Herman Van Rompuy. V Evropě se rodí nový diktátor. Inspirován patrně Trockým i Hitlerem

„Hranice států tvoří lidé a lidé je taky mění. Svědčí to pouze o síle dobyvatelů a slabosti poražených, a jedině v této síle je právo,“ řekl Adolf Hitler. Několik let před ním zazněla slova, jejichž autorem byl jeden ze zakladatelů Sovětského svazu, Lev Davidovič Trockij. „Úkolem evropského proletariátu není zachovat na věky hranice, nýbrž je naopak revolučním způsobem zrušit. Žádný status quo, nýbrž Spojené socialistické státy evropské.“ Z historie si nelze nepovšimnout, že měli oba ve své podstatě stejný cíl. Byl jím zisk územní moci.

Připomeňme si i další citáty. Tak například větu „V době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států,“ pronesl Adolf Hitler.  Jistě si každý z nás vzpomene i na jiný citát. „Vstupovat do unie vyžaduje jistý respekt vůči ostatním, minimální slaďování názorů. Když při prvním obtížném tématu začnou vyjadřovat své názory bez sebemenší porady s celkem, do kterého chtějí vstoupit, tak to není zrovna odpovědné chování. V každém případě to není moc vychované. Myslím, že kandidáti propásli dobrou příležitost mlčet,“ řekl v Bruselu svého času prezident Francie Jacques Chirac na adresu států, po kterých chce nyní Unie stále více peněz na dluhy starých členů.

Dnes máme rok 2010 a padají slova nová. Tentokrát je jejich autorem Herman Van Rompuy. „Euroskepticismus je největší hrozbu pro mír. Čas homogenních národních států je pryč. Národní státy jsou mrtvé a víra, že země mohou obstát samy o sobě je nejen iluze, ale lež. Nebezpečí euroskepticismu se rozšířilo za hranice země jako je například Velká Británie a stalo se nápadnou silou napříč celým kontinentem. Musíme společně bojovat proti nebezpečí nového euroskepticismu.“ 
Nejvyšší představitel EU Herman Van Rompuy tedy veřejně vyhlásil boj občanům členských států Unie, kteří nesouhlasí se současným směřováním evropské integrace. „Víra v národní stát vede k válce“, řekl dokonce ve svém projevu v Berlíně u příležitosti 21. výročí pádu Berlínské zdi na adresu těch, kteří nesdílejí onu jedině správnou integrační myšlenku.

Mezitím se dozvídáme, že Evropská unie nakonec poskytne Irsku desítky miliard euro s tím, že se na této operaci budou podílet, a teď pozor, členské státy Unie. Nikoli členské státy eurozóny. Do problémů se začala dostávat i portugalská ekonomika (podle mě je v nich už dávno, jen s tím vyrukovali až nyní, stejně jako to udělali Řekové), což prezidenta Evropské rady Hermana Van Rompuye vedlo k varování. „Unie zažívá existenční krizi a pád eura může znamenat konec celého integračního procesu.“

Když vidím ta nenávistná slova Hermana Van Rompuye ke svobodě projevu těch, kteří s nákladnou a na všech frontách selhávající integrací nesouhlasí stejně, jako s posilováním moci Bruselu na úkor členských států, a ještě mají tu neskutečnou drzost (já říkám, že odvahu) s tím něco dělat a nejen kecat po hospodách, jak „to stojí za pytel“, je mi zle. Ano, Unie zažívá existenční krizi. Ostatně jako každý jiný „svaz“ v historii, který musel vždy zákonitě doplatit na svůj umělý politický vznik, nezaložený na skutečné vůli zdola. V tom jediném má Van Rompuy pravdu. Paradoxně tak lze jako nadčasový a velmi prozíravý uvést citát Josepha Goebbelse, když prohlásil „Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v pojmech zemí - mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v pojmech kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy.“

Nechci diktát Bruselu pro Českou republiku, ani žádný jiný stát v Evropě. Nechci nadřazenost práva cizí moci nad naším. Nechci nové diktátory, kteří budou bojovat proti svobodě přesvědčení. Národní státy nejsou mrtvé. V každé oblasti života člověka i společnosti je zdravá konkurence obrovským přínosem a existence skutečně suverénních národních států je přesně tím, co Evropa potřebuje. Nejčerstvější projev Hermana Van Rompuye pak není ničím jiným, než dalším důkazem postupného růstu nového diktátu v Evropě. Ta přitom naléhavě potřebuje volnou soutěž myšlenek a jejich možných realizací, nikoli jednu jedinou bruselskou „pravdu“.

Herman Van Rompuy vyhlásil boj těm, kteří nesdílí unijní myšlenky. Jsou to doposud nejsilnější slova z Evropské unie a navíc z oficiálně nejsilnější politické pozice na adresu těch, kteří si dovolili nesouhlasit a systematicky poukazovat na mnohdy fatální chyby současného pojetí evropské integrace. Věřím, že si na ta slova ještě sám vzpomene. Až si bude balit kufry a vrátí se jako politik zpět do Belgie (jen vymění budovy), která se začala po letošních červnových volbách, jaký to paradox jeho unijních snah, pomalu rozpadat. 


PS: Reakce českých politiků naleznete zde.

3464 čtenářů | 49 komentářů | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME