Bylo by prozíravé, kdyby český daňový poplatník na chvíli přestal podléhat osudovým představám o tom, že jeho blahobyt a životní spokojenost se bytostně odvíjejí od toho, jaká byla v jeho městě uzavřena povolební koalice.

Pro tentokrát se mu vyplatí zvednout zrak za pásmo českých pohraničních hor a podívat se do okolního světa. Tam se toho za posledních pár dnů děje tolik vážného, co přímo či nepřímo ovlivní naši zemi, že se nám vyplatí přemýšlet v poněkud širších souvislostech.

Irský problém se jmenuje euro

Po Řecku se do finančních obtíží, které stěží zvládne, dostalo i Irsko. Je však třeba zdůraznit, že příčiny irských problémů jsou odlišné od těch řeckých. Zatímco Řecko bylo po celá léta černým pasažérem eurozóny a svoji budoucnost pouze projídalo, Irové byli vždy pracovití a investovali do budoucnosti. Irský ekonomický zázrak jel dlouho na plné obrátky a Irsko bylo často citovanou výkladní skříní současného modelu evropské integrace.

Irský hospodářský model byl založen na ekonomice nízkých daní z příjmu. Pouhých 12,5 % vysoká daň z příjmu právnických osob přilákala do Irska významné firmy a geografická poloha irského ostrova mezi Velkou Británií a Amerikou výhodnost investic pouze podtrhla.

To, proč se tedy irské banky dostaly do potíží, je třeba přičíst pouze a jen na vrub jednotné evropské měny euro, které Irsko přijalo. Příčinou jsou dlouhodobě nízké úrokové sazby stanovené Evropskou centrální bankou. Hospodářské cykly členů eurozóny spolu navzájem "nedýchají" stejně a stanovení takových úrokových měr, které by všem vyhovovaly, je prostě nemožné. Výsledkem je pak kompromis, který stejně nikomu nevyhovuje.

Irský problém se jednoznačně jmenuje euro.

Politická unie

Euro není ekonomický projekt, o který by si v minulosti řekly trhy samy. Euro je projekt politický, symbol současného typu evropské integrace. Funguje na prostoru, který je příliš rozdílný ekonomicky, sociálně, kulturně i historicky a do jedné velikosti kabátu tlačí tlusté i hubené.

K tomu, aby mohla měnová unie náležitě fungovat, však musí fungovat i jako unie fiskální. Jednotná měna vyžaduje jednotné (harmonizované) daně, společnou rozpočtovou a sociální politiku. To ale nelze bez unie politické. Jednoduše řečeno: bez silné jednotné centrální vlády a bez "evropského" ministra financí to nejde.

To je ale naštěstí nepřijatelné pro mnohé členské státy EU a zejména pro jejich občany. Ti správně tuší, že by v takovém kvazipolitickém uskupení ztratili možnost ovlivňovat směr politiky. Tradiční evropská liberální demokracie založená na kontrole politiky a politiků voliči by skončila. Byla by nahrazena čímsi, co je dnes nazýváno „expertní demokracií“, tedy vládou „moudrých a nezávislých“ expertů - byrokratů.

A o to dnes v EU přesně jde. Přesně tento souboj se za kulisami finanční krize a jejich dopadů odehrává. Jde o vědomý pokus plíživě vytvořit superstát bez rozhodnutí voličů.

van Rompuy a Lagardová

Neznáte tato jména? Měli byste si je ale zapamatovat. Christine Lagardová je francouzská ministryně hospodářství a Hermann van Rompuy dokonce prezidentem EU. Ta první vzkázala Irsku, že pokud ono hodlá přijmout finanční pomoc od EU, bude se muset vzdát svých „ultranízkých“ daní. Ten druhý otevřeně hovoří o nezbytnosti vzniku federálního uspořádání EU, protože „pokud bude euro neúspěšné, EU krizi nepřežije“.

Ti, kteří nevěřili, že by si EU dovolila poroučet členským státům, jak vysoké mají mít daně, mají v Lagardové konkrétní příklad k dispozici. Ti, kteří povýšeně mávali rukou nad varováním realistických politiků, že současná evropská politika směřuje k vytvoření evropského superstátu, mohou jen obtížně slova van Rompuye popřít.

Na řadě je po Řecku a Irsku asi i Portugalsko. Pokud se vyplní i chmurné prognózy, že pokračování se bude odehrávat i ve Španělsku, pak už to bude s eurem zlé.

Český poplatníku, je ve tvém zájmu více než kdy jindy sledovat, co se děje za našimi hranicemi.