O víkendu udělal Brusel pro konec EU víc, než tuší. A sláva Švýcarům
Brusel prodlouží už tak nekonečné splácení závazků Řecku o dalších šest let, Irsko dostane 85 mld eur s tím, že Česká republika, v době vlastní krize a potřeby úspor, garantuje cca 7 mld korun, no a Belgie se pomalu řadí ke státům jako je Řecko, Portugalsko, Španělsko a Itálie. Co víc si přát?
To bylo řečí. Argument eurooptimistů, že o dluhy států eurozóny se prý postarají jen státy eurozóny, splaskl jako řada jiných eurobublin. Navrhovaná opatření pro příští rok i zveřejněné plány na následující období v oblasti šetření výdajů našeho státu považuji za nesystémové, přesto jsem si vědom faktu, že Česká republika musí šetřit, kde to jen jde (všimli jste si, jak přes deklaraci lovu na velké ryby utichlo například vše kolem Bartáka…?). Vydávat miliardové státní garance ČR za nezodpovědné hospodaření Irska považuji v tomto kontextu za obyčejné tunelování našeho státu. Bohužel je naše vláda složená z lidí, kterým jde spíše než o občany našeho státu o pochybnou a servilní „vyjednávací pozici“ v Bruselu. Toho Bruselu, nás ještě nikdy za naše ústupky nevyslyšel v případě našich návrhů. A co na to Irsko? Tomu Brusel zároveň s odsouhlasenou půjčkou dokonce prodloužil termín nutný pro deklarované reformy. Bravo!
K tomu všemu doléhá dlouhodobě rozhazovačné hospodaření na další stát Unie, Belgii. Její zadlužení se pohybuje kolem úrovně 100% hrubého národního produktu. V roce 2009 na tom v EU byly hůře už jen Itálie a Řecko. Korunu tomu všemu pak nasadilo Německo společně s Francií, když podle v neděli zveřejněné dohody mezi nimi (pozor, jedná se o odhodu pouze dvou států Unie – a pak kde je ta rovnost) budou tlačit na to, aby se v budoucnu o ztráty z realizace státních dluhů postarali také soukromí investoři. Ti soukromí investoři, kteří by dříve nenakupovali dluhopisy upadajících států, kdyby jim na to neposkytli bianko garanci právě v Bruselu.
Když tedy víkend shrneme, udělala Unie další ze série kroků, které jen prohloubí dluhy členských států, odloží jejich splatnosti a odsune termíny problémovým státům na řešení hospodářských a rozpočtových průšvihů. Tedy přesný opak toho, co by bylo opravdu zapotřebí. Občanům těchto států se pak nelíbí ani současné návrhy jejich představitelů na úspory, neboť ti si občany v dobách minulých na dluh pěkně rozežrali a odborové svazy veřejného sektoru pořádají jednu stávku za druhou. I naprostému politickému laikovi musí být zřejmé, že jediným výsledkem tak bude prohloubení problémů a o to tvrdší dopad v dalších letech, který se projeví ještě větší snahou o tvrdou regulaci soukromého sektoru ze strany Bruselu a vlád, vyššími daněmi a zavedením daní a odvodů nových. Celá hra přitom není nic jiného, než obyčejné „letadlo“. Řecku Unie pomohla proto, že tam mělo Německo hodně peněz. Irsku zase proto, že tam mají peníze Německo, Británie a Belgie, no a na Portugalsko velké státy tlačí, aby si půjčilo také, protože tam má zase své peníze Španělsko, které je prostě jen další na řadě. Vláda pár velkých nad ostatními, přerozdělování jejich peněz a solidární úhrady státních dluhů mezi státy se tak jeví jako jediné a skutečné důvody existence Unie. Vše ostatní, tedy zejména prospěch pro samostatné a svobodné občany členských států, je podružné.
Jedinou radost mi o víkendu v oblasti politiky udělali občané Švýcarska, které, naštěstí pro něj, není členem Evropské unie a může si o svých suverénních věcech hrdě rozhodovat samo. Ti totiž, po nedávném zákazu výstavby nových minaretů, přijali návrh, podle něhož mají být cizinci odsouzení za určité typy zločinů automomaticky deportováni ze země. Podle švýcarského úřadu pro migraci tam vyhošťovali každoročně 350 až 400 lidí. Nyní to bude až 1500. Paralelně také zamítli v referendu zavedení 22% daně pro příjmy nad 250 tis franků a přímé daně tak zůstávají plně v kompetenci kantonů. Jo, Švýcaři. Takový malý ostrov svobody a přetrvávajícího rozumu v Evropě…
František Matějka je členem Svobodných