Orwellovské příběhy ze Spojeného království
V malebné starodávné vesničce Downton u Salisbury hrozí okresní úřad pokutou 20.000 liber a vězením šest měsíců paní Watersové za to, že neuposlechla památkářského příkazu natřít fasádu svého historického domku jogurtem, který by způsobil tmavnutí nedávno použité mezicihlové malty, klasifikované jako příliš světlá pro budovu tohoto typu. Na jogurtu jako kompromisu se dohodlo, když pani Watersová odmítla dům natřít čerstvým koňským trusem. Příkaz dokonce specifikoval, že jogurt musí být čirý, nikoli ovocný. Jenže ona tu fasádu podle příkazu opravdu natřela. Pracovala na tom tři dny a vybryndala deset litrů jogurtu, a to nejen čirého, nýbrž ještě biologického. Akorát že ta malta, potvora, neztmavla. A tak místo aby okresní úředníky napadlo, že jogurtem třeba malta opravdu netmavne, usoudili logicky, že paní Watersová je neposlušná občanka. Případ je u soudu a paní Watersová hledá svědky, kteří by dosvědčili, že ji viděli fasádu jogurtem natírat.
Takovouto pracovní náplň mají všelijaké ty nové organizace, které vznikly při místních správách za Blairovy vlády. Nebo taky takovou:
V městečkách Teignbridge, Newton Abbot a Dawlish v hrabství Devon místní úřady rozhodly, že musí vymýtit perzekuci homosexuálů a vynaložily každá 3.000 liber na vypracování programu, který by homosexuálům poskytoval ochranu, podporu a rovnoprávnost. Teprve po dvou letech plánování a hledání zjistily, že žádné homosexuály nemají. Teď se snaží nějaké získat, aby se k nim přistěhovali.
A ještě třeba taky takovou:
Na samém okraji vesnice Sherbourne se ke zděšení obyvatel a bez oznámení a možnosti protestu začala stavět nová dálnice, která měla původně vést několik kilometrů opodál. Její umístění se muselo změnit proto, že místní odborníci na životní prostředí zjistili, že v původně plánovaném místě by dálnice rušila tamní kolonii netopýrů.
Tyto organizace vznikající při obecních správách a placené z daní, jsou venkovskou obdobou celostátních polovládních organizací zvaných quango - Quasi Non-Governmental Organisation. Jestliže jme se ještě před pár týdny dočítali, že jich je přes 200, nejnovější informace nám jejich počet upravují na 910. Mají prý 92.000 zaměstnanců a utrácejí 32 miliard ročně z kapes daňových poplatníků. Úplně nejnovější jsou „rodičovské akademie“, které vyučují, jak správně vychovávat děti.
A to jen ty centrálně řízené. Přičtou-li se k nim všechny ty, které vznikají při obecních správách, vychází nám jich prý okolo 10.000. Jejich celkové výdaje a počet zaměstnanců se už nikdo ani nesnaží spočítat. Daňový poplatník to zaplatí.
Zato ale ani vláda ani quanga ani místní správy a dokonce ani státní loterie nemají peníze na opravu kostelů. Gotický kostel ve Stratfordu upon Avon, na jehož hřbitově je pohřben Shakespeare, je zchátralý a nemůže sehnat dva a půl milionu, které potřebuje, aby se do příštího roku nezačal rozpadat. Podobně je na tom 13.000 historických kostelů a kostelíků, které tvoří neodmyslitelnou součást britské krajiny, i když se do nich už skoro nikdo nechodí modlit a používají se spíš na koncerty, výstavy, přednášky, kursy jógy a judo, čaje o páté, nebo turistické atrakce. Grant z národní loterie na opravy byl zamítnut i londýnské katedrále Svatého Pavla, protože není dostatečně „inkluzivní“ – což znamená, že do ní chodí moc křesťanů a málo jiných.
Proč se obtěžovat s kostely, když křesťanství tak jako tak zaniká, říká si nejspíš vláda. A zjevně povyšuje na státní náboženství islám, soudě z toho, že nejvyšší šéf státních služeb Sir Gus O’Donnell právě uspořádal a hostil v úřadě vlády oslavy islámského svátku Eid al-Adha, sotva měsíc poté, co zakázal ve státních úřadech oslavy vánoc.
Pokrokové politicky korektní myšlení, které zachvacuje nejen Británii, nýbrž celou Evropu, se bude muset brzy rozhodovat, zda dát přednost islámu nebo právům homosexuálů včetně sňatků a adopce dětí. Na rozdíl od anglikánské církve, která už má homosexuální biskupy a posvěcuje homosexuální partnerství, se islám svou tradiční homofóbií netají. Než se stane oficiálním náboženstvím a homosexualitu zase zakáže, bude se ale muset krotit, protože vyslovovat jakékoli výhrady vůči homosexualitě včetně homosexuálních sňatků adopcí se stalo oficiálně trestným činem, který má policie přikázáno stíhat. Vyšetřováno bylo již několik lidí, včetně spisovatelky Lynette Burrowsové, která se v rozhlasovém interview prořekla, že se jí nezdá rozumné svěřovat homosexuálním partnerům do péče male chlapce.
Podle nové 114-stránkové policejní direktivy musí policie ve všech hlášených případech zjišťovat, zda autoři takovýchto výroků nechovají apriori předsudky vůči dané skupině lidí, čímž by se podle nového zákona dopouštěli „zločinu nenávisti“. Jestliže policie takovéto případy nevyšetří, dopouští se „druhotné perzekuce“ vůči osobám, které se cítí takovýmito výroky postiženy, a policisté tuto direktivu zanedbávající by mohli být propuštěni. U adopčních agentur to mělo okamžitý výsledek: Z adopčního týmu regionální správy hrabství Wiltshire byl na doporučení jejích právníků po pětileté službě vyloučen pan Ed Greening za to, že se při každém případu homosexuální adopce zdržel hlasování. Ne že by kdy hlasoval proti. On se jen jako tradičně věřící křesťan nedokázal přinutit hlasovat pro. Od toho dne agentury ze strachu, aby nebyly stíhány za zločin nenávisti svěřují víc dětí homosexuálům než heterosexuálům – přesně řečeno téměř všem homosexuálním párům, které si o to požádají.
Jedním z vyšetřovaných je i generální tajemník umírněné muslimské organizace The Muslim Council of Britain Sir Iqbal Sacranie, který si dovolil v rozhovoru v BBC vyslovit názor, že homosexualita je škodlivá. Je to tentýž umírněný pán, který žádá vydání zákona, který by potvrdil, že „difamace osobnosti proroka Mohameda (budiž mu mír) je přímou urážkou muslimské komunity“ a podle něhož by bylo trestným činem vyslovovat názor, že muslimové jsou pro Británii nebezpečím. A je to tentýž umírněný pán, který nebyl stíhán za to, že trest smrti na Salmana Rushdieho
komentoval slovy „smrt by pro Rushdieho byl příliš slabý trest“. Za to byl, pravda, povýšen na rytíře.
Reportéři deníku The Independent vyštrachali, že ač víme o téměř stovce britských vojáků padlých v Iráku, vláda do této chvíle zamlčovala přes 4.000 zraněných a evakuovaných domů. Ministr obrany dosud žádného z nich v nemocnici nenavštívil a teprve teď se k tomu poprvé chystá. Demoralizovaní a mizerně placení vojáci dávají do dražeb svoje medaile, aby si přivydělali.
Blairova socialistická reforma demokracie mezitím běží na plné obrátky a předkládá parlamentu ke schválení zákony, podle nichž bude možné například:
Řešit zrůst zločinnosti tm, že se některé drobnější trestné činy budou soudit „na běžícím páse“ u jakýchsi rychlosoudů nejen bez poroty, nýbrž i bez obhájce.
Povolit kontrarozvědce odposlouchávání telefonátů nejen všech občanů – to už smějí – nýbrž i poslanců.
Zakázat tradiční výlučně pánské kluby a trestat za pohlavní diskriminaci každý, který odmítne přijímat ženy.
A nově upravovaný zákon na ochranu zvířecích práv by se měl vztahovat i na slimáky, za jejichž vraždu by zahradník, snažící se zachránit svůj salát, riskoval pokutu až do 20.000 nebo vězení až 12 měsíců.
Jak ráda připomíná Margaret Thatcherová – nejbritštější ze všech britských kvalit je britský zdravý rozum.