Když někde slyším nebo čtu na počátku třetího tisíciletí o záměrech diktovat, kolik má být povinně žen a kolik mužů tam či onde, pak teprve si připadám jak z jiného světa. Ve veřejnoprávní televizi jsem nedávno shlédl reklamu (ačkoli to je špatný výraz, spíše šlo o agitaci a propagandu za státní peníze) organizace Fórum 50%, která si klade za cíl něco, co v kontextu mého vnímání demokracie a v úvodu uvedených základních kritérií pro svobodnou volbu vnímám jako další útok na základy zdravého rozumu. „Paritní zastoupení na všech úrovních rozhodování považujeme za základ pluralitní demokratické společnosti. Všemi svými aktivitami usilujeme o vytvoření společnosti s vyrovnaným zastoupením žen a mužů v politice a ve veřejném životě.“

Miluji ženy. Jsou krásné, inteligentní (pořadí si prohoďte, pokud Vás uráží) a mnohdy vydrží více, než chlapi. Svůj život si bez nich nedokážu představit. Byl by ochuzený o řadu situací, jejichž vznik je založen na zcela přirozené a jistě i nadále žádoucí rozdílnosti pohlaví, myšlení a přístupu k jejich řešení. Přestože napodruhé, podařilo se mi v životě mít vedle sebe ženu, se kterou si přeji vychovat naše děti, pracovat, cestovat a vůbec prostě sdílet náš čas na tomto světě, který je nám vyměřen. Jsem šťastný a děkuji za to. Oba také, přes naši přirozenou rozdílnost, se shodneme na jednom: Když slyšíme termín „gender“ a vidíme různé ty organizace, které se na této umělé problematice za většinou státní peníze živí, říkáme si „už aby se zase vrátil rozum“.

Není to tak dávno, kdy členka Evropské komise Viviane Redingová přišla s převratným pojmenováním „nového problému“ a jeho „správném řešení“. Kdyby tak šlo jen o pozitivní diskriminaci pohlaví ve veřejném sektoru. Jenže nejde. Jde o víc. Jde o zásah v oblasti genderu do svobody soukromých podniků. „V uplynulých letech jsem, bohužel, musela konstatovat, že v působení žen ve vedoucích pozicích došlo sotva k pokroku. Chci důrazně apelovat na velké podniky, aby začaly konat a přibraly do dozorčích rad více žen. (…) Když se do konce roku 2011 nic nestane, musíme přemýšlet o zákonných kvótách. Jako cíl zvažuji 30% podíl žen v dozorčích radách, který by měl být dosažen do roku 2015. Za dalších pět let bychom měli zvážit zvýšení ženského zastoupení na 40%.“

Jak jsem už zmínil, miluji ženy, vážím si jich a nemám nejmenší problém s tím, aby byly ve funkcích prezidenta, hejtmanů, starostů, ministrů, šéfů policie, armády… prostě klidně opravdu všude, ať řídí soukromé podniky a instituce. Ale proboha ať se tak stane na základě soutěže myšlenek, schopností, umu, tahu na branku, zkušeností, ale i přirozeného charisma a osobnostních kvalit na všech úrovních života. Uvítám maximální zastoupení žen v jakémkoli vedení společnosti či veřejném životě v případě, že ve volné soutěži lidí, nikoli pohlavních orgánů, uspějí. Nechci se však dožít doby, kdy ženy budou do funkcí dosazovány proto, že na to pamatuje nějaká zákonem stanovená kvóta. Nechci se toho dožít nikoli kvůli mužům, ale kvůli ženám samotným. Takovou potupu a znevážení jejich vlastních schopností bych jim totiž opravdu nepřál.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz