Adventní pozdravení a kulturní šok v chrámu konzumu
Tak nám začíná doba adventní. Pro někoho čas rorátů a duchovní přípravy na narození Spasitele. Pro jiné nákupní horečka a tradiční předvánoční stres. Obojí v plné míře skloubit nelze, jakkoli se o to někteří z nás pokoušejí. Tím však v žádném případě netvrdím, že k dobrému slavení Adventu i Vánoc nepatří poklizená domácnost a štědrost, zhmotněná dary pro naše blízké. Vždyť Láska, o Vánocích narozená, plenkami ovinutá a v jesle položená, se dodnes projevuje především skutky. O to smutnější je, když po svatém Štěpánu z mnoha přejedených úst zaznívá – tak už to máme konečně za sebou! Ó nikoli, Vánoce nám naopak připomínají, že máme všechno teprve před sebou. Kdo má uši, slyš.
V obchodních centrech, jejichž rozloha již začíná ztrácet lidské rozměry, bude v příštích dnech a týdnech hlava na hlavě. Možná se také v jednom zastavím, jakkoli se snažím kupovat vánoční dárky na jiných místech a v jiném prostředí. Když už se totiž Kristus narodil do rodiny tesaře, můžeme mezi svoje předvánoční dobré zvyky zařadit i koupi výrobků drobných řemeslníků a malých, glajchšaltující globalizací postižených malých firem.
A kdybyste přeci jenom nějaké ty dárky pořizovali v chrámech konzumu, tak vám ze srdce přeji, abyste zažili něco takového, jako návštěvníci Welland Seaway Mall v Kanadě.
Přeji vám všem požehnaný čas adventní!