Proč ČEZ zdražuje? Spoří na další Temelín?
Dvě prohrané arbitráže o televizi Nova a ještě něco navíc. Tak by se také dal charakterizovat čistý přebytek z loňského hospodaření skupiny ČEZ: 22,3 miliardy korun odpovídá meziročnímu nárůstu o 56 procent. Pro letošek očekává společnost další vzestup – čistý zisk plánuje na úrovni 26,7 miliardy korun. Drobní odběratelé jsou však roztrpčeni: Elektrárenská společnost se takhle „pakuje“ a my musíme platit za elektřinu stále více a více! Jak to tedy je doopravdy? Může společnost na za drahou energii?
Elektřina je podivuhodný statek. Obtížně hmatatelný – někdy ano, ovšem krajně nebezpečně –, přesto naprosto nezbytný. A s vysoce limitovaným počtem dodavatelů. Zdraží-li rohlíky u jednoho pekaře, přejde zákazník k pekaři jinému. U elektřiny to však takhle lehké není. Navíc, ceny energií, počínaje ropou, stoupají v současnosti všude ve světě. Objektivním důvodem zdražování elektřiny je tzv. cenová nákaza. Pro český trh je určující vývoj cen v Německu. Jelikož je trh našich západních sousedů o poznání větší, je tedy i dominantní. Tzv. zákon jediné ceny pak říká, že rostou-li ceny na dominantním trhu, vzájemná obchodní propojenost a zákony nabídky a poptávky zaručí, že zdraží i trh menší. Jednoduše, podraží-li pekař německý, na jeho českého kolegu to nemusí mí žádný vliv. Zdraží-li německá elektrárenská společnost, je situace docela odlišná. Potud tedy faktické důvody zdražování, s nimiž ČEZ ani český stát opravdu nic nesvedou. Čímž ovšem nelze tvrdit, že by jim tyto faktory nevyhovovaly, naopak.
Na druhou stranu, soutěž na trhu s elektřinou je v České republice, kde stát spojil dominantního výrobce s většinou distribučních společností, úctyhodně minimalizovaná. To se odráží i v holých datech evropské statistiky. Stále aktuální údaje Eurostatu říkají, že ve druhém pololetí roku 2005 zaplatila česká domácnost, jež ročně spotřebovává 1200 kilowatthodin elektřiny a která obývá třípokojový byt s kuchyní, celkem 10,90 eura za sto kilowatthodin. O takové ceně lze říci, že je v kontextu Evropské unie průměrná. Většina „starých“ členských zemí má ceny vyšší (výjimkou je např. Řecko s cenou 7,47 eura), většina „nových“ členských zemí pak ceny nižší (výjimkou je např. Slovensko s cenami 13,60 eura).
Vyšší vypovídací schopnost má však statistika, která vztahuje ceny elektřiny k výši rodinných rozpočtů.
Upřeme-li zraky na takováto data Eurostatu, shledáme, že průměrná cena elektřiny v paritě kupní síly není v Česku ani zdaleka „průměrná“ v evropském měřítku. Výše uvedená česká domácnost zaplatila v daném období za sto kilowatthodin celkem 18,48 eura v paritě kupní síly. To značí, že elektřina je, takto měřeno, dražší jen pro naprosté minimum evropských domácností totožné charakteristiky. Zatímco Portugalci či Slováci platí ještě o něco více, Němci, Irové, Poláci, Slovinci, Finové, Britové, Lotyši či Italové platí méně. Posledně jmenovaní až o více než padesát procent. K obdobným závěrům dospějeme, zkoumáme-li v paritě kupní síly domácnosti se spotřebou 600 a 3500 kilowatthodin ročně.
Suma sumárum, česká elektřina je vysoce nadprůměrně drahou záležitostí přihlédneme-li k tomu, jaké jsou stávající rozpočtové možnosti tuzemských domácností. Hlavní příčinou je zjevně téměř neexistující konkurence – alespoň taková, jež je v síťových odvětvích možná – na českém trhu s elektřinou.
Tyto podmínky vytváří společnosti ČEZ zejména státní úředníci, také jimž lze jistě poděkovat za i na evropské poměry vysoce nadstandardní zisky. Po krachu privatizačních jednání počátkem roku 2002 umožnili ČEZ nákup státních podílů v regionálních distribučních společnostech za podmínek více než výhodných. Transakce samozřejmě posvětil – státní – antimonopolní úřad. Není divu, stát a jeho byrokraté si z ČEZ budují svého „národního šampióna“, na první pohled tržně se chovající firmu, na níž mají však stále vysoký vliv z důvodu oddalované privatizace. A jejich moc roste s mocí ČEZ. Vysoký zisk, nákupy elektráren v Bulharsku či Rumunsku, nebo plánovaná stavba další jaderné elektrárny jim rozhodně nejdou proti srsti.
Smůlou spotřebitelů není tedy ČEZ jako takový, ale spíše jeho vysoce dominantní „polostátní“ pozice na českém trhu.
Tomáš Munzi
Analytik EUPortal.cz
Vyšlo v MF Dnes dne 23. 3. 2006