Co je to tzv. bílý rasismus a proč Romové nebývají bezdomovci…?
Poprvé jsem se s termínem “bílý rasismus” setkal v Jihoafrické republice, kde mě tamní běloši zhrzeně informovali, že sotva skončil apartheid, tedy černý rasismus, nastoupila jeho bílá podoba.
Tedy upřednostňování černých a barevných obyvatel na úkor těch bílých. Třeba když Mandela nařídil, aby v každém podniku pracoval poměrný počet černochů podle toho, jaký byl demografický poměr v JAR, jež má cca 44 milionů obyvatel, z toho pouze asi pět milionů bělochů. Přesto stačili držet ekonomicky tuto africkou zemi nad vodou…
V nastalých časech “svobody barevných”, pokud bylo ve firmě sto pracovníků, nejmíň osmdesát jich muselo být snědé pleti. Bylo-li ve vedení podniku deset osob, ředitel a sedm dalších by měli být černoši. Ať k tomu měli vzdělání či praxi nebo ne.
Jiní žehrali, že nemají kartičky na peníze jako bílí a tak si zpočátku bez placení brali v obchodech spotřební zboží, jelikož jim řekl Mandela, že když ho zvolí, budou mít vše to, co mají běloši. Opomněl jim asi důrazně připomenout, že musejí napřed pracovat a vydělat si randy.
Výsledkem byl bezpočet bankrotů, mezi jinými i pivovaru Vivo v Pretorii, kde byli v osmičlenném vedení dva běloši - jeden z nich byl sládek Anton Barnošák z ostravského Ostravaru.
Tak to chodí v Africe, kde je number one kult matky a početná rodina. Tak to chodí ve třetím největším světadílu, v němž bylo za poslední století 70 státních převratů a 13 vražd představitelů nějakého státu, jichž je čtyřiapadesát. A v nich přes 960 milionů obyvatel.
Při porodnosti v průměru šesti dětí to není nic mimořádného. A to v 1950 žilo mezi Casablankou a Kapským Městem “pouhých” 220 milionů obyvatel a v roce 2008 jich už bylo přes půl miliardy…
Ani globálně se běloši nebudou mít po roce 2050 čím chlubit - zbude jich na planetě jen asi osmnáct procent. A neonacisté i skinheadi budou mít po svém “jednom národu” a “bílé rase”…
Pak jsem se ocitl z Johannesburgu v Torontu, v tom kanadském, ne australském. A rozhovor, který jsem tam vedl s jedním Romem, omlouvám se, že se opakuji, mi zůstane navždy v paměti jako čítankový příklad “bílého rasismu”…
“Co děláš tak daleko od Ostravy?” zeptal jsem se v torontském baru Roma, kterého jsem znal jako novinář z ostravských soudních síní.
“Žádám tady o azyl!” řekl sebejistě známý kapsář z Přívozu.
“Azyl?” žasl jsem. “Je přece rok 1997, není důvod emigrovat…”
“Když tady řekneš, že tě v Česku i dnes ohrožují skíni, co Romy zabíjejí a šikanují, můžeš požádat o status uprchlíka,” sdělil mi s úsměvem.
“Hele, co kdybych si tady požádal o azyl i já?” šokoval jsem ho.
“Copak tebe někdo v Ostravě diskriminuje?” vytřeštil na mě oči. “My nemůžeme jít v noci v klidu po ulici ze strachu, že nás zbijí holé lebky!”
“Co kdybych řekl, že mě diskriminují Romové, protože nemůžu jít v klidu ve dne v Ostravě po ulici ze strachu, že mě okradou!” vybuchl jsem.
“To je naše kulturní identita!” řekl sebevědomě. “Být čorkařem se u nás dědí z rodu na rod!”
“Hele, statečný dědici cikánské kulturní identity, co když se domluvíme a budeme si v Kanadě dělat jeden druhému svědka u imigračního soudu?” plácl jsem ho přátelsky po zádech.
“Ty mi dosvědčíš, že jste mě v Ostravě napadli a zranili, přičemž jste hanobili moji rasu, já ti zase před imigračním soudem potvrdím, že jsem tě chtěl zabít za to, že jste mé ženě ukradli v tramvaji z kabelky deset tisíc korun, doklady a firemní razítko!”
“Ty jsi ale běloch, gadžo, tobě tady fakt azyl nedají!” podíval se vážně. “A vůbec - kdo tě tam teď šikanuje, když jsem už v Kanadě?” snažil se nejapně žertovat.
“Když se Romové vystěhují z Česka do Kanady, budou spokojeni i gadžové z Ostravy! Tak proč si lámat zbytečně hlavu s nějakým bílým rasismem..?”
Pak mi známý ze studií, emigrant v New Yorku, řekl, že když v konkurzu zůstanou dva nejlepší, černoch a běloch, a pokud místo získá ten druhý, je z toho skoro automaticky rasová dikriminace.
A další modelový případ; Když někdo na Manhattanu pronajímá byty a na inzerát se přihlásí opět černo-bílý pár a přednost dostane běloch, je situace nemlich stejná…
Kdyby si Severní Amerika nezačala s otrokářstvím, nebyly by dnes USA v problémech, resp. její bělošská menšina. Proto už v roce 2042 nebudou stárnoucí Američané světlé pleti tvořit většinovou skupinu v populaci Spojených států.
