Thatcherovou jste nazval EU Socialistickou internacionálou Čtvrté říše. Proč?
Margaret Thatcherová pro to měla významné důvody. Thatcherová patří ještě k těm politikům, kteří viděli v historii kontinuum. Byla zděšena tím, co Gorbačov udělal. Jak za jednu marku povolil sjednocení Německa. Bývalý německý kancléř Helmuth Schmidt prohlásil: „musíme postavit Evropskou unii, nebo Německo znovu začne válku.“ Této obavě německých demokratů rozumím, ale ta cena, kterou za to platíme, je nesmyslná, a je to opět jenom konstrukt, který nevychází z přirozených věcí. Pokud Thatcherová označila EU za Čtvrtou říši, tak to souvisí s tímto výrokem. Ona si uvědomuje toto nebbezpečí. To není žádné hanlivé pojmenování, to je deskripce. To, že si to veřejnost neuvědomuje, je dáno především blokádou mainstreamových médií.
Dá se to přeložit tak, že tedy podle vás a Margaret Thatcherové nevzniklo evropské Německo, nýbrž německá Evropa?
Velmi zjednodušeně se to tak dá říci, ano. Jako slogan to může platit.
Na vaší chalupě vlaje vlajka jižanské Konfederace. Proč zde máte tam máte takový kontroverzní symbol?
Já jsem na tom stožáru měl původně jenom českou vlajku. Vyvěšování národní vlajky u svého domu je hezký zvyk a nemusí to dělat jenom Američané. Pod to jsem si umístil vlajku Konfederace, protože to velmi přesně analogizuje náš problém. Protože se ta Konfederace se nikdy vnitřně nepřipojila k Unii a domnívám se, že dojde k rozpadu Spojených států v tomto slova smyslu, že bude opět Konfederace Konfederací. Všechno k tomu směřuje. Já tím chci jen připomenout, že i my bychom si z toho měli vzít nějaké memento a poučení a vědět, že nic není na věky, ale český stát je tady více než tisíc let, takže ten má šanci, že ještě nějakou dobu přežije, ale Evropská unie tu je let pár a již má smrtelné křeče.
Myslíte si, že jako podobně byla v Americe válka Severu proti Jihu, může hrozit v Evropě válka mezi státy? Mezi Bruselem a státy hájícími svou suverenitu?
To je romantická představa. To platilo v netechnologické etapě této civilizace. Všude v Evropě i v Americe přibývá špehování všeho druhu. Brzy bude každý obyvatel Evropy tak pod kontrolou, že něco takového v tomto slova smyslu nebude možné. Pokud by něco takového nastalo, tak ten zásah bude, abych tak řekl, elektronický. Bude to spíše policejní akce spíše než válka proti neposlušnému regionu. Bude to mít spíše technologickou podobu. I když nejde vyloučit nějaký lidový odpor, ale ten by musel nastat ve velkých zemích jako je Itálie či Španělsko.
Hovořil jste o tom, že je hezkým zvykem vztyčovat národní vlajku. Co pro vás znamená slovo vlastenectví?
To je základní důvěra v kořeny společnosti, ve které jsem se narodil a jejíž kulturu, jejíž historii a jejíž špatné i dobré věci nesu v sobě jako jeden člen ten velké rodiny, kterou je národ. Vlastenectví je v podstatě totéž, co je loajalita k rodině. Je to jenom větší rodina je trochu jinak organizovaná. Jako má člověk mnohé výhrady k tomu, co dělá třeba jeho teta, tak když je tetě špatně, tak za ní jedu a starám se o ní a všechno jde stranou. Uvnitř naší větší rodiny se také můžeme dohadovat o všem možném, ale když jde o základní věci, o věci bytí a nebytí, tak potom jde všechno stranou. Rodina je strašně důležitá. Jsem člověk, který věří v kontinuitu a pevně věřím, že se ji nepodaří změnit v diskontinuitu-jeden z hlavních pokusů havlismu je vytvořit diskontinuitu- tak v tomto slova smyslu jsme vlastenec a vedu k tomu své děti a pokládám to i za strašně praktickou věc. Poslední větou, kterou nemůžu neříct je, že jsem přesvědčen, že národy nevznikly náhodou. Národy mají transcendetní vazby. I to je jeden z velice důležitých důvodů, proč si myslím, že slovo vlast má vyšší než jen praktický význam.
Je vůbec možné mezi Německem a Ruskem ubránit suverenitu tak malého státu, jako je Česká republika?
Myslím si, že určitě ano. Model evropského hospodářského společenství, v němž jsou silně propojeny ekonomické vazby a odstraní se celní vazby, ale stát je stále definován tím, že si vydává své vlastní zákony, že má svou vlastní armádu a spojenecké svazky, které si určí a je legislativním suverénem na svém území, tak to udržet lze. Naopak bych řekl, že toto je budoucnost, že si cokoli jiného myslet je nesmysl, protože jinak to fungovat nebude. Vždycky jinak potom nastane slavný Stalinův kotel národů, kde se sice můžete snažit národy stlačovat dohromady, ale protitlak bude stále větší a větší. A to může nakonec vyústit v nějakou katastrofální situaci, kterou si velmi nepřeju. To je hlavní důvod, proč se veřejně takto stavím proti evropské centralizaci a unifikaci.
Nepomohla by naší bezpečnosti a ubránění suverenity vlastní jaderná zbraň?
Myslím si, že ne. To bychom se dostali do situace „myš, která řvala“. My nejsme Izrael. Nejsme tímto typem země. Komu bychom tím hrozili a kde bychom sebrali nosiče? Na evropském kontinentu je jaderná zbraň už úplný nesmysl, protože to zničí všechny. Odstrašující význam to mělo v bipolárním světě, ale ve chvíli, kdy je svět stále propojenější, by to bylo legrační. Naší zbraní musí být naše duše a naše víra. To je mnohem nekonečně víc než všechny jaderné zbraně dohromady. Protože „když Bůh s námi, kdo proti nám?“, jak říká svatý Pavel.
Je EU pouze součástí širší tendence vytvořit celosvětovou vládu, tzv. Nový světový řád? A globální oteplování a globální ekonomická krize záminkou?
Zcela nepochybně. Nový světový pořádek, nová světová vláda se rodí zcela otevřeně nezastřeně, už to není žádné tajemství. G20 je jasným zárodkem této světové vlády a nikam jinam to nevede. Ale ještě bychom si měli říct, proč vlastně být proti světové vládě. Pokus o světovou vládu je pokusem o světovou totalitu. Dokud my jsme žili v totalitě, tak byla nějaká alternativa. Mohli jsme říct tam za hranicemi je nějaká pochodeň svobody. Pak nebude nic, nebude žádná alternativa.
Václava Havla jste ve své knize Smrt ve středu označil za radikálního neomarxistu. Z jakého důvodu?
Protože je radikální neomarxista.
Jak se to projevuje?
Poněkud to zjednoduším. Je vůdcem, nebo spíš symbolem, vůdcem už vlastně ani ne, určité ideologie, která poučená neúspěchem reálného komunismu, reálného socialismu se transformovala do radikálních hnutí jako jsou zelení a podobně, které mají hluboce marxistickou podstatu. Proč, to je na delší analýzu, ale je to tak. Havlismus dnes představuje jedno křídlo snahy vytvořit světovou vládu. To je právě jedno křídlo a jeden ideový zdroj snahy vytvořit a ospravedlnit Nový světový řád. To je naprosto zřejmé. Havla nijak jinak charakterizovat nelze. Ale je to pomocné vyjádření, protože marxismus je ve své podstatě mrtvý, ale nový marxismus, který vychází z obdobné ideologie, z obdobného vidění světa a navléká si nové barvy a nové svetry, nové masky, je zde a Havel je jedním z jeho čelných představitelů a čelných symbolů.
Českou televizi jste zase označil za skanzen bolševismu. Proč?
Počínaje obludnou organizací celé té věci přes neskutečný počet externích i interních zaměstnanců a celým jejím řízením po ideovou náplň jde prostě o skanzen bolševismu. Formy s obsahy obvykle často souvisí. Česká televize stojí na dvou ideových pilířích. Tím prvním je nevídaná a unikátní, i ve srovnání se všemi zeměmi, kde tu obludnost zvanou veřejnoprávní televizi mají, exploatace jediného postoje a tím je právě havlismus ve všech svých podobách. Druhým je extrémistické bolševické svazáctví. Nemůžete být v této televizi a nebýt svazák, to nejde. Svazáctvím myslím utkvělou představu, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. To zdaleka nebyl vynález Goebbelsův, to je vynález bolševiků, který Goebbels převzal. Dalším principem je Leninův postoj, že ´ze všech umění je pro nás nejdůležitější film´- rovná se televize.Česká televize podle těchto principů postupuje. Je to indoktrinace na indoktrinaci, mystifikace na mystifikaci, která se už stala fenomenální. Jenom když si vezmete ten nekonečný seriál různým způsobem z různých stran opracovávané busty Václava Havla ve všech možných revolucích, porevolucích, seriálech... Teď běží zase První rok demokracie. Jen ty upoutávky, které vám vtloukají do hlavy, jsou přece tak neskutečné. Vývěsním štítem havlistické neomarxistické propagandy jsou Otázky Václava Moravce, které jsou prý zosobněním postoje ke světu, který se snaží uzurpovat veřejný prostor za peníze daňových poplatníků.
Mediální prostor je podle Vás z definice levicový a jiný nebude. Jak se s tím dá bojovat?