V roce 2050 prý budou běloši tvořit pouze 46 procent americké populace, zbytek budou Afroameričané, hispánci, kteří jsou nejrychleji rostoucí skupinou americké společnosti, a Asiaté.
Ve Velké Británii zjistil oficiální výzkum, že rostoucí počet bílých lidí věří, že jsou obětmi rasových předsudků. Téměř jedna třetina dotazovaných uvedla, že si myslí, že s nimi bylo v klíčových oblastech veřejných služeb zacházeno hůře než příslušníky ostatních ras.
Podle vládní studie se počet bílých, který prohlašuje, že jim byla odmítnuta nabídka práce nebo byli diskriminováni v práci z důvodu rasové příslušnosti, za posledních pět let zdvojnásobil. Sedm procent věří, že nebyli povýšeni kvůli své rasové příslušnosti.
V Paříži před několika lety pronásledovala policie pro krádež arabského mladíka, který se ukryl v elektorozvodně, kde uhořel. Byly z toho mnohatýdenní demonstrace arabských barevných obyvatel proti údajnému rasismu “bílé” policie.
V následujících dnech bylo zapáleno na 60 tisíc automobilů, vyrabovány a zničeny stovky obchodů. Bílý rasismus, nepleťme si, prosím, s rasismem bílých…
Jiný případ “bílého rasismu” zažívá muž, kterému se začalo říkat Fred Flinstone, podle hrdiny kreslených příběhů z doby kamenné. Důvod byl prostý; byl to bezdomovec, který si zařídil svoji jeskyni v nefunkčním kamenném železničím podjezdu.
Vlaky už tam dávno nejezdily, jen Fred alias Zdeněk B., si tam žil, jak mohl. A že to byl kdysi představitel majetné střední vrstvy. Původně byl zručný řemeslník, když ho vyhodili a podnik zavřeli, zavedl si butik. Měl ale velké oči, moc si půjčil a pak neměl jak vracet.
Přišli věřitelé a exekutoři, napřed mu nechali soudně odejmout veškeré peníze z konta, k tomu vybavení bytu, pak i byt, což přimělo jeho ženu, aby od něho odešla a nakonec se s ním rozvedla. Naštěstí neměli děti.
Následně přišlo ještě pár “nešťastných” pochybení, alkohol, hrací automaty, až milý Zdeněk-Fred skončil jako jeden z mnoha bezdomovců, navíc je dál stíhán věřiteli pro několik statisíců dluhů…
Nemá pro jistotu žádnou adresu, není kde mu předat obsílku od policie či od soudu. Proto raději rezignoval na akci Šance i pracovní dílny, kde se malují hrníčky, svíčky a kdovíco ještě. Raději jen leží ve své jeskyni a čte bulvár. Prakticky se tak skrývá, anonymita mu vyhovuje…
Je závislý jenom na tom, co vyžebrá a na pár stovkách příležitostní sociální podpory, jelikož má teprve pětapadesát, práci nedostane, i když nemá černou kůži, a o důchodu si může nechat jenom zdát. Občas se zajde osprchovat do charity, kde dostane horkou polévku a kus chleba.
Když hodně mrzne, ušetří si nějaké to pivko a nakoukne též do azylového domu, v němž kontrolují, jestli někdo nepil alkohol…
Je zajímavé, že se ve svém bezdomoveckém životě nesetkal s téměř žádným cikánem. Důvod je prostý; Romové by asi těžko obstáli v tak dramatických životních podmínkách. A také proč by se do nich nutili.
Dostávají své “těžce vydobyté” invalidní důchody, přispěvky na děti a eventuálně si vyrazí se “záhadně získanými penězi” do Kanady či V. Británie nebo Nizozemska či Belgie, kde dostanou také sociální podporu, ale v eurech nebo dolarech.
Pokud se vrátí do Česka, chodí tak dlouho na úřady, kličkují v jimi dokonale ovládaných a počesku děravých zákonech, až jim otrávení byrokraté nakonec poskytnou ubytování, i když to předchozí zdevastovali, rozkradli a zadlužili jako neplatiči nájmu, elektřiny a vody.
Když je někdo za to popožene před soud, je z toho diskriminace a stížnosti do Bruselu nebo Štrasburgu, kde páni alibisté s lidskou tváří rozhodnou, že jim náš stát musí podobně jako rodině Červeňákové vyplatit odškodnění třeba i milion.
A místo toho, aby z těchto peněz zaplatili své dluhy, nakoupí zlato a stěžují si, že bydlení, co dostali, jsou obyčejné králikárny…
A když se někdo rozčílí a začne nadávat, že v tom smradu a bordelu vedle nich už nevydrží a že on, na rozdíl od jiných, poctivě pracuje a slušně vychovává své děti…dostane nesmytelnou nálepku: Pozor, rasista! a je to…
Možná by bylo řešení, které mi navrhl sám zmíněný romský žadatel o azyl v Kanadě.
“Když se všichni Romové vystěhují z Česka do Kanady, budou spokojeni i gadžové z Ostravy! Tak proč si lámat hlavu s nějakým bílým rasismem…?
PS: Promiň, Editko a Pepane, vím, že Vás a dalších slušných Romů se to netýká, ale už jsem to nemohl vydržet!