Já bych to upřesnil. Myslím tím mediální prostor ve smyslu mainstreamových médií. Říci, že všechna média jsou nalevo, prostě není pravda. Mainstreamová média ale levicová jsou, tedy z 99 procent. Bojovat se s tím dá dvěma způsoby. Za prvé individuální, kdy na vás něco působí a vy se tomu bráníte. Vycházet z toho, že tam je všechno lež a udělat to obráceně, že tudíž pravda je na opačné straně. Moc se nezmýlíte. Druhým způsobem, je jak se bránit celospolečensky. Velmi jednoduše a velmi těžko. Rekonstrukcí občanských svobod. Ve chvíli, kdy tu bude svobodný tisk, ve chvíli, kdy tu bude znovu svoboda slova a tak dále, tak máme strašně nakročeno k tomu, aby vznikla aspoň alternativní silná struktura. Třetí možnost je bojovat metodami svých protivníků, ale to se mi dost hnusí. To by znamenalo indoktrinovat, mystifikovat a tak dále, ale to by popíralo samu podstatu našeho boje za svobodu.
Kdybyste měl česká mainstreamová média seřadit podle jejich levicovosti. Máte nějaký žebříček?
Ono to už takto jednoduché není. Ono to nelze řadit dle kritéria levicové-pravicové, ale podle toho jak moc a hluboko mystifikují. Podle toho, do jaké míry uskutečňují svou vizi budoucího uspořádání společnosti. Kdybychom toto nazvali levicovostí, tak v tomto smyslu jednoznačně vítězí Česká televize a veřejnoprávní média jako taková a z těch tištěných jednoznačně nejbolševičtější jsou Mladá fronta a Lidové noviny, které se střídají na vedoucím postu a teď se na ně hodně dotahují Hospodářky. Respekt je věcí sui generis udělanou pro určitou mocenskou skupinu, která má bakalovské zájmy a kterým vadí některé symboly, jako je Klaus a podobně. Těm nejde vůbec o nic. Ti mají mocenské zájmy a stojí někde úplně stranou. To je absurdita, ten respektovský svět.
Také jste napsal, že bushovský neokonzervatismus Topolánkovu ODS brutálně infikoval a metamorfoval. Myslíte si, že po odchodu Mirka Topolánka dochází v ODS k jisté dezinfekci? ParlamentnímListům.cz jste před časem řekl, že Petr Nečas dává jistou naději k reinkarnaci pravicového étosu této strany a že, pro něj pojem pravice není prázdným pojmem.
Nevím, jak to probíhá v ODS. Ale myslím si, že Petr Nečas je člověk nejhlouběji zakotveným v těch původních ideových kořenech ODS. Nevím ovšem, jestli bude mít dostatek síly v tomto slova smyslu ODS změnit. Už tím, že je premiérem, ji trochu mění. Jemu samotnému nepodsouvám žádné jiné úmysly než tyto. Jestli na to bude mít dost sil, aby se ODS opět stala pravicí, uvidíme. On se o to určitě vážně pokouší.
Jste kritikem neokonzervatismu, který má levicové kořeny. Znáte paleokonzervativce Pata Buchanana? Četl jste jeho knihu Smrt západu?
Ano. Já mám Buchanana rád. V každém případě jeho pohled je z druhé strany oceánu. Velmi stručně řečeno: myslím si, že problém je ještě hlubší, než se on domnívá, je hlouběji založen, ale v principu s ním souhlasím.
Myslíte si, že lze ještě západní křesťanskou civilizaci a občanské svobody zachránit? Jak?
Absolutně ano. Jsem si tím naprosto jist. Kdybych si to nemyslel, tak se odstěhuju na chalupu a nebudu už chtít mít nic s tím, co se tu děje, společného.
Co by podle vás měli dělat zastánci svobody, národní suverenity a demokracie, aby nová totalita nezvítězila?
V zásadě a v principu je potřeba nebýt lhostejný a nerezignovat. Takových totalitních pokusů už tu bylo v historii tolik, tvářily se jinak, ale vždy šlo o to zbavit člověka svobody, kterou je nadán Stvořitelem. Souboj o obnovení lidské svobody a její obnovení je hybatelem tohoto světa.
Myslíte si, že je možné samotné obnovení svobod bez křesťanského základu?
Vyloučeno. Musí to s tím souviset, protože je to návrat ke kořenům. My ty kořeny máme a svobody jsou na nich postavené. Tato civilizace je daleko méně helenistická, než si myslí. Svými kořeny je daleko křesťanštější. Křesťanství bylo alternativou k helenismu a přineslo zásadní změnu. Bez křesťanství je to vyloučeno, to nejde. V tom okamžiku máme jen horizontálu a v ní se kolíbáme a rozpadáme. Ve chvíli, kdy vztyčíte vertikálu, tak máte ten pevný kříž, s nímž nehnete.
Kde berete ten optimismus, když lidé přestávají věřit v Boha?
To je mylná interpretace. Jenom sám podléháte mediálnímu světu, který to takto tvrdí stejně jako tvrdí, že si všichni dnes myslí, že darwinismus je platná teorie. Společnost prochází složitým obdobím, kterým procházela ruská společnost v 19. století, kdy ztrácí Boha a pak přijde strašný úder komunismu, který vede k nalezení kořenů. Ano, tato společnost zřejmě potřebuje úder a ten asi přijde, aby se zatřásla, vzpamatovala se a šáhla do tmy a nahmátla svůj kořen.
